[Paříž] ?/6. 1934[1]

Drazí,

premiera mojí sonáty pro 2 housle a klavír[2] byla v Londýně, dostal jsem dopis, měla velký úspěch a byl přítomen ministr Jan Masaryk[3], který prý byl velmi spokojen. Zde budu míti premieru kvintetta[4] příŝtí pátek a pak ho budou hráti také v Amsterodamě. Také ve Švedsku v Oslo hráli můj kvartett[5] a v Bukurešti. Teď pracuji na té nové opeře[6], jsou to náboženské sujety starých divadelních her, které byly prováděny ve středověku. Zde je situace už klidnější[7], jenom je jeŝtě stávka aut už přes měsíc, ale to už nevadí, protože stejně sedím doma. Paní Osuská[8] se už vrátila a tak k ní přijdu příŝtí týden aby mi pomohla k vůli tomu N. divadlu[9]. Psal mi ostatně také Stáňa[10] že to budou hráti ve Stavovském divadle ale přes to požadám pí O.[11] aby dopsala ministrovi ŝkolství[12] aby se o tom trochu informoval. Tu novou operu[13] mám v úmyslu dáti Talichovi[14] který bude míti pohostinské dirigování v N. divadle[15], tak to by bylo pěkně vypraveno. Ostatně byl si zajel do Prahy abych byl od začátku u toho a kdyby něco někde někomu vadilo, abych hned zakročil. Jinak to s Prahou nejde, je tam moc přítelíčků. Zde se teď udělalo trochu chladněji

ale je hezký, už tu bylo jako na jaře. Dostal jsem z Akademie[16] za Špalíček 3000 Kč[17], poslali to sem a hodně jsem na tom ztratil s tím ustanovením co teď v Ceskoslovensku udělali.[18] Zase Fanouš[19] možná že vydělá něco na dinárech, jestli je už nedostal za starou cenu. Zrzavý[20] asi také naříká, stále jsem mu říkal aby si peníze pomalu dopravil sem a vyměnil za franky, ale měl dost času a teď na tom ztratí kolik tisíc. Koupil jsem si také los, bylo by dobré kdyby něco vyšlo. Jinak jsme zdraví a doufám že u vás je také vše v pořádku. Nevím zdali už jsem Vám psal abyste nás omluvily u Jindřišky[21] že jsme se tam už nemohli stavit ale měl jsem s tím filmem[22] hodně ztraceného času a už jsem pospíchal zpět abych mohl zase pracovat.[23] Hudba už prý je nahrána[24], píše mi Kříčka[25] a moc prý se líbila. Kdy bude premiera dosud nevím.[26] Srdečně Vás oba zdravíme.

Váš

Bohouŝ.

[1] Mezi 20. 2. a 9. 3. 1934 (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/mails/public_view/678).

[2] Sonáta pro 2 housle a klavír, H 213, měla premiéru 20. 2. 1934 v Londýně. Skladbu zkomponoval pro komorní soubor Sonata Players (pianistka Mary Ramsay, houslistky Betty Lindesay a Janet MacDonald) (Halbreich 2007, s. 351).

[3] Jan Masaryk (1886-1948), československý diplomat a politik, 1925 – 1938 velvyslanec ČSR v Londýně.

[4] Klavírní kvintet č. 1, H 229, měl premiéru v Paříži 9. 3. 1934 ve spolku Triton (Halbreich 2007, s. 374).

[5] Pravděpodobně Smyčcový kvartet č. 2, H 150, nebo Smyčcový kvartet č. 3 , H 183.

[6] Hry o Marii, H 236. Konkrétně Mariken de Nimègue, H 236/2 I, druhá verze druhého dějství z opery Hry o Marii, H 236, kterou BM dokončil 21. 3. 1934 (Halbreich 2007, s. 153).

[7] Jedná se o hlubokou vládní krizi, kterou rozpoutal finanční a korupční skandál, tzv. Staviského aféra. Krize vyústila v masivní demonstrace, které vyvrcholily v úterý 6. 2. 1934, kdy bylo v Paříži policií zastřeleno 15 pravicových demonstrantů.

[8] Pavla Vachková-Osuská (1891-1978), česká pěvkyně, manželka Štefana Osuského (1889-1973), českého politika, vyslance v Paříži.

[9] Národní divadlo v Praze. V dopisech (PBM Kr 117, Kr 120 a Kr 123) si BM stěžuje, že balet Špalíček, H 214 I, „…dávají stále na odpolední představení tak si myslím že už to asi někomu zase překáží že to má takový úspěch“, a hodlal proti tomu zakročit. Premiéra Špalíčku se uskutečnila 19. 9. 1933 v Národním divadle v Praze. Od 1. 10. 1933 bylo představení nasazováno téměř výhradně v 15 hodin odpoledne a v sezóně 1933/1934 se uskutečnilo celkem pouze 14 představení, poslední dvě 4. 12. 1933 a poté až 12. 5. 1934. Ve Stavovském divadle se Špalíček nehrál (Webový archiv Národního divadla v Praze, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=SeznamPredstaveni.aspx&ic=2556&ju=8172&sb=0&zz=OPR&sz=0&pn=254affcc-cb43-4078-86fe-c5544619cf67).

[10] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[11] Míněna Pavla Vachková-Osuská (1891-1978).

[12] Pravděpodobně Jan Krčmář (1877-1950), český právník a politik, 4. 2. 1934 – 24. 1. 1936 ministr školství.

[13] Hry o Marii, H 236. Opera Hry o Marii měla premiéru 23. 2. 1935 v Zemském divadle v Brně, dirigoval Antonín Balatka (Halbreich 2007, s. 153-154). Národní divadlo v Praze operu uvedlo 7. 2. 1936, dirigoval Josef Charvát (Webový archiv Národního divadla, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2421&pn=256affcc-f102-1000-85ff-c11223344aaa).

[14] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[15] Národní divadlo v Praze.

[16] Česká akademie věd a umění.

[17] V únoru 1934 udělila Česká akademie věd a umění v Praze BM 3000 korun jako odměnu duševní práce za balet Špalíček I, H 214 I (Maýrová, Korespondence BM s ČAVU, příloha časopisu Hudební věda č. 1-2, 2000, s. 55).

[18] Snížení kurzu československé koruny na devizovém trhu, důsledek snížení jejího zlatého obsahu (Popelka 1996, s. 31).

[19] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[20] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[21] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[22] Marijka nevěrnice, H 233, film podle Ivana Olbrachta, režie Vladislav Vančura.

[23] BM má na mysli poslední etapu svého pobytu v Československu od poloviny září 1933 do poloviny ledna 1934.

[24] Hudbu k filmu Marijka nevěrnice nahrál Orchestr Národního divadla v Praze, řídil František Škvor.

[25] Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[26] Premiéra filmu se uskutečnila 2. 3. 1934 v kině Kotva v Praze.