Paris 14/5. 1933.

Drazí,

píšou mi z Národního[1], odkládají premieru Špalíčku[2] jako první novinku po prázdninách, tak to bude lepší než kdyby to dali teď v letní saisoně. S tím regisérem[3] vysvětlují že teď musí moc ŝetřit a že to tedy dali Gotlibovi[4], který je zaměstnán v divadle a zná už ty věci které by daly upotřebit z toho co už tam mají. Snad to konečně nebude tak špatné. Ten dirigent[5] je z nich ještě nejlepší poměrně. Napište mi adressu p. Kuchaře?, já bych mu sám vždycky poslal co by měl uveřejnit. Sice mě Lidové noviny[6] také požádaly abych jim dopisoval ale nemohu tam psát o sobě. Ať tam napíše o té premiéře asi takto. „Sextett pro smyčce od B. M. který byl vyvolen ze 145 zadaných skladeb a obdržel americkou světovou cenu Coolidge[7] byl poprve proveden v dubnu v koncertech University ve Washingtoně.[8] Provedení mělo sensační úspěch jak svědčí telegramy zaslané autorovi (do Paříže) jak od paní E. Coolidge, která gratuluje k ohromnému úspěchu, tak i od University Congresu[9],

jež hlásí že celé dílo muselo býti v temže koncertě opakováno. ---------- Také kdyby Vám mohl sehnat ten mŭj poslední članek o saisoně v Paříži, bylo to některou neděli, (buď 25/4 nebo 1/5.)[10] a tu moji hudební přílohu co vyšla na velikonoce[11], tak byste mi to mohli poslat. Knížku písní[12] jsem obdržel, mohli jste to poslat jen obyčejně jako tiskopis, rekomando je moc drahé.

Tento týden zde bude řiditel od Schotta[13], tak jsem zvědav co bude říkat. Byl zde básník Nezval[14] a regiser Osvobozeného Divadla[15] z Prahy, tak jsme dali dohromady novou věc pro divadlo, a možná že bude také nějaký film.[16] Počasí je mizerné, píši a je chladno zase z toho roku nic nezbude.

Oba Vás srdečně pozdravujeme

Váš Bohouš.