Paris 14/5. 1933.

Drazí,

píšou mi z Národního[1], odkládají premieru Špalíčku[2] jako první novinku po prázdninách, tak to bude lepší než kdyby to dali teď v letní saisoně. S tím regisérem[3] vysvětlují že teď musí moc ŝetřit a že to tedy dali Gotlibovi[4], který je zaměstnán v divadle a zná už ty věci které by daly upotřebit z toho co už tam mají. Snad to konečně nebude tak špatné. Ten dirigent[5] je z nich ještě nejlepší poměrně. Napište mi adressu p. Kuchaře?, já bych mu sám vždycky poslal co by měl uveřejnit. Sice mě Lidové noviny[6] také požádaly abych jim dopisoval ale nemohu tam psát o sobě. Ať tam napíše o té premiéře asi takto. „Sextett pro smyčce od B. M. který byl vyvolen ze 145 zadaných skladeb a obdržel americkou světovou cenu Coolidge[7] byl poprve proveden v dubnu v koncertech University ve Washingtoně.[8] Provedení mělo sensační úspěch jak svědčí telegramy zaslané autorovi (do Paříže) jak od paní E. Coolidge, která gratuluje k ohromnému úspěchu, tak i od University Congresu[9],

jež hlásí že celé dílo muselo býti v temže koncertě opakováno. ---------- Také kdyby Vám mohl sehnat ten mŭj poslední članek o saisoně v Paříži, bylo to některou neděli, (buď 25/4 nebo 1/5.)[10] a tu moji hudební přílohu co vyšla na velikonoce[11], tak byste mi to mohli poslat. Knížku písní[12] jsem obdržel, mohli jste to poslat jen obyčejně jako tiskopis, rekomando je moc drahé.

Tento týden zde bude řiditel od Schotta[13], tak jsem zvědav co bude říkat. Byl zde básník Nezval[14] a regiser Osvobozeného Divadla[15] z Prahy, tak jsme dali dohromady novou věc pro divadlo, a možná že bude také nějaký film.[16] Počasí je mizerné, píši a je chladno zase z toho roku nic nezbude.

Oba Vás srdečně pozdravujeme

Váš Bohouš.

[1] Národní divadlo v Praze.

[2] Špalíček I, H 214 I. Premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze až 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[3] Režisérem a choreografem baletu Špalíček byl Joe Jenčík (1893-1945), český tanečník a choreograf.

[4] Josef Matěj Gottlieb (1882-1967), český jevištní a kostýmní výtvarník. BM původně chtěl, ať výpravu baletu dělá František Muzika (1900-1974), český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf. Ten se podílel na uvedení Špalíčku v Zemském divadle v Brně (premiéra 25. 11. 1933).

[5] Josef Charvát (1884-1945), český dirigent.

[6] Lidové noviny, české noviny vycházející v letech 1893 – 1952, 1987 – dosud. BM mezi lety 1933 a 1938 napsal celkem 11 článků pro Lidové noviny. (Šafránek (ed.), BM: Domov, hudba a svět 1966, s. 53-54).

[7] Elisabeth Sprague-Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška. Na podzim 1932 byl Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, H 224, vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů.

[8] Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, H 224, zde byl proveden dne 25. 4. 1933. Jednalo se o premiéru této skladby, kterou provedl Kroll Sextett (Halbreich 2007, s. 378).

[9] BM má patrně na mysli Library of Congress, kde bylo dílo provedeno.

[10] Článek BM s názvem „Hudba v Paříži“ vyšel v Lidových novinách v neděli 23. 4. 1933.

[11] Velikonoční, H 230, na slova K. J. Erbena. Vyšlo jako hudební příloha Lidových novin 16. 4. 1933.

[12] V předchozím dopise ze dne 28. 4. 1933 (PBM Kr 74) BM prosí: „Byl bych rád kdybyste mi mohli poslat ten zpěvník co jsem z něho doprovázel v Borové na faře...“ V době, kdy BM působil jako učitel hudby v Poličce, často docházel do nedaleké Borové do rodiny evangelického faráře Vladimíra Čecha (1883-1948). S jeho manželkou Gabrielou Čechovou („paní Beli“ – Halbreich 2007, s. 470; Šafránek 1961, s. 73) hrával čtyřručně na klavír a procvičoval se ve francouzštině (Mihule 2002, s. 63).

[13] Willi Strecker (1884-1958), ředitel německého nakladatelství Schott Music GmbH & Co.

[14] Vítězslav Nezval (1900-1958), český básník, spisovatel a překladatel.

[15] Jindřich Honzl (1894-1953), český režisér, divadelní teoretik a kritik.

[16] Během pařížského pobytu obou umělců na začátku května 1933 začal vnikat operní mirákl Mariken de Nimègue, H 236/2 I, první verze druhého dějství z opery Hry o Marii, H 236 (Mihule 2002, s. 207-209).