Paris 19./4. 1932.

Drazí,

budu opravdu rád až už to bude s tím pianem vyřízeno, [1] doufejme že se to tedy už teď skončí, co jste s tím měli starosti, ale bude to alespoň výhodně prodáno, jinak by si to stěží někdo koupil. Myslím že bude v Radio zase Bagarre[2] asi 3/května. Škoda že jsem nevěděl o té Serenadě[3] byl bych si to poslechnul také. Teď mê v radiu nějak pêstují, telegrafovali mi též o čelový koncert,[4] tak to bude také asi provedeno, řekněte Šmídům[5] aby dávali pozor mají-li journal.[6] V neděli mám premieru III. Kvarteta,[7] napíši Vám, bude to myslím výborně provedeno od jednoho maďarského kvartetta.[8] Jak pak to letos bude s mým spaním, když máte tolik pánů na bytě? Alespoň Vám je veseleji, než kdybyste byly

samy dvě. Myslím že jsem se někde nastudȋl mám takové bolesti v zádech, jako housera, tak už nějaký čas nejím žádné maso, ani víno, je prý to od nedostatku pohybu, teď už bude také lepší počasí, na procházky, tak myslím že to není nic vážného. Tady má kde kdo teď chřipku. Talich[9] prý je také nemocen. Ta cena od Sokolů[10] byla 3000 Kč.  ale myslím že od nich ještě něco dostanu za provozovací právo. Je tu škaredě, prší a je zima. Zrzavý[11] je už zde, je tlustý jako kulička, zase uklízí atelier a kupuje záclony a t.d. Je stále stejný. Z Prahy nic,[12] byla tam Nikolská,[13] měla velký úspěch. Tak už mi napiŝte že je klavír prodán, jsem zvědav kdo se o něho bude starat, asi nikdo. Moc Vás pozdravujeme a piŝte brzo.

Váš Bohouš.

[1] Podle Popelky (1996, s. 22) se jedná o křídlo, které BM koupil v Praze v září 1916 u firmy Josef Brož za 1000 korun včetně dopravy do Poličky po železnici. Již v roce 1919 a následně v letech 1930-1932 se BM pokoušel svůj poličský klavír prodat (srov. s PBM Kr 036 – 078). Po řadě neúspěšných pokusů si jej koupil Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM, jemuž skladatel děkuje dopisem odeslaným 16. 5. 1932 z Paříže (uložen v soukromé sbírce, otištěn v Popelka 1996, s 22). V současné době je klavír umístěn v CBM v Poličce.

[2] La Bagarre, H 155.

[3] Serenáda, H 199, kterou BM věnoval svému učiteli Albertu Rousselovi (1869-1937), měla premiéru v Paříži 16. 4. 1931 (Halbreich 2007, s. 269). V předchozím dopise rodině do Poličky ze dne 7. 4. 1932 (PBM Kr 072) se BM zmiňuje o pražském provedení této skladby.

[4] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196, zazněl podle Halbreicha (2007, s. 312) poprvé v Praze právě 19. 4. 1932. Violoncellistu Bohuše Herana (1907-1968) doprovázel pražský rozhlasový symfonický orchestr Radiojournalu (dnes Symfonický orchestr Českého rozhlasu) řízený Otakarem Jeremiášem (1892-1962) (Halbreich 2007, s. 312).

[5] Rodina architekta Bohuslava Šmída (1895-1982) z Poličky.

[6] Jedná se o rozhlasovou stanici Radiojournal, případně o její stejnojmenný programový časopis. Vycházel v letech 1923-1939 nejprve jako měsíčník, od roku 1925 jako týdeník. V roce 1926 začala vycházet jeho německá verze a v roce 1939 byl přejmenován na Náš rozhlas.

[7] V neděli bylo opravdu 24. 4. 1932, což podporuje spíše verzi BM (PBM Kr 072), že pařížská premiéra Smyčcového kvartetu č. 3, H 183 se konala tento den. Podle Halbreicha (2007, s. 363) se pařížská premiéra uskutečnila již ve středu 20. 4. 1932.

[8] Pravděpodobně se jedná o Roth Quartet, jemuž je tato skladba dedikována (Halbreich 2007, s. 363).

[9] Václav Talich (1883-1961), český dirigent, v létech 1931-1934 působil jako dirigent Konzertföreningen ve Stockholmu.

[10] Při zahájení IX. Všesokolského sletu v Praze (3. – 6. 7. 1932) byla provedena Slavnostní ouvertura k všesokolskému sletu, H 211, kterou BM zkomponoval právě pro tuto příležitost, když s ní v soutěži obsadil 2. místo (Jirglová 2013, s. 57; Jitřenka, 1932, roč. 51, č. 8, s. 122, PBM Kr 073). Českou filharmonii řídil František Stupka (1879-1965) (Halbreich 2007, s. 257).

[11] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM žijící v té době střídavě v Československu a ve Francii.

[12] Partituru baletu Špalíček I, H 214 I, odeslal BM do Prahy a očekával rozhodnutí  o jeho nastudování v Národním divadle v Praze (PBM Kr 071). Balet tam měl premiéru 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[13] Jelizaveta Nikolská (1904-1955), baletka a choreografka ruského původu.