Paris 10./6 1931.

Drazí,

dopis jsem dostal, a také Fanoušovi jsem psal.[1]Z Poličky jsem dostal gratulaci od sportovního klubu,[2]Honzíček mi dosud nepsal a budete-li ho vidêt tak mu řeknete aby mi napsal, abychtřeba by přijel a já bych nebyl v Paříži.[3]Byl jsem na Výstavě, je to opravdu krásné a zvláŝtě večer při tom osvětlení je to úplná pohádka,[4]ale je to také hrozně únavné, než se tam člověk dostane, je to daleko, a zpět teprve, těch lidí, to nemáte ani představu co je to za nával, bylo tam za 14 dní asi 4 miliony lidí, poŝlu Vám nějaké pohledy. Čechů je tady plno ale naznámého jsem dosud neviděl, jezdí sem celá města. Schottovi jsem odpověděl ẑe přistupuji na jeho podmínky a on mi píše že mi udělá velikou reklamu a že když to bude mít úspěch, že bude rád když si mne zajístí lepstálou smlouvou.[5]Také se uẑ po té Serenadě ptá mnoho dirigentŭ. Bude to hrát v Americe 

jeden mladý dirigent Golchman[6]po celém tournée. Také p. Koussevitzký sio ni žádá[7]a Talich ji chce pro Stockholm a Londýn. Filharmonié v Praze také.[8]Tak myslím že Schott se bude nutit. Píŝu teď kvartett s orchestrem, žádal mě o něho belgický kvartett „Pro Arte“ je to nejlepší sdružení světové, zavazují se hráti to na celém tourée to je po celém světe.[9]Bagarre hráli také v Peŝti a v Brně snad také ale nevím o tom nic. V Italii měl velký úspěch.[10]Teď se dělá s tou Hábovou operou velký poprask u nás[11]ale píší to samí jeho kamarádi. „Trio“[12]mělo veliký úspěch, museli opakovat poslední větu, a každý mi tu prorokuje velkou budoucnost, jen aby se to splnilo, já myslím že ano. To je asi vŝechno. Je tu krásně, teplo a tak to lépe utíká. Charlotte[13]Vás moc pozdravuje a já také. S tím pianem, to už vidím že to nebude dříve až budu doma,[14]to je ostatně jedno. Zde už se to začíná vŝechno rozjíẑdět na dovolenou ale zase přijíždí spousty cizinců na výstavu. Piŝte co je u Vás moc Vás zdravím

Váŝ Bohouŝ.