[Schönenberg] Brezen15 59.

Mily priteli:

Zitra vam poslu kopii Mikse do Policky.[1] S tim venovanim si to jeste rozmyslim a budu miti jiste jinou vec kterou budu moci venovati Marusce.[2] Venovani Eislerovi [Eisnerovi][3] se mi nazamlouva, ja jsem jej neznal, pres to ze jsem sinjej cenil vysoko ale to je jako in memoriam, coz do naseho cyklu se nehodi, nemyslite.[4] Neodpovedel jste mi to jmeno sopranu co zpivala Kralovnicku, ma-li vysoky  sopran chtal bych aby zase zpivala v Miksovi, ma tam znacnou partii.[5] Co se tyce tech Associaci, navrhoval bych pres to kdybyste nejak mohl obejiti ta vemena, to by jen prospelo aniz by to snad basni uskodilo[6]. Pak tam je jedno slovo ktere jsem musel protahnout ale v basni muze zustat, to jest vzdmute, coz je velmi pekne ale zpivat se neda, stejne sbor bude zpivat vzedmute, jak vite zpev se sklada ze samohlasek a tak jsem dal do partitury vzedmute.[7]

Tu prvni sloku jsem musel vypustit, ale je mozno ji tam doplnit pouhou recitaci na jednom tonu, takze basen by zustala cela, ovsem trochu to zbytecne natahne komposici.[8]

Ty zkazky co jste mi poslal jsou moc pekne ale nevim co by se s nimi mohlo udelat.[9] Ja bych vam radil abyste se pokusil o neco, co nedovedete i kdyz byste to zkazil, to je vzdy dobry pokus se dostat ven z urcite posice,  byt i oduvudnene, Kde i pri veskerem zdaru se to dostava do urcite routiny. Vy jste semtimentalne velmi spjat s temito krasnymi vzpominkami a to vam mozna vadi se od nich nejak odpoutat a zkusit neco jineho. Nebot potencialne je ve vas vice poesie nez ji ve skutecnosti uzivate. Vase verse jsou radost sama a hudebne se tvori bez namahy, je v nich neco co nelze definovat ale co nese celou atmosferu a je to vyhranene a krasne, zadny text az dosud mi nedal tolik uspokojeni a radost s nim pracovat. Vite ze kdyby toho nebylo ze by cyklus nebyl povstal.[10] Ja sam, jak se na to divam, ze, jak jsme rekli cely cyklus je z jednoho soudku a to je pravda. Rovnez bych ale podotknul ze jsem asi ten soudek vycerpal a ze bych musel nacit novy s novym vinem. Ja myslim ze to plati i pro vas. My nekdy pracujeme pro svoji radost ale nekdy musime zkusit neco skoro proti nasi radosti, to je takovy impuls, ktery nas nuti zdanlive opustit to co devedem a zacit neco co se nam zda cizi a neprijatelne, nicmene na konec se objevi ze to otevrelo nove horizonty a ze to pridalo i mnoho k tomu co jsme dovedly. Je to takovy vnitrni boj.

Ted abyste mi porozumel, nechci abyste se vzdalil sveho projevu, jez je tak blizky vsem lidem jak jsme videli pri Studankach a abyste zcal psat basne jako vsichni ostatni, i dobre. Chci jen rici abyste neustrnul na jednom bode, ktery je myslim spise sentimentalni a ktery jste v celem cyklu dobre obesel se vzacnym uspechem. Chci jen rici abyste se nenechal prilis zlakati, ted prave nevim jak to rici. Ostatne jsem toho rekl uz dost a vyberte si z toho a take co potrebujete, ukousnete si jak z krajice.

Tak se na mne nezlobte, ja sam vam to rikam protoze jsem sam prosel takovym bojem, ono nas to stale tahne zpet k te stare krase, vecne nasich zpevu a zvyku ale nekde na nejakem miste to musime nejak zlomit abychom se tomu dostali jeste v vice na kloub. A ve vas je toho vice nez si myslite.

Pozdravte vsechny u nas a napiste az dostanete Mikse. Bude se vam libit.

Srdecne vas

B. Martinů