[Schönenberg] Brezen15 59.

Mily priteli:

Zitra vam poslu kopii Mikse do Policky.[1] S tim venovanim si to jeste rozmyslim a budu miti jiste jinou vec kterou budu moci venovati Marusce.[2] Venovani Eislerovi [Eisnerovi][3] se mi nazamlouva, ja jsem jej neznal, pres to ze jsem sinjej cenil vysoko ale to je jako in memoriam, coz do naseho cyklu se nehodi, nemyslite.[4] Neodpovedel jste mi to jmeno sopranu co zpivala Kralovnicku, ma-li vysoky  sopran chtal bych aby zase zpivala v Miksovi, ma tam znacnou partii.[5] Co se tyce tech Associaci, navrhoval bych pres to kdybyste nejak mohl obejiti ta vemena, to by jen prospelo aniz by to snad basni uskodilo[6]. Pak tam je jedno slovo ktere jsem musel protahnout ale v basni muze zustat, to jest vzdmute, coz je velmi pekne ale zpivat se neda, stejne sbor bude zpivat vzedmute, jak vite zpev se sklada ze samohlasek a tak jsem dal do partitury vzedmute.[7]

Tu prvni sloku jsem musel vypustit, ale je mozno ji tam doplnit pouhou recitaci na jednom tonu, takze basen by zustala cela, ovsem trochu to zbytecne natahne komposici.[8]

Ty zkazky co jste mi poslal jsou moc pekne ale nevim co by se s nimi mohlo udelat.[9] Ja bych vam radil abyste se pokusil o neco, co nedovedete i kdyz byste to zkazil, to je vzdy dobry pokus se dostat ven z urcite posice,  byt i oduvudnene, Kde i pri veskerem zdaru se to dostava do urcite routiny. Vy jste semtimentalne velmi spjat s temito krasnymi vzpominkami a to vam mozna vadi se od nich nejak odpoutat a zkusit neco jineho. Nebot potencialne je ve vas vice poesie nez ji ve skutecnosti uzivate. Vase verse jsou radost sama a hudebne se tvori bez namahy, je v nich neco co nelze definovat ale co nese celou atmosferu a je to vyhranene a krasne, zadny text az dosud mi nedal tolik uspokojeni a radost s nim pracovat. Vite ze kdyby toho nebylo ze by cyklus nebyl povstal.[10] Ja sam, jak se na to divam, ze, jak jsme rekli cely cyklus je z jednoho soudku a to je pravda. Rovnez bych ale podotknul ze jsem asi ten soudek vycerpal a ze bych musel nacit novy s novym vinem. Ja myslim ze to plati i pro vas. My nekdy pracujeme pro svoji radost ale nekdy musime zkusit neco skoro proti nasi radosti, to je takovy impuls, ktery nas nuti zdanlive opustit to co devedem a zacit neco co se nam zda cizi a neprijatelne, nicmene na konec se objevi ze to otevrelo nove horizonty a ze to pridalo i mnoho k tomu co jsme dovedly. Je to takovy vnitrni boj.

Ted abyste mi porozumel, nechci abyste se vzdalil sveho projevu, jez je tak blizky vsem lidem jak jsme videli pri Studankach a abyste zcal psat basne jako vsichni ostatni, i dobre. Chci jen rici abyste neustrnul na jednom bode, ktery je myslim spise sentimentalni a ktery jste v celem cyklu dobre obesel se vzacnym uspechem. Chci jen rici abyste se nenechal prilis zlakati, ted prave nevim jak to rici. Ostatne jsem toho rekl uz dost a vyberte si z toho a take co potrebujete, ukousnete si jak z krajice.

Tak se na mne nezlobte, ja sam vam to rikam protoze jsem sam prosel takovym bojem, ono nas to stale tahne zpet k te stare krase, vecne nasich zpevu a zvyku ale nekde na nejakem miste to musime nejak zlomit abychom se tomu dostali jeste v vice na kloub. A ve vas je toho vice nez si myslite.

Pozdravte vsechny u nas a napiste az dostanete Mikse. Bude se vam libit.

Srdecne vas

B. Martinů

[1] Z dopisu rodině do Poličky ze dne 20. března 1959 se dozvídáme, že Martinů již kompozici odeslal: „Doufam ze Bures je jeste v Policce, poslal jsem mu kopii Mikse, reknete mu aby mi oznamil ze ji dostal, protoze jsme nesli do města tak to vzal na poslu Chaufer a myslim ze to neposlal recomando, ale i tak to jiste dojde.“ (CBM, PBM Kb 627). V následujícím dopise do Poličky ještě Martinů dodal: „Toho Mikse dejte jeste Buresovi, budou potrebovat ještě jeste jednu dalsi kopii.“ (29. března 1959, CBM, PBM Kr 628).

[2] Marii Pražanové (1897–1982), přítelkyni rodiny Martinů, věnoval Part song books, H 380, které komponoval od 14. do 20. března 1959 (viz seznam skladeb BM Charlotte Martinů, CBM [bez sig.], Halbreich, 2007, s. 437).

[3] Český překladatel, lingvista a básník Pavel Eisner (1889–1958) je autorem překladu Otvírání studánek, H 354, a také kantáty Kytice, H 260, což mj. potvrzuje sám Eisner v dopise M. Burešovi ze dne 15. června 1957 (PNP př. č. 59/99). Martinů také dostal Eisnerovo stěžejní dílo Chrám a tvrz jako dárek k 67. narozeninám s věnováním autora (Mihule, 2002, s. 512).

[4] Martinů nakonec kantátu Mikeš z hor, H 375, nikomu nededikoval (viz autograf CBM Ab 107, Halbreich, 2007, s. 446).

[5] Premiéra kantáty Mikeš z hor, H 375, se uskutečnila 18. června 1959 v Maltézské zahradě v Praze v interpretaci sólistů: Květa Urbanová (soprán), Oldřich Spisar (tenor), Soňa Hakešová (klavír), Fr. Vokál, Jar. Foltýn (housle), Miloslav Jirka (viola), Kühnův komorní sbor, dirigent Pavel Kühn (viz tištěný program CBM [bez sig.]).

[6] V průklepové kopii Burešovy básně Píseň o Mikšovi z hor, kterou Martinů zhudebnil, se dvakrát objevuje slovo „vemena“. Z úvodní části Martinů vypustil dvojverší „[…] a mlékem z kozího vemene, / z nichž ještě stoupá / horká pára […]“ (PBM [bez sig.], s. 3). V závěrečné části básně je v textu „Kozy se však tváří dobrácky, / přeskakují kamení a oblásky, / vemeny hřejí chladnou hlínu.“ (PBM [bez sig.], s. 5) nahrazeno slovo „vemena“ slovem „kožíšky“ (Srov. první vydání partitury, SNKLHU, Praha, 1960, s. 35).

[7] V druhé části kantáty Mikeš z hor, H 375, upravil Martinů text „Rozhrnout mraky bouří vzedmuté“ na „vzdmuté“ (viz PBM [bez sig.], s. 5).

[8] Martinů do textu zasahoval vícekrát, jak je zřejmé ze strojopisné průklepové kopie, v níž jsou zásahy jak M. Bureše, tak B. Martinů. První větší intervence jsou na první straně (viz PBM [bez sig.]).

[9] Nelze určit, které texty má Martinů na mysli.

[10] Martinů má na mysli volný cyklus čtyř kantát na Burešovy texty: Otvírání studánek, H 354, z roku 1955, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, z roku 1956, Romance z pampelišek, H 364, z roku 1957 a Mikeš z hor, H 375, z roku 1959.