Základní informace
Typ korespondence Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odeslání
Poznámka k lokaci odeslání[?]
Datum odeslání15.03.1959
PříjemceBureš, Miloslav
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
Poznámka k lokaci přijetí[Československo]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z CBM, 2015
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kb 660
Signatura v IBMBurM 1959-03-15
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů pošle následujícího dne Miloslavu Burešovi kopii Mikše [MIKEŠ Z HOR] do Poličky. S věnováním si to rozmyslí, určitě bude mít něco jiného na věnování Marušce [Pražanové] a věnování Pavlu Eisnerovi se mu nezamlouvá. Bureš neodpověděl jméno sopranistky, co zpívala Královničku. Bohuslav Martinů chce, aby zpívala i v Mikšovi. BM navrhuje, aby Bureš v básni nějak obešel "ta vemena". BM upravil ještě i slovo "vzdmuté", které se špatně zpívá, na "vzedmuté". První sloku musel vypustit, ale je možno jí doplnit jako recitaci na jednom tónu. Zaslané zkazky jsou pěkné, ale BM neví, co by s nimi udělal. BM Burešovi radí, aby zkusil něco nového, čímž by vystopil ze své rutiny. V Burešovi je více poesie, než ji užívá. Jeho verše jsou radost a žádný jiný text nedal BM tolik uspokojení a radosti. Celý cyklus [OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK, LEGENDA Z DÝMU BRAMBOROVÉ NATI, ROMANCE Z PAMPELIŠEK, MIKEŠ Z HOR] je z jednoho "soudku", BM už ale asi ten "soudek" vyčerpal a musel by načít nový. Někdy je třeba zkusit něco nového, co je "skoro proti naší radosti". Otevřou se tím nové horizonty. BM nechce, aby se Bureš vzdálil od svého projevu, ale chce aby neustrnul na jednom bodě. I BM prošel takovým bojem. V Burešovi je toho více, než si myslí. Mikeš se mu bude líbit.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg] Brezen15 59.

 

Mily priteli:

Zitra vam poslu kopii Mikse do Policky.[1] S tim venovanim si to jeste rozmyslim a budu miti jiste jinou vec kterou budu moci venovati Marusce.[2] Venovani Eislerovi [Eisnerovi][3] se mi nazamlouva, ja jsem jej neznal, pres to ze jsem sinjej cenil vysoko ale to je jako in memoriam, coz do naseho cyklu se nehodi, nemyslite.[4] Neodpovedel jste mi to jmeno sopranu co zpivala Kralovnicku, ma-li vysoky  sopran chtal bych aby zase zpivala v Miksovi, ma tam znacnou partii.[5] Co se tyce tech Associaci, navrhoval bych pres to kdybyste nejak mohl obejiti ta vemena, to by jen prospelo aniz by to snad basni uskodilo[6]. Pak tam je jedno slovo ktere jsem musel protahnout ale v basni muze zustat, to jest vzdmute, coz je velmi pekne ale zpivat se neda, stejne sbor bude zpivat vzedmute, jak vite zpev se sklada ze samohlasek a tak jsem dal do partitury vzedmute.[7]

Tu prvni sloku jsem musel vypustit, ale je mozno ji tam doplnit pouhou recitaci na jednom tonu, takze basen by zustala cela, ovsem trochu to zbytecne natahne komposici.[8]

 

Ty zkazky co jste mi poslal jsou moc pekne ale nevim co by se s nimi mohlo udelat.[9] Ja bych vam radil abyste se pokusil o neco, co nedovedete i kdyz byste to zkazil, to je vzdy dobry pokus se dostat ven z urcite posice,  byt i oduvudnene, Kde i pri veskerem zdaru se to dostava do urcite routiny. Vy jste semtimentalne velmi spjat s temito krasnymi vzpominkami a to vam mozna vadi se od nich nejak odpoutat a zkusit neco jineho. Nebot potencialne je ve vas vice poesie nez ji ve skutecnosti uzivate. Vase verse jsou radost sama a hudebne se tvori bez namahy, je v nich neco co nelze definovat ale co nese celou atmosferu a je to vyhranene a krasne, zadny text az dosud mi nedal tolik uspokojeni a radost s nim pracovat. Vite ze kdyby toho nebylo ze by cyklus nebyl povstal.[10] Ja sam, jak se na to divam, ze, jak jsme rekli cely cyklus je z jednoho soudku a to je pravda. Rovnez bych ale podotknul ze jsem asi ten soudek vycerpal a ze bych musel nacit novy s novym vinem. Ja myslim ze to plati i pro vas. My nekdy pracujeme pro svoji radost ale nekdy musime zkusit neco skoro proti nasi radosti, to je takovy impuls, ktery nas nuti zdanlive opustit to co devedem a zacit neco co se nam zda cizi a neprijatelne, nicmene na konec se objevi ze to otevrelo nove horizonty a ze to pridalo i mnoho k tomu co jsme dovedly. Je to takovy vnitrni boj.

Ted abyste mi porozumel, nechci abyste se vzdalil sveho projevu, jez je tak blizky vsem lidem jak jsme videli pri Studankach a abyste zcal psat basne jako vsichni ostatni, i dobre. Chci jen rici abyste neustrnul na jednom bode, ktery je myslim spise sentimentalni a ktery jste v celem cyklu dobre obesel se vzacnym uspechem. Chci jen rici abyste se nenechal prilis zlakati, ted prave nevim jak to rici. Ostatne jsem toho rekl uz dost a vyberte si z toho a take co potrebujete, ukousnete si jak z krajice.

Tak se na mne nezlobte, ja sam vam to rikam protoze jsem sam prosel takovym bojem, ono nas to stale tahne zpet k te stare krase, vecne nasich zpevu a zvyku ale nekde na nejakem miste to musime nejak zlomit abychom se tomu dostali jeste v vice na kloub. A ve vas je toho vice nez si myslite.

 

Pozdravte vsechny u nas a napiste az dostanete Mikse. Bude se vam libit.

Srdecne vas

B. Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1] Z dopisu rodině do Poličky ze dne 20. března 1959 se dozvídáme, že Martinů již kompozici odeslal: „Doufam ze Bures je jeste v Policce, poslal jsem mu kopii Mikse, reknete mu aby mi oznamil ze ji dostal, protoze jsme nesli do města tak to vzal na poslu Chaufer a myslim ze to neposlal recomando, ale i tak to jiste dojde.“ (CBM, PBM Kb 627). V následujícím dopise do Poličky ještě Martinů dodal: „Toho Mikse dejte jeste Buresovi, budou potrebovat ještě jeste jednu dalsi kopii.“ (29. března 1959, CBM, PBM Kr 628).

[2] Marii Pražanové (1897–1982), přítelkyni rodiny Martinů, věnoval Part song books, H 380, které komponoval od 14. do 20. března 1959 (viz seznam skladeb BM Charlotte Martinů, CBM [bez sig.], Halbreich, 2007, s. 437).

[3] Český překladatel, lingvista a básník Pavel Eisner (1889–1958) je autorem překladu Otvírání studánek, H 354, a také kantáty Kytice, H 260, což mj. potvrzuje sám Eisner v dopise M. Burešovi ze dne 15. června 1957 (PNP př. č. 59/99). Martinů také dostal Eisnerovo stěžejní dílo Chrám a tvrz jako dárek k 67. narozeninám s věnováním autora (Mihule, 2002, s. 512).

[4] Martinů nakonec kantátu Mikeš z hor, H 375, nikomu nededikoval (viz autograf CBM Ab 107, Halbreich, 2007, s. 446).

[5] Premiéra kantáty Mikeš z hor, H 375, se uskutečnila 18. června 1959 v Maltézské zahradě v Praze v interpretaci sólistů: Květa Urbanová (soprán), Oldřich Spisar (tenor), Soňa Hakešová (klavír), Fr. Vokál, Jar. Foltýn (housle), Miloslav Jirka (viola), Kühnův komorní sbor, dirigent Pavel Kühn (viz tištěný program CBM [bez sig.]).

[6] V průklepové kopii Burešovy básně Píseň o Mikšovi z hor, kterou Martinů zhudebnil, se dvakrát objevuje slovo „vemena“. Z úvodní části Martinů vypustil dvojverší […] a mlékem z kozího vemene, / z nichž ještě stoupá / horká pára […] (PBM [bez sig.], s. 3). V závěrečné části básně je v textu „Kozy se však tváří dobrácky, / přeskakují kamení a oblásky, / vemeny hřejí chladnou hlínu.“ (PBM [bez sig.], s. 5) nahrazeno slovo „vemena“ slovem „kožíšky“ (Srov. první vydání partitury, SNKLHU, Praha, 1960, s. 35).

[7] V druhé části kantáty Mikeš z hor, H 375, upravil Martinů text „Rozhrnout mraky bouří vzedmuté“ na „vzdmuté“ (viz PBM [bez sig.], s. 5).

[8] Martinů do textu zasahoval vícekrát, jak je zřejmé ze strojopisné průklepové kopie, v níž jsou zásahy jak M. Bureše, tak B. Martinů. První větší intervence jsou na první straně (viz PBM [bez sig.]).

[9] Nelze určit, které texty má Martinů na mysli.

[10] Martinů má na mysli volný cyklus čtyř kantát na Burešovy texty: Otvírání studánek, H 354, z roku 1955, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, z roku 1956, Romance z pampelišek, H 364, z roku 1957 a Mikeš z hor, H 375, z roku 1959. 

Total number of leaves1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitization
Quality of digitizationProfi
Digitalizováno v instituciCBM Polička
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Polička
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4900 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-