Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg - Pratteln]
Datum odeslání02.02.1959
PříjemceŠebánek, Karel
Příjemce (korporace)Český hudební fond
Lokace přijetíPraha
Poznámka k lokaci přijetí[Praha]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z pozůstalosti K. Šebánka, CBM Polička
Předchozí vlastníkŠebánek, Karel
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kkš 1052
Stará signatura v IBM56/LVI/159
Signatura v IBMŠeb 1959-02-02b
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů vynadal SMP za zkaženou edici [SMYČCOVÉHO KVARTETU č. 7]. BM dělá korekturu NONETU č. 2. Je to asi 18 minut hudby, kopii pošle Emilu Leichnerovi do 10 dnů, hlasy si musí udělat sami. JULIETTA měla obrovský úspěch ve Wiesbadenu. Udělali z toho drama, úplného Kafku. Otázka klavírního výtahu [JULIETTY] je vyřešená s Boosey & Hawkes. Dilia vůbec neodpovídá na dotazy BM. Nikdo mu neřekl, kam jdou jeho honoráře. Anglický překlad JULIETTY musí být od Waltera Schmolky, ten od Geraldiny Muchové se nedá použít. Národní divadlo píše, že žádný výtah nedostali, jako by dopisy BM nečetli. BM poslal do ND první dějství JULIETTY, tak tam teď mají dvě kompletní partitury. Jak poslal Karel Šebánek ty peníze od B&H, poštou, nebo přes banku?
Diplomatický přepis dopisu

Unor 2.59.[1]

Mily Karle :

Odpovidam ti ihned na tvuj dopis a nezlob se za nedopatreni s tim dopisem ktert zustal va partiture Solce,ja totiz posilal balicek z mesta a tak jsem si na poznamenal solcovu adresu a pak jsem adresu napsal po pameti a dopis zustal v partitu re,takova vec se malo kdy prihodi.[2]Ted k tvemu dopisu:

Southern edici jsem poradne vynadal za zvorane vydani kvarteta,vzhledem i k tomu ze ja sam jsem tam schvalne vyndal nektere takty aby se mohlo obracet, tak se s placem priznali a pykali za hrichy ale neda se uz nic delat   delat.Nevim co to je za edici ale zdaji se miti velke konexe vsude. Amen.[3]

 

Opravuji prave korekturu Noneta a tak napisi Leichnerovi pozdeji.[4] Zatim mu rekni ze Nonet trva asi 10 minut s pausami a 18 minut hrani,lepe vzdy udat 20 minut aby pak v Radiu vzdy neurizli konec jako se obvykle stava. Poslu jim ovsem kopii o hlasy se musi postarati sami. Doufam ze se jim bude Nonet libit. Delam prave kopie a tak dostane vse asi do 10 dnu. Amen.[5]

 

Lulietta mela sensacni uspech ve Wiesbadenu, divil jsem se ze tam nikdo od nas nebyl byl jsem vyvolan asi 20krate na konci a lide nechteli z divadla odejit, samozrejme ze jsme nemohli bisovat [6]cele treti jednani.[7] Ale to je ted uplne jiny spectacle nez nase prazske provedeni, zde to jde na nuz, udelali z tohomuplneho Kafku, je to desive a hrozne, oni to vzali jako priserny sen a hrali to krasne,tak si predtav jak jsem byl prekvapenm ja jsem se tesil uvidet znovu nase prekrasne idylicke predstaveni s Talichem a zde to je drasajici drama,skoro az se dech taji. Ale zda se ze prave to zde maji radi a ovsem uplynulo taky uz 20 let od premiery.[8] At si nekdo za jede,budou to hrat jeste v breznu. Uz to melo pet repris. Votterle[9] tam byl a byl uplne nadsen rikal ze tomu udela cestu na jina divadla.

Ted co se tyce Dilia, ti mi stale pisi jenom o te otazce klavirniho vytahu ,ktera byla uplne zbytecna a je davno rozresena (s B.H.) ale na moje dotazy vubec neodpovidaji a sice hlavne na dotaz komu bude Wiesbaden posilat moje honorare a ovsem take honorare Geurge Neveux,na to jsem se hlavne ptal.[10] proc mi vubec nekdo neoznamil ze moje honorare a kolik jdou do Statni Banky za provedeni Divadla za branou. To ja nechapu,to je prece jedna z prvnich podminek ze autor ma vedet co vydelal mnebo ne?[11]

Tak se nediv ze jsem vahal se rozhodnout a ze slibum od vas uz proste neverim, ostatne ani zadna smlouva se mnou o tom uzavrena nebyla , material obdrzeli od divadla v Brne.[12] Tak mne cela ta historie zacina jit na nervy. Mne stale pisou o problemech ktere jsou jejich a ne moje ale co mne zajima o tom nepisi. O ten preklad Julietty se jedna o anglicky a sice Schmolkuv,[13] kde jsem je upozornoval ze musi dostat tento vytah a dati na neho pozor,protoze existuje jeste preklad Geraldiny Muchy[14] ktery nelze uzit,ted mi pisou ze zadny anglicky preklad ve vytahu nedistali. Ba H. jim konecne pro dvou mesicni korrespondenci potvrdil to co jsem jim rikal vzdy,totiz ze nechce partituru nybrz jen vytah. Ale ten prave jak se zda nemaji,mne to prestava zajimat to je jako jkyby moje dopisy necetli.[15]

Do Divadla narodniho jsem poslal jeste kopii prvniho aktu tak tam maji ted dve partitury.[16]

 

Posilam ti to pozvani a snad se ti podari dostat dovoleni[17] s pomoci Seidela .[18]

 

Prosim te je zd e takova situace. napis mi jakym zpusobem jsi posilal tech myslim

 

900 Kc, za Boosey Hawkese, zdali pres banku nebo postou,mam nedorozumeni se Charlottou ktera rika ze prisel z Banky v Baselu aviso, a to prave nemuzeme najit, s tou moji nemoci je to vse pomichane. Ja zase mam dojem ze nam to vyplatil postak ale pamet mi dobre nefunguje v otazce penez. Tak napis kdy a jak jsi to poslal. Brzo abych eventuelne se hlasil v Bance tady.[19]

 

Prikladam ti ten dopis a mnoho zdaru preji

                                                                       tvuj

                                                                                   Bohouš[20]

Věcné poznámky k DP

[1] Dopis přišel v obálce s předchozím dopisem CBM, PBM Kkš 1051.

 

[2] Šebánek oznamuje 29. ledna 1959 skladateli: „K. Šolc mi právě přinesl dopis pro Tebe,zároveň s mým dopisem, který jsem Ti psal a který jsi přiložil do jeho partitury. Ten jsem zahodil.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[3] Martinů Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, vyšel v roce 1958 v New Yorku u Southern Music Publishing (Halbreich, 2007, s. 369). Šebánek 29. ledna 1959 děkuje za zaslání not a komentuje vydání této kompozice: „Ten Southern publishing Ti tak zvoral ten Kvartet, že to odradí hráče. A při tom to bylo možno dobře na obrátky provést – tak jim vynadej! Poškodili Tě!“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[4] Emilu Leichnerovi, zakladateli Českého noneta, posílá Martinů 6. února 1959 partituru ke korektuře z hlediska provozovacího, kterou má Leichner poslat zpět. Ten odpovídá 13. února 1959, že je skladba bez problémů, pouze opravuje dedikaci na „Českému“, nikoliv „Československému“ nonetu (oba dopisy v soukromém vlastnictví, kopie v IBM, ČN 1959-02-06 a ČN 1959-02-13).

[5] Nonet č. 2, H 374, který je dedikován Českému nonetu,,další podrobnosti viz poznámky v dopise CBM, PBM Kkš 1050.

[6] Martinů vychází z latinského slova „bis“ („dvakrát“) a vytváří český novotvar ve smyslu „opakovat“. 

[7] Opera Juliette, H 253, byla po dlouhých odkladech konečně uvedena 25. ledna 1959 v Hessisches Stadttheater ve Wiesbadenu. Skladba měla obrovský úspěch, skladatel se i přes svůj ne ještě příliš dobrý zdravotní stav premiéry účastnil. V dopise sestře Marii z 27. ledna 1959 se skladatel ještě více rozepisuje: „Tak jsme zpet z Wiesbadenu, premiera Julietty byla slavna a sensacni uspech, musel jsem jiti asi 15krat sam na scenu a uz nez jsem se tam dostal z loge bylo asi 10krat pro zpevaky, zkratka veliky uspech. Bylo to moc pekne a vsichni byli radi ze jsme prijeli, po divadle jsme byli pozvani a tak jsem potkal cely orchestr a zpevaky, delali to moc krasne a dali si s tim praci […] (CBM, PBM Kr 624). 

[8] Skladatel vzpomíná na premiéru Juliette v roce 1938, kdy ji v Národním divadle uvedl Václav Talich (Halbreich, 2007, s. 164). Také sestře Marii nadšeně popisuje rozdílnosti v pojetí celého díla: „Zkratka to byla docela jina Julietta nez jak jsme si ji predstavili v Praze, jde z ni strach a lide byli uplne poplaseni. Jenomze zde to maji radi a tak jsme to tim vyhrali. Ten Michel, tenor byl nadherny, take jao herec a vytvoril z toho velkou roli, vse bylo krasne nastudovano a tak jsem zase Juliettu uvidel ale jinou nez jsme ji znali z Prahy, byl to opravdu jako hrozny sen, ted delaji na divadlech takova kouzla se svetlem ze se az dech zataji, dekorace se zmeni aniz kdo co tusi, tak to jakoby samo prejde v jinou dekoraci a tim ze se delalo hlavne s reflektory tak nebylo ani znat ze lidi chodi po zemi ale jako by byli vsichni ve vzduchu, no zkratka to nejde popsat, ale lidi nechtali jit z divadla pryc.“ (CBM, PBM Kr 624). 

[9] Karl Vötterle z nakladatelství Bärenreiter. 

[10] Vojtěch Strnad z Dilia sděluje 25. února 1959 skladateli, že by rádi zařídili okamžité vyplacení tantiém, ale […] není nám dosud jasno jak se to má s podílem G. Neveuxe. Záleží na tom totiž sdělení jednotlivých podílů. Podle našich představ byl by 8%-ní autorských podíl rozdělen takto: 5% Bohuslav Martinů, 1,5% G. Neveux a 1,5% překladatel pan Kaufmann.“ (NBM, nesign.). Dne 19. dubna 1959 sděluje Strnad skladateli: „Děkujeme Vám za Vaše sdělení o podílu G. Neveux, jež souhlasí s našimi předpoklady. DILIA stejně jako Alkor může žádat od divadel 10%: z toho se odečítá podíl G. Neveux a překladatele Kaufmanna /rovněž 1,5%/ a minimální provise obou agentur. Dáváme současně příkaz firmě Alkor, aby Vám poukázala Vaše honoráře za JULIETTU.“ (vlastník NBM, kopie v IBM, DLA 1959-04-10). 

[11] V dopise z 29. ledna 1959 píše Šebánek skladateli: „Honoráře za ´Divadlo za branou´ poslala Dilia na Tvoje konto do Státní banky. Dělalo to Kč 7.946.- do konce r. 1958 všechno dohromady, materiál i tantiémy.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Dopis K. Šebánka se pravděpodobně přesně míjí s tímto dopisem.

[12] Martinů opera Divadlo za branou, H 251, byla premiérována v Národním divadle Brno v roce 1936 (Halbreich, 2007, s. 161).

[13] Autorem anglického překladu opery Juliette, H 253, je Walter Schmolka (Halbreich, 2007, s. 163). 

[14] Geraldina Thomson Mucha (1917–2012), hudební skladatelka skotského původu, která po svatbě s Jiřím Muchou (synem Alfonse Muchy a manželem zesnulé Vítězslavy Kaprálové) žila od roku 1945 v Praze. 

[15] Martinů vysvětluje Vojtěchu Strnadovi z Dilia již 19. prosince 1958, že Boosey & Hawkes nepožaduje od Dilia zaslání partitury opery Juliette, H 253, nýbrž pouze klavírní výtah s anglickým textem Waltera Schmolky. Skladatel dokonce zmiňuje, že již tuto informaci vzkazoval prostřednictvím své ženy Charlotte (vlastník Dilia, kopie v IBM, DLA 1958-12-19).

[16] Jedná se o operu Mirandolina, H 346, kterou Národní divadlo připravuje k premiéře v rámci festivalu Pražské jaro.

[17] Šebánek požádal skladatele o osobní pozvání v dopise z 29. ledna 1959: „Abych za Tebou přijel to je možné, musím mít k tomu ale nějaký podklad, který bych mohl předložiti ministerstvu. Napiš mi stručně na zvláštní list, že bys se mnou nutně potřeboval mluvit o vydavatelských záležitostech osobně, že máš ke mně důvěru. Já to potom již s pomocí Seidela nebo Dobiáše zařídím!“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Toto pozvání posílá na zvlášním listě a přikládá jej k tomuto dopisu (srov. CBM, PBM Kkš 1051).

[18] Jan Seidel (1908–1998) byl v letech 1958–1964 šéfem opery Národního divadla (srov. oficiální archiv ND, dostupný z:

 http://archiv.narodni-divadlo.cz/dokument.aspx/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3623&pn=456affcc-f402-4000-aaff-c11223344aaa).

[19] Jan Seidel (1908–1998) byl v letech 1958–1964 šéfem opery Národního divadla (srov. oficiální archiv ND, dostupný z: 

http://archiv.narodni-divadlo.cz/dokument.aspx/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3623&pn=456affcc-f402-4000-aaff-c11223344aaa).k poslal 17. února 1959 skladateli oficiální dopis z pozice ředitele Ústředního hudebního archivu, v němž sděluje, že na přání firmy Boosey & Hawkes poukazují bankou skladateli „[…] Váš podíl z půjčovních poplatků za orchestrální materiály Vašich děl provedených v roce 1958.“ Celková poukázaná částka byla 1.237,75-Kčs, z čehož 866,50-Kčs tvořily poplatky za Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316 (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Skladatel se v dopise Šebánkovi z 19. dubna 1959 v této záležitosti rozhořčuje: „Ty penize co jsi mi mel platit za Bossey jsi nemel pravo ulozit do banky v Praze,kdyz platite BH. tak muzete platit mne taky.“ (CBM, PBM Kkš 1057).

[20] Podpis černým perem rukou B. Martinů.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis (Martinů)
Přílohyk dopisu zřejmě přiložen dopis se sign. Šeb 1959-02-02a
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Basilej
Brno
Wiesbaden
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4380 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-