[New York] Led[e]n 26.[19]52.

Drazi:

Vas posledni dopis mne nepotesil, doufam ze se vse uz upravilo k lepšímu,[1] Fanous[2] potrebuje odpocinek aklid mysli take, coz je nyni dost tezke. Mate doktora z Nemocnice. To jsou vsechno nasledky vselijakych rozcilovani, jimz se nemuzeme ted vyhnout. Doufam ze mi napisete lepsi zpravy priste. Co je se Zamberkem, myslís ze tam pojedes letos zase?[3] Cekam na zpravy zdali jste uz dostali ty penize z O.S.A., meli byste tam znova napsat a pripomenouti jim, myslel jsem ze vam to poslou k Novemu Roku jako darek.[4] Take jsem psal S.[5] aby se snazil to uspisit, pro jiste duvody ktrer [které] jsem mu naznacil, tak snad byste meli napsat, kazdy den rozhoduje.[6]

Byl jsem velice prekvapen zde, protoze moje mala Veselohra na moste[7] byla vyvolena komisi hudebnich kritiku jako nejlepsi opera v teto saisone.[8] Dostala prvni cenu hned v prvnim kole. Je to dulezita cena jez se udili jenom jednou za rok, asi jako u nas statni cena. Penize z toho nejsou na ruku ale za to je hodne publicity, ve vsech novinach a tak bude z toho hodne provedeni a take disky. To jsem ani necekal ze takova stara vec tu bude miti tolik uspechu.[9]

Doufam ze jste obdrzeli tu fotografii[10] a dopis k Vanocum, vsechno bylo s postou zpomaleno s tema vanocnima kartama s blahopranim, kterych bylo miliony a tak cela posta vzala vice casu.

Mel jsem zde ted tu premieru Sernad Serenady pro kvintet,[11] melo to velky uspech a bajecne kritiky, take to bude narekordovano, je skoda ze nemuzete dostat desky, ted uz je toho nahrano hodne tak byste meli co poslouchat, no snad prece jeste jednou si to poslechnete.

Zimu tady mame klidnou, jeste jsem ani nevytahl zimnik, spise prsi a kdys prsi tak to stoji za to, sem tam napada trochu snehu ale za hodinu uz je zase hezky, tak uz tu zimu asi predrzime dost dobre.

Ted pracuji na jedne z povidek od Tolstoje,[12] asi je znate, ta o tom sevci co cekal na navstevu Pana Jezise, je to z Povidek pro lid. Delam to jako divadlo. Jeden akt. Toho Gogola jsem dostal v poradku, zapomnel jsem vam o tom napsat, take z neho neco udelam pro divadlo.[13]

Bude zde provedena ta Polni mse[14] v breznu. Hrali to v Holandsku,[15]mysli ze jsem vam o tom uz psal,[16] radi to jako nejlepsi soucasne dilo. tesim se na provedeni bude to dobre zahrano v CarnegiyHall,[17] take budu miti jeste v unoru premieru noveho Tria, pro housle ,cello a piano.[18] Na Radiu jsem casto ted skoro kazdy tyden jednu nebo dve skladby. Tak cas utika, pracuji ted hodne abych mel volno v lete.

Se zdravim to mam ted dobre, ani nemam cas stonat, je to prece jenom rychly zivot zde v New Yorku, musi si clovek na to zvyknout.

Nechavam misto pro Charlie,[19] chce vam pripsat, tak vas vsechny mnoho pozdravuji a jeste jednou vse nejlepsi, hlavne to zdravi vam preji.

Srdecne zdravim        vas Bohous.

Ma chère Marienka.

J’espère que mes quelques mots vous trouveront tous en bonne santé, surtout Fanus, je pense que vous avez pu être très inquiète pour sa santé et surtout concernant l’avenir sans lui, si au moins la chose arriverait dans le sens contraire, cela serait différent pour vous.

Pour nous ça va, malgré que nous avons un temps assez froid cette année et qui change à tout moment, je travaille toujours, depuis le matin 8 heures jusqu’au soir 5 heures, comme cela n’est pas très loin de chez nous, je reviens manger en courant, je mange en 5 minutes et je repars en vitesse, j’ai un demi heure pour le déjeuner, ce n’est pas beaucoup, mais ça me fait prendre l’air, c’est dommage que quelquefois il fait si froid, et toujours il fait un si grand vent, enfin malgré tout, je me porte bien et j’aime ce travail, je couds beaucoup à la main.

Je ne manquerai pas de transmettre vos bonnes pensées à ma famille. Je vous quitte, ma chère Marienka, vous savez que je pense toujours à vous et que je vous j’aime bien.

Toutes mes pensées bien affectueuses pour vous, Fanus et Jindricka.

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko.[20]

Doufám, že Vás moje krátké psaní zastihne v dobrém zdraví, hlavně Fanouše, domnívám se, že jste se asi mnoho znepokojovala pro jeho zdraví a hlavně pro případ budoucnosti bez něj, kdyby tak věc nastala v opačném pořadí, bylo by to pro Vás jiné.

My jsme v pořádku, třebaže letos máme dosti chladné počasí, které se navíc každou chvíli mění. Do práce pořád chodím,[21] od osmi ráno do pěti odpoledne, a protože to není od nás daleko, vždy si zaběhnu na jídlo domů, najím se za pět minut a utíkám zpátky, na oběd mám půl hodiny, není to moc, ale dostanu se na vzduch, škoda, že je někdy taková zima, a pořád je tak větrno, ale buď jak buď, vede se mi dobře a tu práci mám ráda, šiju často ručně.

Vaše srdečné pozdravy k nám do rodiny určitě vyřídím. Budu končit, moje milá Marienko, Vy víte, že na Vás stále myslím a že Vás mám velmi ráda. Vroucně pozdravuji Vás, Fanouše i Jindřišku.[22]

Charlotte Martinů

[1] BM pravděpodobně reaguje na zprávy o zhoršujícím se zdravotním stavu svých sourozenců.

[2] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Časté byly jeho hospitalizace v pardubické nemocnici. Před smrtí František ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).

[3] Tentokrát BM oslovuje přímo svou sestru Marie Martinů (1882-1959), která z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.

[4] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. (Citováno z Popelka 1996, s. 108-109.)

[5] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. V tomto případě je onou osobou Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM, který proplácení zadržovaných tantiém v Československu zprostředkovával.

[6] BM i jeho manželka podali žádost o amerického občanství, které jim bylo 5. 3. 1952 uděleno (Mihule 435). Zároveň BM „[…]vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizaci zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 108-109, PBM Kr 433.)

[7] Veselohra na mostě, H 247, byla v USA poprvé scénicky nastudována a v New Yorku s úspěchem provedena operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951 (Halbreich 2007, s. 159; Popelka 1996, s. 121). V dopise rodině do Poličky ze dne 25. 7. 1951 (PBM Kr 415) BM zmiňuje i její provedení na Letním hudebním festivalu v Tangelwoodu ve státě Massachusetts (Mihule 2002, s. 436).

[8] Mihule 2002, s. 436.

[9] Veselohru na mostě, H 247, zkomponoval BM v Paříži již v roce 1935 jako rozhlasovou operu (Halbreich 2007, s. 159).

[10] Svou dlouho slibovanou fotografii určenou nejmenované dívce vložil BM do dopisu adresovaného rodině do Poličky dne 23. 12. 1951 (PBM Kr 418-421).

[11] Serenáda in F pro dva klarinety, housle, violu a violoncello, H 334, měla premiéru v New Yorku 4. 1. 1952 (Halbreich 2007, s. 376).

[12] Čím lidé žijí, H 336, pastorální operu o jednom dějství podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910) zkomponoval BM v New Yorku v době od 20. 12. 1951 do 11. 2. 1952 (Halbreich 2007, s. 173).

[13] Ženitba, H 341, komická opera o dvou dějstvích podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852) vznikla v New Yorku v době od 5. 10. do 30. 11. 1952 (Halbreich 2007, s. 175). O zaslání Gogolovy knihy žádal BM své příbuzné v dopise do Poličky 22. 6. 1951 (PBM Kr 413).

[14] Polní mše, H 279, kantáta pro baryton a mužský sbor.

[15] Kantátu nastudoval a s oblibou uváděl pěvecký mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers. BM byl v roce 1955 jmenován čestným členem tohoto sboru, jehož prezident Albert Prins mu při návštěvě v Nice v květnu 1955 předal pamětní talíř s věnováním (PBM Kr 490, 491).

[16] Viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 18. 9. 1951 (PBM Kr 418).

[17] Carnegie Hall v New Yorku je jednou z nejvýznamnějších koncertních síní v USA.

[18] Klavírní trio č. 3, H 332. Premiéra v podání Mannes Tria se uskutečnila v New Yorku 25. 2. 1952 (Halbreich 2007. s. 355).

[19] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[20] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[21] Charlotte Martinů byla v té době zaměstnána v krejčovské dílně (Martinů, Ch. 1978, s. 88; PBM Kr 422).

[22] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.