Praha, 15. prosince  1955.

Vážený a drahý Mistře,

posílám Vám opožděně knížku, protože jsem ji dostal teprve nyní.[1] Vyšla v prvních výtiscích v předvečer Vašich narozenin. V Národním klubu Na příkopech se konal intimní večer u příležitosti Vašeho jubilea.[2] Možná, že program je z toho večera a fotografie Vám už došly nebo Vám byly poslány v těchto dnech.[3] Byl to krásný večer, na němž byly v předpremiéře uvedeny „Studánky“.[4] Třebaže sál je malý (tak pro 300 lidí), tísnilo se v přilehlých místnostech mnoho návštěvníků. “Studánky“ provedl v Praze Kühnův ženský a dětský sbor. Recitoval člen činohry Národního divadla M. Doležal.[5]

„Otvírání studánek“ okouzlilo všechny posluchače. Po jejich provedení snad jediné oko nezůstalo suché. Lidé mne obklopili a tiskli mi ruce. To všechno však patřilo Vám a je mou povinností, abych to tlumočil aspoň dopisem. Objal mne se slzami na tváři Václav Talich, přišel František Muzika[6] a jiní a jiní. Byl to večer, jaký už dlouho v Praze nebyl.[7] Právě toho večera přišly první výtisky „Studánek“, které vyšly k Vašemu jubileu. Byly vystaveny v hale Národního klubu a nestačil jsem podepisovat. Veřejné provedení „Studánek“ v Praze bude asi v únoru v Rudolfínu,[8] ale v lednu mají být v televizi.[9] V Poličce budou uvedeny Brněnskými 7. ledna.[10] 4. ledna jedu do Brna na jejich generální zkoušku.[11] Také Váš první večer v Poličce, 8. XII., měl velký úspěch.[12] Druhý večer se „Studánkami“ je předem vyprodán.

Knižní vydání „Studánek“ je trochu rozšířenější než zaslané v rukopise do Nizy. Některá místa jsem pozměnil, ale všechno, co náleží hudebnímu textu je ponecháno.[13] Včera je natáčeli na gramofonové desky.[14] Jiří Trnka je skladbou tak dojat, že skutečně z nich vytvoří obrazovou báseň pro barevný film, jak jen on to dovede.[15] Pan Šebánek Vám jistě bude psát, aby se vše urychlilo, poněvadž Trnka chce začít s přípravnými pracemi na jaro. Každý film dělá velmi důkladně a je nejvyšší čas, aby na něm začal pracovat již v nejbližších dnech.

V neděli byl podvečer z Vaší hudby a mé poesie v Myslbeku Na příkopech. Bylo tam rovněž nabito.[16]

Budete-li, Mistře, potřebovat, pošlu Vám další výtisky „Studánek“. Seděli jsme nedávno večer s p. Šebánkem u Aléna Diviše[17] a zase se tam chystáme.

O vánocích budu v Poličce, tak se u Vašich zastavím. Velmi srdečný dopis mi psala Vaše slečna sestra. V Poličce zůstanu do 8. ledna. Pak budu zase v Praze. Pan Šebánek[18] Vám, Mistře, v těchto dnech napíše o urychlené vyřízení k filmu[19].

Zatím Vás mnoho pozdravuji a přeji v Novém roce hodně zdraví a stejně tvůrčích úspěchů.

                                                      Váš Miloslav Bureš

Praha  II,  Vodičkova 17.

[1] První vydání básně Miloslava Bureše Otvírání studánek (Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1955). Kniha vyšla k předpremiéře Otvírání studánek v Klubu Svazu československých skladatelů v Praze dne 7. prosince 1955 (Zouhar, 2016, s. XIII). Zouharovi napsal: „První knížky Studánek dorazily do Prahy těsně před koncertem a Kniha je tam vystavila a prodávala. Těch pár stovek se tam rozprchlo a posluchačům sloužila informačně při provedení díla. V Poličce to taky tak zařídí.“ ([12. prosince1955], ZZ, MB 8).

[2] Svaz československých skladatelů uspořádal ke skladatelovým šedesátým pátým narozeninám koncert. Jeho organizátorem byl tehdejší člen předsednictva svazu a předseda operní komise Jan Seidel. Na počátku 50. let přitom čelní představitelé Svazu československých skladatelů, Miloslav Barvík a Jaroslav Sychra, Bohuslava Martinů odsuzovali a odmítali (viz Zouhar, 2016, s. XIV). Bureš po provedení napsal Zouharovi: „Přišel mi gratulovat Dobiáš, Hlobil, výtvarník F. Muzika […].“ ([12. prosince 1955], ZZ, MB 8). O tomto večeru Bureš také psal rodině do Poličky (CBM, PBM Kd  589).

[3] Tištěný program a fotografie jsou uloženy v CBM (CBM [bez sig.]).

[4] Přestože v pozvánce na koncert bylo uvedeno „[…]  Otvírání studánek – po prvé v Praze […],“  v programu  „První provedení“ a recenzent Štěpán Lucký napsal o „světové premiéře […] Otvírání studánek“ (Štěpán Lucký, „Studánky se otvírají…“, Hudební rozhledy, 1956, 9, č. 2, s. 75.), přesto Bureš označil pražské provedení jako předpremiéru, vázán požadavkem skladatele, aby se premiéra uskutečnila v Poličce.

[5] Ve Velkém sále Klubu Svazu československých skladatelů Na Příkopě 10 v Praze kantátu provedli: Jiří Bar (baryton), Z. Ledvinová a Miroslav Doležal (recitace), Josef Peška (první housle), František Vohanka (druhé housle), Antonín Hyksa (viola), Markéta Kühnová (klavír), Ženský a dětský komorní sbor (ženská část Českého pěveckého sboru a Kühnův dětský sbor), dirigent Jan Kühn (Tištěný program koncertu, CBM [bez sig.] a cyklostylová pozvánka CBM [bez sig.].

[6] Autor grafických návrhů prvních vydání partitur všech kantát na texty Miloslava Bureše (Viz pozn. XY, s. XY).

[7] V pozdějším dopise rodině do Poličky Martinů napsal: „Mám od vás zpravy o koncertě ale stále na starou adresu. Z Prahy jsem dostal spoustu dopisu po provedeni Studánek, bylo pry to nádherné, Talich tam byl a plakal, to vam asi povi Bureš, psal že bude v Policce na vánoce, tak to už asi víte. Dopisy pošlu také, ještě jsem němel čas odpovidati, to bude práce.“ (30. prosince 1955, CBM, PBM Kr 511). Skladatel Pavel Bořkovec sdělil Bohuslavu Martinů: „Bylo přeplněno a úspěch byl obrovský. Tak jsem si znovu uvědomil bohatství a šíři Vaší hudby, její originalitu, českost a jedinečné mistrovství výrazových prostředků.“ (8. prosince 1955, CBM, PBM Kd 22).

[8] Další provedení kantáty Otvírání studánek v nastudování Jana Kühna se uskutečnilo 5. února 1956 ve Smetanově síni v rámci abonentního cyklu České filharmonie (viz tištěný program, PNP [bez sig.]).

[9] Vysílání Československé televize proběhlo 22. ledna 1955. Bureš o tom psal v následujícím dopise (CBM, PBM Kd  21). 

[10] Premiéra kantáty Otvírání studánek, H 354, se původně měla uskutečnit počátkem prosince. Zdeněk Zouhar požádal ČHF o provozovací materiál na premiéru 5. prosince 1955. Po několika odkladech z „poličských provozních důvodů“ byl termín stanoven na 7. ledna 1956 v Tylově domě osvěty v Poličce v rámci Dnů osvěty (Zouhar, 2016, s. XV). Kantátu provedli: Eduard Hrubeš (baryton), Rudolf Walter a Dagmar Edingerová (recitace), Běla Dejmková (Studánka), Amálie Braunová-Kadlčíková (Sasanka), Miroslav Matyáš (první housle), Rudolf Tomica (druhé housle), Ferdinand Rušák (viola), Věra Zouharová (klavír), ženská část smíšeného sboru OPUS, dirigent Zdeněk Zouhar (tištěný program, ZZ [bez sig.]).

[11] Bureš o zkoušce psal Martinů v následujícím dopise (CBM, PBM Kd 21). Zdeňku Zouharovi sdělil: „4.I. do Brna určitě přijedu a vezmu s sebou fotografie. Nějaké podrobnosti Vám z večera povím zvlášť.“ ([12. prosince 1955], ZZ  MB 8). O dva týdny později potvrdil do Brna: „Právě jsem si objednal na středu 4.I., pokoj v brněnském hotelu. Ve středu tedy určitě přijedu.“ (28. prosince 1955, ZZ, MB 10 ).

[12] V Poličce se v den výročí skladatelových narozenin konal Večer Bohuslava Martinů, na němž zazněla 2. a 3. Sonáta pro violoncello a klavír, H 286 a H 340, v interpretaci Františka Smetany a Ladislava Simona, kteří 3. sonátu provedli také předchozího večera na jubilejním koncertu v Praze v Klubu Svazu skladatelů. Dále byl na programu výběr z Písniček na jednu stránku, H 294, Písniček na dvě stránky, H 302, a Nového Špalíčku, H 288, který přednesli Milada Musilová a Ladislav Simon (tištěný leták Svazu československých skladatelů, CBM [bez sig.]).

[13] Bureš se nezmínil, že text doplnil o dobově poplatné obraty. Zouharovi k tomu napsal: „Původní rozsah básně byl jiný. Martinů dostal druhou část cyklu v jiném znění. Po úvaze s dr. V. Černým jsem některé věci v druhé části předělal do nynější podoby.“ ([listopad 1955], ZZ, MB 7). Původní báseň, kterou Martinů zhudebnil, rozšířil o novou sedmou část, v níž se studánky proměňují ve „stříbrné medailonky s tvářemi partyzánů“, které se rudě zabarvují „jejich krví“ (Bureš, 1955, s. 53). V PNP je dochováno několik dalších verzí, které jdou ideologickým požadavkům doby ještě více vstříc (Zouhar, 2016, s. XIII).

[14] Jedná se o první nahrávku Jana Kühna, kterou vydalo vydavatelství Supraphon v roce 1956 na pěti discích.

[15] Tento záměr nebyl realizován a první filmovou adaptaci vytvořil režisér A. F. Šulc v roce 1956.

[16] Zouharovi k tomu napsal: „Včera večer jsem podepisoval Studánky V Myslbeku na knižním bazaru. Zpívala tam Musilová některé písně Martinů.“ ([12. prosince 1955], ZZ , MB 8). Patrně se jednalo o totožný výběr z písňových cyklů Písničky na jednu stránku, Písničky na dvě stránky a Nový Špalíček, který provedla Milada Musilová 8. prosince v Poličce za klavírního doprovodu Ladislava Simona.

[17] Alén Diviš (1900–1956), český malíř a přítel B. Martinů, od roku 1926 žil v Paříži, od 1941 v New Yorku, v roce 1947 se vrátil do Československa.

[18] Karel Šebánek (1903–1980), dlouholetý nakladatelský pracovník, od roku 1954 byl zaměstnancem Českého hudebního fondu, později vedoucím Ústředního hudebního archivu.

[19] V dopise ze dne 17. ledna 1956 píše Martinů Karlu Šebánkovi: „Čimž také můžeš sdělit moje povoleni Trnkovi co se filmu týče.“ (CBM, PBM Kkš 1022).