[1] 5. 12. 1945
[2] Úmysl navrátit se domů nebyl naplněn. Teprve v roce 1946 odcestovala do Francie Charlotte (pobývala tam od 10. 6. do 19. 11. 1946), BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej.
[3] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. BM píše Šebánkovi téhož dne 5. 12. 1945 v tomto duchu dopis (PBM Kkš 924).
[4] V hudebním světě.
[5] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).
[6] Symfonie č. 4, H 305, měla premiéru 30. 11. 1945 ve Philadelphii, The Philadelphia Orchestra řídil Eugene Ormandy (1899-1985) (Halbreich 2007, s. 238). V New Yorku byla hrána 11. 12. 1945 v Carnegie Hall, The Philadelphia Orchestra řídil opět Eugene Ormandy (1899-1985) (Šafránek (ed.), BM: Domov, hudba a svět 1966, s. 292 – program koncertu).
[7] Sonáta pro housle a klavír č. 3, H 303, premiéra proběhla v Carnegie Hall v New Yorku 18. 12. 1945, na housle hrál původem kubánský houslista Angel Reyes (1919-1988) a na klavír Artur Balsam (1906-1994) (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/works/public_view/225; Halbreich 2007, s. 337 však uvádí datum 17. 12. 1945).
[8] Scherzo pro orchestr Thunderbolt P-47, H 309, mělo premiéru 19. 12. 1945 ve Washingtonu. National Symphony Orchestra řídil Hans Kindler (1892-1949) (Halbreich 2007, s. 260).
[9] Symfonie č. 2, H 295 byla hrána v Praze až 7. 2. 1946. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996) (Halbreich 2007, s. 234).
[10] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent a mecenáš. Na základě Sacherovy objednávky z října 1945 BM zkomponoval v období mezi květnem a říjnem 1946 skladbu pro malý orchestr Toccata e due canzoni, H 311.
[11] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM. Na základě jeho objednávky vznikl Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316. Koncert vznikal až od dubna 1947 do března 1948 (Halbreich 2007, s. 299).
[12] Dopis není v tomto místě jasně čitelný, může se jednat o Symfonii č. 1, H 289, nebo o Symfonii č. 2, H 295. Obě byly vydány v nakladatelství Boosey & Hawkes v Londýně v roce 1947.
[13] Tedy rodina Charlotte Martinů a z Basileje Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.
[14] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[15] Symfonie č. 5, H 310, byla nakonec věnována České filharmonii.
[16] Pravděpodobně Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM (srov. dopis BM Karlu Šebánkovi z 28. 11. 1945, PBM Kkš 923).
[17] Karel Novák (1902-1968), houslista České filharmonie (bratr houslisty Stanislava Nováka).
[18] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.
[19] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.
[20] Talich byl po skončení druhé světové války obviněn z kolaborace s nacisty a na více než měsíc uvězněn. Přestože byl v roce 1946 očištěn, jeho návrat do hudebního života v ČSR byl poté velmi obtížný a nikdy se mu již zcela nepodařil. V „Talichově aféře“ stál BM jednoznačně na straně svého přítele a v důsledku začal být skeptický k poválečnému vývoji politické situace v Československu.
|