[Praha] 24. III. 59
Milý Bohouši,[1]
dostal jsi v těchto dnech dopis od B. Lišky, šéfa opery plzeňského divadla.[2] Požádal mne, abych se přimluvil u Tebe za „Ariadnu“[3], kterou by chtěli v Plzni hrát.
Znám vedení plzeňského divadla a jeho práci na př. v Brittenově „Albertu Herringovi“ a mohu říci, že pracují neobyčejně svědomitě a s nadšením, které neznají velké oficielní scény.[4] Vůbec se u nás teď činí snahy, divadla i opery, mimopražská a v Praze periferní. Jejich upřímné úsilí a také Konečné výsledky patří K mým nejlepším uměleckým zážitkům. Tak ti mohu Plzeň silně doporučit a B. Lišku obzvláště – a ostatně jsem ti posledně bez ohledu na jeho žádost o Ariadnu, psal, jak nahrál Polní mši.[5]
Tolik v rychlosti, abys při stěhování nezapomněl do Plzně odpověděti – určitě o jejich žádosti vážně uvažuj.
Prosil bych Tě znovu, abys mi poslal detailní údaje o Tvých nových skladbách jak jsem Tě o to požádal v posledním dopise. Také mi napiš nakladatele tištěných děl: Sonaty pro fletnu, housle a klavír[6], Sonaty pro violu a klavír (1955)[7] atd. zda už vyšlo orchestrání Intermezso Bergerettes[8], zda jsou Cellové variace pro Barenreitera,[9] co bude s Musique de chembre[10] atd. –
Artia expedovala Dvořákovy partitury se zpožděním, zaviněném chřipkovou epidemii. Předpokládám, že už je máš v rukou (Slov. tance, oba Koncerty + Komorní díla) Budou ti na ně psát asi s omlouvou.
Jaro zde začlo přesně 21. III. a tak myslím na hory zase jako loni, ale až v červnu
Napiš brzy a buď hodně zdráv
Tvůj Miloš
Nezapomeň motto Parabol![11]
a franc. versi Mariken!!![12]
Čtu právě kritiky wiesbad. Julietty: dobře hájí Neveuxovo hru (její smysl z posledního jednání a Tvoji hudby proti černé Kafkovské inscenaci.[13]
[1] Dopis Miloše Šafránka Bohuslavu Martinů.
[2] Bohumír Liška (1914–1990), dirigent, od roku 1955 působil v Plzni jako dramaturg a šéf opery.
[3] Ariadna, H 370, z roku 1958.
[4] Bohumír Liška uvedl v Plzni komickou operu Albert Herring Benjamina Brittena.
[5] Polní mše, H 279.
[6] Sonáta pro flétnu, housle a klavír, H 254, z roku 1937 vyšla v roce 1959 ve vydavatelství Bärenreiter, Kassel (srov. Halbreich, 2007, s. 352).
[7] Sonata pro violu a klavír, H 355, z roku 1955 byla vydána v roce 1959 vydavatelstvím Associated Music Publishers v New Yorku (srov. Halbreich, 2007, s. 352).
[8] Bergerettes, H 275, z roku 1939 vyšly u Southern Music Publishing v New Yorku v roce 1963.
[9] Variace na slovenskou lidovou píseň, H 378, byly vydány ve vydavatelství Bärenreiter v Kasselu v roce 1960 (srov. Halbreich, 2007, s. 343).
[10] Komorní hudba č. 1, H 376, byla vydána ve vydavatelství Max Eschig v Paříži v roce 1966 (srov. Halbreich, 2007, s. 379).
[11] Les Paraboles, H 367, byly dokončeny v únoru 1958.
[12] Šafránek žádal první verzi Mariken de Nimègue, H 236/2 I, na francouzský text Henriho Ghéona, o níž se Martinů zmiňoval v posledním dopise.
[13] Tato věta je napsána na pravém okraji zadní strany dopisu.
Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.