[1] Po prázdninové cestě do Itálie se Martinů vrací do Vieux Moulin 20. srpna 1955 (srov. Mihule, 2002, s. 593).
[2] Překvapení je mnohoznačné, neboť Martinů věděl, že cestování přes železnou oponu bylo tehdy takřka nemožné. Možná to také měl být pro Šafránka srozumitelný signál, že skladatel tuší, co mohlo být za Šafránkovou cestou do Francie. O několik dní později je podobně překvapen Paul Sacher, a proto Martinů napsal: „M. Safranek m’écrit qu’il ira à Paris prochainement. Je m’étonne qu’il puisse voyager librement où cela lui plait.“ („Píše mi pan Šafránek, že se brzy vydá do Paříže. Překvapuje mne, že si může volně cestovat, kam se mu zlíbí.“) (29. srpna 1955, PSS 159-1435).
[3] Manželé Martinů se účastnili hudebního festivalu v Besançonu, kde dirigent Rafael Kubelík uvedl 3. září 1955 Martinů Koncert pro dva klavíry a orchestr, H 292. Sólové party hráli manželé Janine Redingová a Henry Piette (srov. Mihule, 2002, s. 485).
[4] Na Schönenbergu nedaleko Basileje bylo sídlo manželů Maji a Paula Sacherových.
[5] Ve dnech 25.–28. září 1955 se manželé Martinů zdržují ve Švýcarsku u manželů Sacherových, následuje jejich odjezd k André Huvelinovi do Vesoulu a pak premiéra kantáty Hora tří světel, H 349, z roku 1954, která byla věnována mužskému sboru Die Haghe Sanghers. Tento soubor skladbu v premiéroval v Bernu dne 3. října 1955. Dne 5. října manželé Martinů odletěli z Paříže a následující den přistáli v New Yorku (srov. Mihule, 2002, s. 593 a Halbreich, 2007, s. 442; Year: 1955; Arrival: New York, New York; Microfilm Serial: T715, 1897–1957; Microfilm Roll: Roll 8644; Line: 6; Page Number: 237).
[6] Také díky nové nabídce z Curtis Institute of Music se manželé Martinů vraceli do Spojených států. Rodině do Poličky psal 12. února 1955: „Do Filadelfie jsem dosud nedal rozhodnutí ale myslím že to vezmu, podmínky jsou dobré. Samozřejmě se nám do N.Y. nebude chtít moc vracet ale vrátit se tam musíme stejně, zde to byl jenom oddech.“ (CBM, PBM Kr 480). Nakonec tuto nabídku jen krátce kombinoval s výukou na Mannes College v New Yorku.
[7] Francouzsky „přátelé“.
[8] Společně s přáteli, švýcarským skladatelem Conradem Beckem (1901–1989) a skladatelem rumunského původu Marcelem Mihalovicim (1898–1985), navštívili violoncellistu André Huvelina, jehož rodině patřil zámek Mont St. Léger u Vesoulu (srov. Mihule, 2002, s. 356).
[9] Tibor Harsányi (1898–1954), skladatel a klavírista maďarské národnosti a přítel B. Martinů, zemřel 19. září 1954.
[10] Miloš Šafránek přijel do Francie jako agent vyslaný československou IV. správou Ministerstva vnitra 12. září 1955 a setrval zde do prosince 1956 (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885). Šafránek a Martinů se setkali 22. září 1955, jak je zřejmé z pohlednice odeslané 20. září 1955 (CBM, PBM Kmš 823).
[11] Balet Koleda, H 112, je dnes ztracen.
[12] Libretistou opery Alexandre Bis, H 255, z roku 1937 byl André Wurmser (1899–1984), francouzský novinář a významný představitel francouzské komunistické strany. Skladatel tím naznačuje problémy s McCarthyho evidencí protiamerické činnosti.
[13] Bergerettes, H 275 z roku 1939 vyšla u Southern Music Publishing v New Yorku v roce 1963 (srov. Halbreich, 2007, s. 353).
[14] Okna do zahrady, H 270, z roku 1938 (srov. Halbreich, 2007, s. 416).
[15] S rodinou Čestmíra Puce se Martinů znal z Paříže, jeho ženě Heleně Martinů dedikoval skladbu Okna do zahrady, H 270 (srov. Halbreich, 2007, s. 416).
[16] Také zmíněný Smyčcový kvartet č. 4, H 256, z roku 1938 je dedikován Heleně Pucové (srov. Halbreich, 2007, s. 364).
[17] Od 20. sprna 1955 se Martinů zdržuje ve Vieux Moulin, poté odjíždí na festival do Besançonu (srov. Mihule, 2002, s. 593).
[18] Ve dnech 25.–28. září 1955 manželé Martinů pobývají ve Švýcarsku u manželů Sacherových (srov. Mihule, 2002, s. 593).
[19] S Milošem Šafránkem se Martinů sešel 22. září 1955 v Paříži.
|