Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání01.11.1954
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 820
Signatura v IBMŠafM 1954-11-01
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahPro Guggenheimovu nadaci původně nechtěl psát komickou, nýbrž "velkou operu"; Locandieru "měl v hlavě už také leta", chtěl ji kdysi psát pro TV jako jednoaktovku; Neveuxova hra Plainte contre inconnu ho uchvátila, po napsání jednoho aktu práci ukončil; zabýval se i Dostojevského Běsy; vrátil se ke Goldonimu; potíže s italštinou při přípravě libreta; "je to lehká nekomplikovaná věc s důrazem na zpěvnost, malý orchestr"; název 6.symfonie změnil na Fantaisies symphonique, "tři věty spíše impresionistické"; užil "některé motivy ze Julietty"; původně se měla jmenovat Fantastická, ale po dohodě s Booseyem + Hawkesem změna, aby odpadly asociace na Berlioze; Gilgameše píše na Thompsonův anglický překlad; pro srovnání by ho zajímal český překlad; Fantazie budou v Bostonu; "nové libreto" je podle románu Greek Passion od Nikose Kazantzakise.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Nov. 1. 54

 

Milý příteli:

Dostal jsem z domu řadu otázek, které se snažím teď odpovědět. 1.) Locandiera.[1] Dva zajímavé detaily se přihodili. Když jsem dostal tu cenu fondaci na napsání opery z Guggenheima,[2] neměl jsem precisní plán co budu psát ale doufal jsem že najdu text na velkou operu. Tak první zajímavý detail je že jsem si sebou vzal text Locandiery ač jsem vůbec nemyslel psát komickou operu. Druhý zajímavý detail že ačkoliv jsem všechny svoje věci dal do Storage-House,[3] nechal jsem si u pí Ježkové[4] překlad Gilgamesh, který mi před lety na moji žádost poslal Sacher[5]. Jen tak pro případ kdy­bych to náhodou potřeboval, což se stalo v obou pří­padech. Locandieru jsem měl v hlavě už také leta ale nezdálo se mi to současný text, jak víš žije­me v podivném světě tak tato skvělá divadelní hra mi připadala jaksi vedle. Chtěl jsem ji psát pro Televisi jako 1.act operu ale nešlo to srazit do půl hodiny ani do hodiny tak jsem vzal toho Gogola,[6] čímž jsem myslel že jsem s komickou operou na dlouho hotov. Tak jsem přijel do Evropy a teď se ta situace zkomplikovala. Hned první den jsem našel toho Neveux „Plainte contre inconnu“ a úplně mě to uchvátilo. Měl jsem sice pochybnosti, je tam jen pět osob a cela hra je statická a konversační. Také francoužština mi překážela. Nic­méně jsem dokončil první akt a poznal jsem že to nejde, ani hře bych nepomohl ani sobě.[7] Četl jsem mezi tím znova Běsy od Dostojevského a tak jsem začal dělat libreto a chtěl jsem napsat český.[8] Ale zase jsem poznal že bych musel míti geniálního libretistu, což jsem neměl a tak jsem to musel odložit. Šel jsem jako obvykle do svoji knihovny, která tentokráte representovala jen asi 5 knih. Mezitím jsem ovšem už ztratil asi 3 měsíce. A tak jsem našel Goldoniho a jelikož jsem měl original a francouzský překlad, tak jsem vážně o tom uvažoval, lákalo mě to psáti ji na italský text přes to že italsky neumím. Ale znám ji na tolik že jsem potřeboval jenom zfixnout správné tonické accenty, což za pomocí jednoho taliána jsem udělal.[9] Ovšem celá hra potřebovala dost obtížnou úpravu, škrty a.t.d. Samozřejmě, přece jenom cizí jazyk mě zdržoval v práci, v češtině si mohu upravit fráse jak se mi to hudebně hodí, kdežto zde jsem se musel podřídit, tak si nejsem docela jist zdali jsem dosáhnul co jsem chtěl, protože jsem to samozřejmě psal v českém stylu a ne v talianském, což je značný rozdíl. Dokončil jsem ji v červnu.[10] Je to lehká nekomplikovaná věc z důrazem na zpěvnosti, malý orchestr. Je to ovšem stále ten problem současné opery, která „má“ býti psychologický „popis“ což zase Locandiera není. Je veselá od začátku až do konce.[11] 2) VI. Symfonie vlastně není, změnil jsem to na Fantaisies symphonique.“ Tři věty spíše impresionistické. Užil jsem v nich některé motivy z Juliety. Měla se jmenovati Fantastická ale pak jsem se rozhodl s B+Hawkes že by to dalo podnět k zbytečnému přirovnávání s Berliozem.[12]

3) Gilgamesh píšu na anglický text, (překlad Thompson) kte­rý je také v hexametru. Zajímal by mne moc český překlad, zvláště Matoušův a potřeboval bych kopii jenom tablet. I.), II.) zdali ji má, (Deluge jenom.) a 12./ tedy jen pár stránek jenom jako ukázku k porovnání. Celé to nebu dělat, to by trvalo moc času.

(To nespěchá.)[13]

4) Ty fantasie symphonique nebyly dosud provedeny, budou v Bostoně a Munch asi čeká až se vrátím. Vydá ji B + H.[14]

5) To nové libreto je dle románu Greek Passion od Nikos Kazantzakis.[15]

7.) Mnoho zdravím

Tvůj B. Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1]      La locandiera, komedie Carla Goldoniho z roku 1752. Martinů zpra­coval na její motivy vlastní libreto pro operu Mirandolina, H 346.

 

[2]      Martinů obdržel 5. července 1953 do 30. června 1954 v celkem 3 000 dolarů (CBM, PBM Kd 104, Šafránek, 1961, s. 298; Guggenheimova nadace New York, kopie v IBM GF 1953-05-05). Do Poličky skladatel napsal tentýž den: „Já jsem dostal tu cenu v N.Y. a je to hodně velká pomoc že budu moci zůstati v Evropě a v klidu pracovati, píšu novou operu.“ (5. května 1953, CBM, PBM Kr 439).

 

[3]      Skladatel při delších cestách ukládal všechny své věci do „úschovny“, aby nemusel platit nájem během své nepřítomnosti.

 

[4]      Frances Ježková (1900–1986), přítelkyně B. Martinů, vdova po skla­dateli Jaroslavu Ježkovi.

 

[5]      Paul Sacher, dirigent.

 

[6]      Má na mysli operu Ženitba, H 341, kterou napsal v roce 1952 pro televizní NBC Opera Theatre na libreto stejnojmenné hry ruského dramatika Nikolaje Vasilijeviče Gogola (1809–1852).

 

[7]      Operu Žaloba proti neznámému (Plainte contre inconnu), H 344, komponoval na libreto Georgese Neveuxe na podzim 1953, ale ne­dokončil ji.

 

[8]      Román Běsi napsal spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevkij (1821–1881) v le­tech 1871–1872.

 

[9]      Miloš Šafránek uvádí, že jím byl „přítel z Paříže (ze zahrádky v rue de Vanves), básník Antonio Aniante.“ (Šafránek, 1961, s. 298). Jaro­slav Mihule dodává, že tento spisovatel, vlastním jménem Antonio Rapisarda (1900–1983), působil na italském konzulátu v Nice (Mihule, 2002, s. 461).

 

[10]    Halbreich uvádí: „1. 7. 1954“ (Halbreich, 2007, s. 179).

 

[11]    Martinů přiletěl do Evropy 5. května 1953 a hodlal pracovat na ope­ře, na niž dostal stipendium od Guggenheimovy nadace. Po vel­kém zdržení, během něhož pracoval na nedokončené opeře Žaloba proti neznámému, H 344, nakonec volí text La locandeira Carla Goldoniho. Z něho Martinů vytvořil libreto komické opery Mirandolina, H 346, kterou komponoval od 15. prosince 1953 do 1. čer­vence 1954 (srov. Šaf­ránek, 1961, s. 297–297 a Halbreich, 2007, s. 179).

 

[12]    Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, dokončena 26. květ­na 1953. Skladbu vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes (srov. Halb­reich, 2007, s. 243–244).

 

[13]    Libreto k oratoriu Epos o Gilgamešovi, H 351, napsal Martinů sám podle R. Campbella Thompsona (srov. Halbreich, 2007, s. 454). Pře­klad orientalisty Lubora Matouše (1908–1994) vyšel v roce 1958 v pražském SNKLHU pod názvem Epos o Gilgamešovi. Martinů na pře­klad znovu vzpomínal v dopise Miloši Šafránkovi několik měsíců před tím, než ho vytištěný dostal z nakladatelství: „Ted je mi moc lito ze jsem nedostal ten Matousuv preklad v cas, to jest dostal jsem jej az cela vec byla v Anglicine hotova. Ten jeho preklad je prekrasny a mam jej bohuzel v Nice kam nemuzeme.“ (13. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 871).

 

[14]    Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, věnována diri­gentu Charlesi Munchovi; premiérována byla 7. ledna 1955 Char­l­esem Munchem a Boston Symphony Orchestra (The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?UniqueKey=16182). Skladbu vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes.

 

[15]    Jedná se o text k opeře Řecké pašije, H 372 I, na němž Martinů pra­coval společně s Nikosem Kazantzakisem (srov. Halbreich, 2007, s. 185–186).

 

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Boston, Massachusetts
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2697 (záznam 1 / 0)
další »