[South Orleans] September 1. 1945

Milý příteli,

Děkuji za dopis, všechna ta zachmuřenost[1] byla prav-

­dě­podobně vyvolána spíše fysickými příčinami (v. žaludek) ale fakticky není tak jenom bez opodstatnění. Rozhodně ne[2] však zima, protože tu je pořád až na vítr moc příjemně a koupáme se denně.[3] Pak je to naše společná vlastnost že nesnášíme dobře nespravedlivost, což je naše organická vada, a tentokráte se náhodou týká mě osobně. Ne že bych to nepřežil ale uvidíte že nakonec to budu já, který se ukázal nepatristickým a ne­spo­lupracujícím, mezi tím co ostatní z patristických zájmů si vysloužili pěkná místečka. Ale právě proto že se na to dívám z neosobních zájmů tak mě to zamrzelo.[4] Vy víte že nehledám žádné místo a effektivně jsem radši že mě nechají na pokoji a že i kdyby se Truman[5] u mě učil kontrapunkt že bych to spíše nikomu neřekl a že to vše ostatní je moje vina a vlastnost (která mě ostatně nijak nevadí ani nepřekáží) že kdo žádá málo dostane málo a kdo, jako já, nežádá nic nedostane nic, to je all right[6]. Jenomže z jiného bodu interference, když někdo má plná ústa kultury a spolupráce, tak zde mám přijíti logicky na řadu, zvláště když to nic nestojí, ani místečko, ani posici. Zase nesmíme zapomenouti že jsem kdysi odmítl místo někde na konservatoři,[7] (byť i jen v privátním dopise) a že vlastně oni nemají moji adresu a nemohou věděti že jsem taky v Americe; Něco jiného kdybych byl umřel, to bych ovšem byl čistá duše a tak dále nenahraditelná ztráta, jenomže jsem neumřel! That’s that[8]. Náhodou mám ještě určité možnosti žíti a některá i možná dosti překvapující překvapení, je to v rukávě a stačí ještě pár málo takovýhle situací aby se to vystříbřilo. Co se týče rozhodnutí neobávejte se že se rozhodnu teď, ostatně není co rozhodovat, je to jasné.[9] Ostatně nejsem tak zapomenut, četl jsem že se připravují Marie[10] v divadle a protože partituru mám já, tak je možné že se nějakým způsobem dozví že jsem byl celou tu dobu tady a že jsem byl viděn na konsulatě v rozhovoru s Löwenbachem[11] na konsulatě, který o mě dokonce psal do N. Y. L. Tak ještě všechno není doce­la ztraceno! Rozhodně se však v Praze za mně nebijte, to byste to špatně začal. Četl jste o Zenklovi?[12] Dobrá zpráva. I noticka o Talichovi, že přece jenom se mu něco nemůže upříti. Také nesmíme podceňovati a zapomínati že jsou rozdíly v utrpení, třeba naše nebo moje a třeba Očadlika[13], to se musí přesně vyměřit a odměniti. Teď jsem možná sám nespravedlivý, no alespoň byl za to odměněn, což se mi zdá že se nemůže říci o mnoho jiných o nichž jsme četli že byli v koncetráku a kteří teď samozřejmě se musí léčit a až se vyléčí tak také nějaké vedlejší misto se snad pro ně najde. Myslim že se budeme snažit býti asi v únoru v Pařiži, kde P. Sa­cher má premiéru Double-concertu[14]. a při níž bych chtěl býti. Paříž připravuje Concerto grosso[15], Symfonie I.[16] II.[17] Munch Rosenthal, Ansermet II Symfonii[18], Sacher hraje Double c.[19] – v Londýně a v Brusellu tak přece jenom je nějaký zájem když ne doma, kde samozřejmě všechno tak horečně pracuje tak aspoň v těchto zemích, kde to ti chudáci mají tak špatné a nemohou se vzpamatovati z války; Ona to pravěpodobně všechna ta provedení nemaji valnou kulturní cenu, ale mně osobně to dělá přece jenom dobře, když se někde něco o něčem říká a také se to dělá. Tak nademnou nelamte hůl a nechte mi ještě nějakou příležitost. Amen!

Moc vás zdravím

Váš

B. Martinů

Napište mi jakým způsobem dostat visa a loď[20]? (do Fran­cie)

^[1]      Vracel se k tématu předchozího dopisu.

^[2]      Špatně čitelné.

^[3]      Jak informoval Karla Šebánka, v South Orleans pobývali manželé Martinů do 1. října 1945 (22. srpna 1945, CBM, PBM Kkš 920).

^[4]      Martinů svůj návrat do vlasti nepřímo spojoval s nabídkou místa na praž­ské konzervatoři. Ta přišla vzápětí prostřednictvím telegramu ře­ditele pražské konzervatoře Václava Holzknechta. Telegram dnes není známý, avšak Martinů se o něm zmiňuje Šafránkovi dne 13. září 1945 (srov. CBM, PBM Kmš 800). Martinů na něj okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal Ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však další nabídka už nepřišla (srov. Mihule, 2002, s. 374).

^[5]      Harry S. Truman (1884–1972) se stal v dubnu 1945, po smrti Frank­lina D. Roosevelta, prezidentem Spojených států amerických.

^[6]      Anglicky „vše v pořádku“.

^[7]      Skladatel má na mysli návrh ředitele brněnské konzervatoře Jana Kunce, který Bohuslavu Martinů nabídl místo po Leoši Janáčkovi. Martinů na to reagoval v dopise z 15. prosince 1928: „Co se týče konkursu, tedy nemám se zde nijak skvěle, ale přes to se o místo nebudu ucházeti, protože mám před sebou plány zcela jiné, které mi sice nezaručují existenci, ale které musím dobojovat až konce.“ (MZM, G 291, inv. č. 49063).

^[8]      Anglicky „tak to je“.

^[9]      Martinů v té době nepochyboval o svém či Šafránkově návratu do Československa.

^[10]    Znovu se vrací k plánovanému nastudování opery Hry o Marii, H 236, ve Velké opeře 5. května v Praze, které se nerealizovalo. Srov. pozn. k předchozímu dopisu.

^[11]    Jan Löwenbach (1880–1972), právník, hudební publicista a autor českého libreta opery Voják a tanečnice, H 162, kterou Martinů dokončil v Paříži v červnu 1927 (srov. Halbreich, 2007, s. 143).

^[12]    Politik Petr Zenkl (1884–1975) stál včele strany národně socialistické. V roce 1945 se stal primátorem Prahy. Tuto funkci zastával také před válkou v letech 1937–1939.

^[13]    Muzikolog Mirko Očadlík (1904–1964) se v Čechách aktivně po­dílel na domácím odboji v průběhu druhé světové války.

^[14]    V dopise z 22. srpna Paul Sacher sdělil Bohuslavu Martinů, že 23. a 24. února 1946 provede v pařížském Théâtre des Champs-

-Élysées Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271. Nejednalo se o premiéru, nýbrž o první pařížské provedení s Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire (Paul Sacher Stiftung, kopie v IBM Sac 1945-08-22). Paul Sacher Dvojkoncert premiéroval 9. února 1940 s Basler Kammerorchester (srov. Šafránek, 1944, s. 46).

^[15]    Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, z roku 1937.

^[16]    Symfonie č. 1, H 289, byla provedena Charlesem Munchem a Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire 23. prosince 1945 v Paříži (srov. Halbreich, 2007. s. 231).

^[17]    Symfonie č. 2, H 295 z roku 1943 byla provedena 25. října 1945 v Paříži Manuelem Rosenthalem (1904–2003) a Orchestre National (srov. Halbreich, 2007. s. 233).

^[18]    Symfonii č. 2, H 295, provedl Ernest Ansermet s Orchestre de la Suisse Romande v prosinci 1945 v Ženevě a 5. a 6. ledna 1946 v Bru­selu (srov. Šafránek, 1946, s. 120).

^[19]    Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, z roku 1938 uvedla 23. a 24. února 1946 v Paříži Paul Sacher a Or­ches­tre de la Société des Concerts du Conservatoire (srov. Šafránek, 1946, s. 120).

^[20]    V souvislosti s plánovaným provedení Dvojkoncertu v Paříži se Martinů za­jímal o podmínky pro udělení víz a cestu lodí do Francie.