This content was automatically translated from the original language. The original content is available by clicking the link below.

[South Orleans] September 1. 1945

Milý příteli,

Děkuji za dopis, všechna ta zachmuřenost[1] byla prav-

­dě­podobně vyvolána spíše fysickými příčinami (v. žaludek) ale fakticky není tak jenom bez opodstatnění. Rozhodně ne[2] však zima, protože tu je pořád až na vítr moc příjemně a koupáme se denně.[3] Pak je to naše společná vlastnost že nesnášíme dobře nespravedlivost, což je naše organická vada, a tentokráte se náhodou týká mě osobně. Ne že bych to nepřežil ale uvidíte že nakonec to budu já, který se ukázal nepatristickým a ne­spo­lupracujícím, mezi tím co ostatní z patristických zájmů si vysloužili pěkná místečka. Ale právě proto že se na to dívám z neosobních zájmů tak mě to zamrzelo.[4] Vy víte že nehledám žádné místo a effektivně jsem radši že mě nechají na pokoji a že i kdyby se Truman[5] u mě učil kontrapunkt že bych to spíše nikomu neřekl a že to vše ostatní je moje vina a vlastnost (která mě ostatně nijak nevadí ani nepřekáží) že kdo žádá málo dostane málo a kdo, jako já, nežádá nic nedostane nic, to je all right[6]. Jenomže z jiného bodu interference, když někdo má plná ústa kultury a spolupráce, tak zde mám přijíti logicky na řadu, zvláště když to nic nestojí, ani místečko, ani posici. Zase nesmíme zapomenouti že jsem kdysi odmítl místo někde na konservatoři,[7] (byť i jen v privátním dopise) a že vlastně oni nemají moji adresu a nemohou věděti že jsem taky v Americe; Něco jiného kdybych byl umřel, to bych ovšem byl čistá duše a tak dále nenahraditelná ztráta, jenomže jsem neumřel! That’s that[8]. Náhodou mám ještě určité možnosti žíti a některá i možná dosti překvapující překvapení, je to v rukávě a stačí ještě pár málo takovýhle situací aby se to vystříbřilo. Co se týče rozhodnutí neobávejte se že se rozhodnu teď, ostatně není co rozhodovat, je to jasné.[9] Ostatně nejsem tak zapomenut, četl jsem že se připravují Marie[10] v divadle a protože partituru mám já, tak je možné že se nějakým způsobem dozví že jsem byl celou tu dobu tady a že jsem byl viděn na konsulatě v rozhovoru s Löwenbachem[11] na konsulatě, který o mě dokonce psal do N. Y. L. Tak ještě všechno není doce­la ztraceno! Rozhodně se však v Praze za mně nebijte, to byste to špatně začal. Četl jste o Zenklovi?[12] Dobrá zpráva. I noticka o Talichovi, že přece jenom se mu něco nemůže upříti. Také nesmíme podceňovati a zapomínati že jsou rozdíly v utrpení, třeba naše nebo moje a třeba Očadlika[13], to se musí přesně vyměřit a odměniti. Teď jsem možná sám nespravedlivý, no alespoň byl za to odměněn, což se mi zdá že se nemůže říci o mnoho jiných o nichž jsme četli že byli v koncetráku a kteří teď samozřejmě se musí léčit a až se vyléčí tak také nějaké vedlejší misto se snad pro ně najde. Myslim že se budeme snažit býti asi v únoru v Pařiži, kde P. Sa­cher má premiéru Double-concertu[14]. a při níž bych chtěl býti. Paříž připravuje Concerto grosso[15], Symfonie I.[16] II.[17] Munch Rosenthal, Ansermet II Symfonii[18], Sacher hraje Double c.[19] – v Londýně a v Brusellu tak přece jenom je nějaký zájem když ne doma, kde samozřejmě všechno tak horečně pracuje tak aspoň v těchto zemích, kde to ti chudáci mají tak špatné a nemohou se vzpamatovati z války; Ona to pravěpodobně všechna ta provedení nemaji valnou kulturní cenu, ale mně osobně to dělá přece jenom dobře, když se někde něco o něčem říká a také se to dělá. Tak nademnou nelamte hůl a nechte mi ještě nějakou příležitost. Amen!

Moc vás zdravím

Váš

B. Martinů

Napište mi jakým způsobem dostat visa a loď[20]? (do Fran­cie)