[Tanglewood] 14 Juillet 42

Milý příteli

Vzpomínáme na Vás a na ty ve Francii dnes, jak to tam asi vypadá. Zde to jde dobře i s tou moji lámanou angličtinou. Byl bych rád kdyby se objevila v Times noticka že jsem zde[1]. Bylo sice něco od O. Daňka ale ve velkém článku. Ale hlavně bych potřeboval noty. Prosím Vás jestli ma Germaine[2] po ruce ty Ritournely[3] a Esquisse[4], alespoň to, pošlete mi je. A co bych potřeboval to je partiture Sinfonietty[5], nemohl byste mi poslat tu photografii, nechci psáti o rukopis Heinsheimerovi[6], aby neřekli že to nemohl někam umístiti že neměli partituru. Také bych chtěl ty desky, prosím zatelefonujte do Carnegie Hall aby mi je sem poslali, kou­pím si je ještě jednou, to se vždycky může potřebovat. Zaplaťte jim prozatím za mě, vyrovnám to co nejdříve. Ať to pošlou na Berkshire Music Center – Tanglewood – Lenox – Mass. Toho Sušila[7] zatím neposílejte, já tu mám pořádně práce jak ve škole tak i proto že bych chtěl dopsat Symfonii a tak vlastně jsem pořád v nějaké práci a nemohl bych se tomu věnovati. Telefonoval mi dr. Papánek[8] že v Londýně chtějí nějakou komposici (Lidice).[9] Mohu to napsat až po saisoně zde jinak se k tomu nedostanu, nemám ani piano k disposici, jen asi ½ h. denně ve škole, kde hraje okolo v pokojích celý orchestr.

Bydlíme dost daleko od Tanglewoodes nad jezerem, je tu moc krásně, škoda že nemám čas se tomu více ob­divovati, Chodím ze školy pěšky a jsou tu pěkná vedra. Co Vy děláte? Kouss.[10] bude hráti v srpnu Con­certo grosso[11] se studenty ale chtěl bych se pokusit o Sin­fo­niettu[12]. Pošlete mi score![13] Moc Vás zdravíme a pře­­jeme pěkné prázdniny a napište brzo.

                               Váš B. Martinů

^[1]      Důvodem mohla být skutečnost, že Martinů nahrazoval Igora Stra­vinského, který byl společně s Aronem Coplandem uveden mezi vy­učujícími v předběžném programu Berkshire Music Center v roce 1942. V deníku The New York Times nevyšla v roce 1942 žádná zprá­va o Bohuslavu Martinů. Poslední informace byla publikovaná více jak měsíc před příjezdem do Spojených států 23. února 1941 a byla nazvána Martinu works (The New York Times , 23. February 1941, s. 6.

^[2]      Germaine Leroux, pianistka.

^[3]      Klavírní cyklus Les Ritournelles, H 227, skladatel dokončil v prosinci 1932 a byl vydán v nakladatelství Schott v roce 1933 (Halbreich, 2007, s. 413–414).

^[4]      Klavírní cyklus Trois Esquisses, H 160, z roku 1927.

^[5]      Sinfonietta giocosa pro klavír a malý orchestr, H 282, věnována a pre­miérována G. Leroux 16. března 1942 v New Yorku (Šafránek, 1944, s. 122).

^[6]      Hans Heinsheimer, zaměstnanec Boosey & Hawkes, New York.

^[7]      Znovu ruší požadavek na zaslání sbírky moravských lidových písní z 25. června (CBM, PBM Kmš 767).

^[8]      Ján Papánek (1896–1991), diplomat, tehdy vedoucí Československé informační kanceláře v New Yorku. Z této poznámky se zdá, že o sklad­bu požádala československá exilová vláda v Londýně. Martinů však na Šafránkův pozdější dotaz odpověděl 25. dubna 1958: „Na zadost nasi vlady slozit Lidice nevzpominam byl jsem ovsem zadan slozit novou hymnu, kterou se zvlastnim darem predvidavosti jsem odeprel.“ (CBM, PBM Kmš 873). Šafránek ve své první knize uvedl, že impulz pro vznik skladby přišel od americké Ligy skladatelů: „This owes its [Memorial to Lidice] existence to the League of Composers, who asked several composers to give musical expression to some particular incident in the history of this war. Lidice is to the Czechoslovaks — as indeed to the whole civilized world — a symbol of the martyrdom of their nation under Nazi tyranny.“ („Ten vděčí za svou existenci Lize skladatelů, která požádala několik skladatelů, aby hudebními prostředky vyjádřily některou z událostí válečné historie. Lidice jsou pro Čechoslováky – stejně jako pro všechny občany civilizovaného světa – symbolem národního utrpení pod nacistickou tyranií.).“ (Šaf­ránek, 1944, s. 102). Takto také 10. října 1943 informoval hu­deb­ní recenzent Olin Ownes o nových skladbách Ligy skladatelů. V článku v New York Times, nazvaném Composers on war. Americans write series of works on martial themes for League, popisoval, jak šestnáct skladatelů komponuje své nové skladby na válečné téma. O Bohuslavu Mar­tinů napsal: „Mr. Martinu, pre-eminent today among composers of Czech birth, makes no commentary, but the title of his contribution, ,Memorial to Lidice,‘ is all-sufficiant.“(Pan Martinů, nejvýznamnější mezi skladateli narozenými v Čechách, to nijak nekomentuje, ale název jeho skladby je všeříkající ,Památník Lidicím.‘ (The New York Times, 10. října 1043, s. 7). Podnět Jána Papánka však přišel už v srpnu 1942, kdy Liga skladatelů na válečné události ještě nereagovala. Je tedy zřejmé, že podnět od exilové vlády v Londýně přišel dříve.

^[9]      Památník Lidicím, H 296. Skladbu dokončil o rok později, 3. srpna 1943 v Darien (srov. Halbreich, 2007, s. 259).

^[10]    Dirigent Segej Kusevickij.

^[11]    Concerto grosso, H 263.

^[12]    Sinfonietta giocosa, H 282.

^[13]    Anglicky „partitura“.