Základní informace
Typ korespondence Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníPaříž
Poznámka k lokaci odeslání[Paříž]
Datum odeslání15.02.1940
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 747
Signatura v IBMŠafM 1940-02-15
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahJe na tom duševně tak, že by "skoro raději všeho nechal"; pro BM na legaci "nikdo nehne ani prstem, jako kdybych neexistoval"; život se mu "i jinak zkomplikoval...ztrácím důvěru v sama sebe"; finančně mu vypomáhá Sacher a Deutch; vrátil se z Basileje, kde úspěch s Dvojkoncertem; Honegger "se přitom úplně rozbrečel jako dítě"; posílá článek, který napsal k premiéře; Rodzinski z Clevelandu provede Ricercari; Polní mši pošle v opisu, až na něj bude mít finance; "moje a Ježkovy věci jsou zakázány v Praze a obnosy z Autorského sdružení jsou blokovány"; disponuje s materiálem pro Tre ricercari, jež vyšly v Universal Editions v Londýně; jejich premiéra v Benátkách, úspěch měl i Munch zde; půjčit partituru mohou u Booseho a Hawkese; ostatní materiály jsou buď v Praze, nebo u Schotta; pokouší se dostat je z Prahy sem, kupř. Concerto grosso; partitura Concerta grossa je u Szella, materiál v Praze; snad by se mohla provést i La Bagarre; bude snad mít i materiál pro tři fragmenty ze Julietty; výhledy dalších skladeb v USA (Julietta, Špalíček, Suita pro Dushkina); pro Dvojkoncert bude mít materiál asi v dubnu, "platí to ovšem Sacher"; šlo by sehnat objednávku u Kusevického nebo někde jinde ?; Dushkin neodpovídá na dopisy; BM žádal Dushkina, zda by mohl bydlet v jeho pařížském bytě, který je prázdný; "nemáme uhlí"; přikládá informace a kritiky; mohl by Šafránek znovu upozornit B/eneše/ na jeho situaci ?
Diplomatický přepis dopisu

[Paříž] 15. II. 40.

 

Milý příteli,

 

Děkuji za Vaše dobré zprávy a obdivuji se Vaši energii, nezlobte se že zase odepisuji se zpožděním, ale jsem v takové disposici duševní že bych skoro raději všeho nechal. Pochopíte to, protože znáte poměry zde, ale už to jde přece jenom do krajnosti, když na legaci si platí kde jakého přivandrovalce, kteří tam chodí sem tam si promluvit mezi kolegy a o mně nikdo nehne ani prstem, jako kdybych neexistoval, ani na porady mě nepozvou a co se týče finanční otázky ta už vůbec nespadá v úvahu tak to není žádná radost pracovat nehledě k tomu že se mi život i jinak zkomplikoval a že ztrácím důvěru v sama sebe má-li to vůbec všechno nějaký význam.[1] Nebýti toho švýcara Sachera[2] který mi finančně vypomáhá a jednoho uprchlého žida Deutche[3] tak bych zde byl nadobro na suchu. Ostatně o tom Vás nebudu bavit. Vrátili jsme se ze Bâlu kde jsem měl úplně triumfální úspěch se svým Double-concertem.[4] Byl tam také Honegger který se při tom úplně rozbrečel jako dítě.[5] Přikládám kritiku od Mossera[6] a článek který jsem napsal ku premieře, snad by bylo možno jej otisknouti někde tam, protože zde to nikoho nezajímá.[7] Rodzinski[8] v Clevelandu mi oznamuje, že provede „Ricercari“[9]. Polní mši nechám opsati jakmile získám někde nějaký obnos a pošlu Vám ji, nechci riskovati manuscript. Moje a Ježkovy[10] věci jsou uschovány v Praze a obnosy z Autorského odměnění jsou blokovány- Co se týče mých věcí, prozatím disponuji s materialem hlavně pro „Tre Ricercari“ vyšly v Londýně v Universal E.[11] Premiera byla v Benátkách a byl to jeden z největších úspěchů festivalu, zde to dělal Munch také s úplně senzačním úspěchem.[12] Jsou v tom dvě piana, mohla by v tom hrát Germaine.[13] Přikládám vizitku, prosím obraťte se na dr. Heinscheimer. (Bossey – Hawkes – Berlin 43–47 West 23 rd. Street New-York aby Vám půjčil par­tituru.[14] Psal jsem také Koussevitskému[15] a Mme Coolidge[16], která je možná provede ve Washingtonu. ( Mr. Spivacke[17], a Kindler)[18] Také Heller by je mohl možná provésti.[19] Ostatní materialy jsou buď u Schotta nebo v Praze a dělám pokusy je pomalu dostat sem, ku př. Concerto grosso.[20] O tom mi píše G. Szell[21] že má partituru a tak Vám přikládám vizitku pro něho aby Vám ji vydal[22], material je ovšem dosud v Praze. Možno by bylo také provésti znovu La Bagarre, material je u Leduca.[23] Budu míti možná material pro tři fragmenty ze Julietty, které jsem upravil pro koncert ale to až pro později.[24] S tím divadlem by to bylo zajímavé ale myslím že Julietta[25] by byla trochu silné sousto, snad „Špalíček“[26] musel bych jej poněkud připraviti do jednotnější formy. Pak doufám že Dushkin vyjde také s tou Koncertní Suitou tak že by to prozatím stačilo a další bychom mohli připraviti.[27] .Co pak komorní hudba? Kvartetty, kvintety, sonáty? Pro Double concert budu míti material asi v dubnu platí to ovšem Sacher. Dozvídám se že Casella dostal objednávku na sym­fonii (2000 dolarů) v Washing. filharmonii, mají to někteří lidé kliku! [28] Nešlo by tam něco podobného sehnat? U Koussevitzkého nebo jinde? Měli by premieru a bylo by to jistě lepší než od Caselly. Mluvte o tom s Dushkinem, ten vůbec neodpovídá na moje dopisy, nevím zdali se zlobí nebo co s ním je. Žádal jsem ho zdali bych nemohl bydlet v jeho bytě co si zde platí a který je prázdný, kdežto u mě je zima, nemám uhlí a tak ani pracovat nemohu i kdybych chtěl a u něho bych přece jenom alespoň slušně bydlel a mohl k sobě někoho pozvat Uvidíte li jej, zeptejte se co jsem mu udělal. Bude o mě článek v Chesterian, pošlu Vám jej.[29] Přikládám Vám určité informace a ty kritiky prosím Vás vytlučte z toho něco, jsem teď neschopen jakýchkoliv článku a stále pro ně odkládám dopis a vidím že bych jej nikdy nenapsal. Jak dopadl koncert, jsem moc zvědav a přeji Vám i Germaine mnoho zdaru ve Vašem podnikání a zdravím Vás co nejsrdečněji. Jste li ve styku s B.[30] nemohl byste jej upozorniti znovu na moji situaci? Moc Vás zdravím. Váš B. Martinů

 

G. Szell[31] – 7. Park Ave.[32]

Chers Monsieur et Madame Safranek

Nous avons été très heureux de vous lire dans cette situation mouvementée c’est toujours un grand plaisir d’avoir les pensées des amis qui vous sont chers. Je vous adresse à tous les deux mon bon souvenir Charlotte Mar­tinu

 

Milý pane Šafránku a milá paní Šafránková,

byli jsme velice rádi, že od Vás v těchto pohnutých časech máme zprávy. Dostat pozdravy od přátel, kteří Vám jsou drazí, to je vždy veliké potěšení. Oběma posílám pěkné pozdravení. Charlotte Martinů.

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Kombinace politického napětí a přetrvávajících osobních komplikací s Vítězslavou Kaprálovou vedou k těmto úvahám.

 

[2]      Dirigent Paul Sacher (1906–1999) objednal u Martinů Dvoj­koncert, H 271. Společně se ženou Majou skladatele po mnoho let podporovali (lodní lístky do Spojených států, Epos o Gilgamešovi, H 351, ad).

 

[3]      Poličský lékař Pavel Deutsch (1897–1994) emigroval v roce 1939 do Francie, později do Brazílie. Martinů o něm opakovaně píše do Poličky a na základě jeho odjezdu do Ria de Janeira sám zvažuje odchod do Jižní Ameriky (srov. dopis z 27. července 1940 Paulu Sacherovi, Paul Sacher Stiftung, kopie v IBM Sac 1940-07-27).

 

[4]      Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a bicí nástroje, H 271, Martinů dokončil 29. září 1938 ve švýcarském sídle Paula Sachera na Schönenbergu. Do partitury zasáhl také v lednu 1939. Premiéru provedl dirigent Paul Sacher s Basler Kammerorchester 9. února 1940 v Basileji (Šafránek, 1944, s. 120; Halbreich, 2007, s. 275; Mihule, 2017, s. 533).

 

[5]      Miloš Šafránek později cituje skladatele Arthura Honeggera: „Je to melodie? Je to rytmus? Je to technika, disonance, tonalita, atonalita? […] Nikoliv, je to vše spojeno v celek. Tato nová hudba má přímý a úžasný účinek. […] Vybuchnu, dusí mne to, pláču.“ (Šafránek, 1961, s. 207). A Paul Sacher vzpomínal na Honeggerův výrok: „That is whot one would like to have written.“ („ Je to skladba, kterou by si každý přál napsat.“) (Stephenson, 2002, s. 181).

 

[6]      Hudební kritik Robert Aloys Mooser (1876–1969) publikoval re­cenzi den po premiéře v La Suisse, jak zmiňuje Miloš Šafránek (srov. Šafránek, 1961, s. 207). Šafránek uvádí 3. února 1940 jako datum jejího publikování (Šafránek, 1966, s. 324). Její opis Martinů přiložil v roce 1941 ke svému životopisu a nadepsal ji: „Kritika Double-concertu po provedení v Bâle 8. února 1940.“ (CBM, PBM Na 24).

 

[7]      M. Šafránek tento text uveřejnil později v knize Bohuslav Martinů. Domov, hudba a svět, Praha 1966, s. 276–279.

 

[8]      Dirigent Arthur Rodziński (1892–1958) byl v letech 1933–1943 šéf­dirigentem Cleveland Orchestra.

 

[9]      Tre Ricercari, H 267.

 

[10]    Hudební skladatel Jaroslav Ježek uprchl před nacisty z Československa do Spo­jených států o dva roky dříve než Martinů. Z francouzského přístavu Cherbourg odplul 14. ledna 1939.

 

[11]    Martinů zde informuje nepřesně, neboť partitura byla zaslána do Uni­versal Edition v Londýně, avšak nakonec vyšla v Londýně u Boosey & Hawkes. Dokládá to rovněž interní korespondence nakladatelství. Nedatovaný přehled skladeb „Martinů Works now under contract to B&H“ uvádí: „TRE RICERCARI No contract in New York – London publication.“ (Boosey & Hawkes Archives, [bez signatury]). Sylvia Goldstein proto žádala Muriel James v pobočce v Londýně: „I have contracts in the files her efor all except TRE RICERCARI. Could we have a copy of this?“ (Boosey & Hawkes Archives New York, 4. května 1960).

 

[12]    Martinů má na mysli nadšené přijetí Tre ricercari, H 267, a bla­ho­přejný tele­gram z Benátek 7. září 1938 a Munchovo provedení skladby 8. května 1939 v pařížském Tritonu (srov. pozn. zde ke PBM Kmš 742 a 744).

 

[13]    Manželka Miloše Šafránka, pianistka Germaine Leroux.

 

[14]    Martinů požádal Hanse Heinsheimera (1900–1993) o partituru Tre ricercari pro Miloše Šafránka (nedatováno, srov. CBM, PBH Ko 1211).

 

[15]    Tre ricercari, H 267, zařadil Sergej Kusevickij později, a to 13. srpna 1944, na koncert Berkshire Music Centre. Provedení dirigoval Bernard Zig­hera (srov. The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. pro­since 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?
UniqueKey=18745).

 

[16]    Elizabeth Spargue Coolidge, mecenáška.

 

[17]    Harold Spivacke (1904–1977), muzikolog, knihovník, v letech 1937–1972 vedl hudební oddělení Library of Congress.

 

[18]    Dirigent Hans Kindler (1892–1949) založil ve Washingtonu v roce 1931 National Symphony Orchestra, v jehož čele působil do roku 1949.

 

[19]    Adolf Heller přednášel v té době v Chicagu na univerzitě.

 

[20]    Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, které dokončil v roce 1937 a po válce vydalo nakladatelství Universal Edition Wien (Halb­reich, 2007, s. 272). V premiéře bylo provedeno 14. listopadu 1941 v Bostonu, Sergej Kusevickij dirigoval Boston Symphony Orchest­ra (srov. The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?UniqueKey=19699). Halbreich uvádí nepřesně 7. listopadu 1941 (Halbreich, 2007, s. 272).

 

[21]    Dirigent George Szell (1897–1970) žil od roku 1939 v New Yorku, kde vyučoval v letech 1940–1945 na Mannes College of Music sklad­bu. Od roku 1941, kdy 8. března provedl s NBC Orchestra koncert výlučně jen z děl Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany, pravidelně hostoval s tímto orchestrem a od roku 1942 vystupoval v Metropolitan Opera. V roce 1957 mu Martinů dedikoval skladbu The Rock, H 363.

 

[22]    Martinů uvádí v programovém textu k premiéře skladby Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, dne 14. listopadu 1941: „By a lucky chance, the Czecho-Slovak conductor George Szell had rescued a copy of the work from Prague, just in time.“ (Jen díky štastné náhodě zachránil právě včas kopii partitury Česko-Slovenský dirigent Geroge Szell z Prahy). Sixty –first season 1941–1942. Concert bulletin of the Boston Symphony Orchestra. Serge Koussevitzky, Conductor, Ri­chard Burgin, Assistant conductor with historical and descriptive notes by John N. Burk. Boston: Boston Symphony Orchestra, s. 267, The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://cdm15982.contentdm.oclc.org/digital/collection/PROG/id/200430).

 

[23]    La Bagarre, H 155, byla od roku 1930 vázána u nakladatele Alphonse Leduca v Paříži.

 

[24]    Tři fragmenty z opery Julietta, H 253 A, koncertní verze, dokončeno v roce 1939 ve Vieux Moulin.

 

[25]    Již v červnu 1939 navrhoval provedení opery Julietta, H 253, v New York City (srov. CBM, PBM Kmš 744).

 

[26]    Inscenace baletu Špalíček, H 214, v Chicagu pro československou komunitu byla rovněž tématem onoho dopisu. Také se nerealizovala.

 

[27]    Premiéra Suite concertante, H 276, se konala 7. dubna 1943 v New Yorku (Halbreich, 2007, s. 305).

 

[28]    Skladatel Alfredo Casella (1883–1947) komponoval v letech 1939–1940 3. Symfonii, op. 63.

 

[29]    Britský časopis Chesterian přetiskl v roce 1937 článek Pierra-
-Octava Ferrouda z roku 1936 Bohuslav Martinu (Un grand musicien d’aujourd’hui) pod názvem A great musician of today : Bohuslav Martinů a zveřejnil jej v č. 132. Vyšel rovněž v programové brožuře Boston Symphony Orchestra při příležitosti premiéry Concerto grosso, H 263, 14. listopadu 1941.

 

[30]    Edvard Beneš v té době pobýval v Paříži.

 

[31]    Avizovanou navštívenku dirigenta Szella zřejmě nepřiložil, a proto jen opsal jeho adresu.

 

[32]    Poznámka na boku dopisu.

 

Total number of leaves1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitization
Quality of digitizationProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Basilej
Benátky
Cleveland, Ohio
Londýn
Paříž
Praha
Schönenberg - Pratteln
Washington, D.C.
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2630 (záznam 1 / 0)
další »