Nice 27 / 12 1937

Milý příteli,

děkujeme srdečně za Vaše přání do Nového roku a za ostatní novinky tuhletu „sensation“ stěhovat se po 11. letech ovšem dosud nemám ale vzpomínali jsme na Vás že to asi není žádná slast.[1] Já jsem myslel že jste stále v Anglii a tak jsem o sobě nedával nic vědět. Teď co se týče Glasgova [Glasgow] nejen že jsme poslouchali ale i sezvali velkou společnost k jednomu známému tady ale neuslyšeli jsme nic co jsme chtěli nýbrž třetí akt Prodané nevěsty. Tak nevím co se stalo[2]. Máte nějaké zprávy! Hledali jsme po celé Anglii, Scottisch reg. i Nat. a odevšad jen „Ach jaký žal“, až se nám to všechno zpro­tivilo[3]. Budete li míti ještě chvilku volnou napište co v tom bylo. Abych se Vám upřimně přiznal stýská se mi tu hodně po Paříži, přes to že tu je překrásně a příroda se předhání aby nám ukázala všechny svoje kouzla a divy, jako je ku př. západ slunce a t.d. Byli jsme se lodí podívat na sníh a do hor a to vše je překrásné ale je to nějak zpomalený život „en rallenté“[4]. Dokončil jsem to Duo[5] které mi vyneslo samý entousiasmus a blahopřejné telegramy a pracuji na Madrigalech pro dechové Trio (do Paříže)[6], žádali mne o to. Ale dohromady mám dojem že nedělám nic. Snad je to tím že dny jsou krátké, ve 4 h. už je večer a zima tak sedím už doma, a já jsem si tak zvykl se courat večer po Montparnasu a do Dómu, že mi to schází. Dostal jsem Smetanu[7] tam se pěkně nabourali do záda o pí. Aranyi[8] a také ovšem v důsledku do mě. P. Selighovi[9] jsem psal a jako mimochodem jsem napsal že kdyby se byl ihned obrátil přímo na mne že bychom se byli třeba domluvili na jasné objednávce a vyhnuli se tak všem nedorozuměním. Načež on mi odpovídá že je velmi potěšen tím že chci pro jeho paní něco nového.[10] Oni musí míti docela jiný slovník asi židovský. Píše mi že některé věci nějak „zlehčili“ ale jinak že je to stejné a že to vyhovuje její technice, tak dobře nevím co to má ve skutečnosti znamenat?

Byl bych rád kdybyste našel to Concertino,[11] snad to bude někde založeno. Chtěl jsem se Vás zeptat zdali by nebylo možno uveřejnit ten článek Ferrouda[12] třeba v Čes­kém Slově ? Šebánek to sice strčil do Hud. Matice ale už je to rok co se Tempo na to chystá a zřejmě se jim do toho nechce, tak kdyby to bylo možné jim to sebrati a uveřejnit jinde byl bych rád. Všichni si tam dělají takovou nestydatou reklamu.

Děkuji za zaslání Špalíčku,[13] už mi oznámilo divadlo že to mají. Co je s Juliette nevím ale myslím že to přece bude provedeno asi v březnu (dubnu). [14] Napište též ještě co to bylo s tím Glascovem [Glasgow][15] a pozdravujte mnoho Germain[16] od nás obou, z Kodaně nemáte odpověď?

                               Srdečně Vás zdravím

Váš B. Martinů

^[1]      Šafránek zastával post tiskového atašé na velvyslanectví v Paříži od 15. května 1927 do prosince 1937. Ve svých memoárech Setkání po pa­desáti letech na odvolání do Prahy vzpomíná: „Začátkem pro­since navštívil francouzský ministr zahraničních věcí Delbos Prahu. […] Byl jsem v tom čase plném hrozeb z Paříže odvolán. Ukažu dále na pomnichovských hlasech fašitického pařížského tisku (a jejich odezvě v sedlině pražské), že jsem byl považován za muže nepohodlného, ne-li nebezpečného. Nijak mně to tenkrát nepozvedlo mé sebevědomí. Odvolání z Paříže do ústředí jsem přijal klidně a věcně a vůbec jsem se nesnažil je změnit nebo oddálit. Na mé místo na velvyslanectví nastoupil můj apolitický zástupce.“ (Šafránek, 2006, s. 257). Dříve však Šafránek sám usiloval o návrat do Prahy, když se na počátku roku 1936 dotazoval Josefa Schieszla, jak dosáhnout povolání zpět do Prahy (srov. ČMH, kopie v IBM SchJ 1936-02-02).

^[2]      Pianistka Germaine Leroux hrála 25. prosince 1937 v Glasgow Kon­cert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, Scottish Orchestra dirigoval George Szell (Šafránek, 1944, s. 122). Rozhlasový přenos tohoto kon­certu se patrně nekonal. Martinů proto psal podobně do Poličky 2. ledna 1938: „25. jsme poslouchali z toho Glasgova měl býti vysílán klavírní koncert s Germaine Leroux ale vysílali Prodanou nevěstu tak nevím co v tom bylo, psal jsem p. Sˆafránkovi ale ten asi nebude míti čas teď, jsou v plném stěhování a to už mi asi napíše až z Prahy.“ (CBM, PBM Kr 229).

^[3]      „Oh, jaký žal! Jaký to žal, když srdce oklamáno!,“ zpívá Mařenka v šestém výstupu třetího dějství opery Prodaná nevěsta Bedřicha Sme­tany.

^[4]      Francouzsky „en rallenté“ zpomaleně.

^[5]      Duo concertant pro dvoje housle a orchestr, H 264.

^[6]      Madrigaly, čtyři kusy pro dechové trio, H 266.

^[7]      Do Poličky informoval ještě 2. ledna 1938 opatrně: „Mám soukromé zprávy z Brna že jsem dostal cenu za Divadlo za bránou, jesˆtě to nemám potvrzeno ale bylo by to dobré.“ (CBM, PBM Kr 229). O dva týdny později tuto zprávu potvrdil: „Tu cenu už jsem dostal z Brna 5000 Kč.“ (CBM, PBM Kr 230). Nejednalo se o Jubilejní cenu Smetanovu, nýbrž o druhou cenu, kterou udě­lovala Jubilejní nadace Bedřicha Smetany v Brně.

^[8]      Julliette Arányiová, pianistka.

^[9]      Bankéř Alexander Selig (1910–1944), manžel pianistky Juliette Ará­nyiové. Pro svůj židovský původ zahynul podobně jako jeho žena v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau (srov. Agata Schindler: Hudba medzi životom a smrťou. K dôsledkom politiky národného socializmu na hudobný život Slovenska. Juliettin Mozart na rozlučku, Hudobný život, 2007, XXXIX, č. 6, s. 18–20, s. 20; https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/123683-alexander-selig/).

^[10]    Martinů dedikoval Julliette Arányiové Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které dokončil v červnu 1938. Premiéry se však nedožila. V roce 1942 byla deportována do Terezína. Zahynula v koncentračním tá­boře Osvětim-Birkenau v roce 1944 (srov. https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/123687-julia-seligova/).

^[11]    Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr, H 232.

^[12]    Hudební skladatel Pierre-Octave Ferroud (1900–1936) publikoval v roce 1936 v čísle 10 La Revue musicale studii nazvanou Bohuslav Martinu (Un grand musicien d’aujourd’hui). Anglickou verzi pod náz­vem A great musician of today : Bohuslav Martinů zveřejnil časopis Chesterian v roce 1937 v čísle 132. Česká verze nebyla publikována.

^[13]    Balet Špalíček, H 214.

^[14]    Opera Julietta, H 253, kterou Martinů dokončil 24. listopadu 1937, byla premiérována v Národním divadle v Praze v nastudování Vác­la­va Talicha a režii Jindřicha Honzla 16. března 1938 (srov. Archiv

Národního divadla, [cit. 20. prosince 2018], http://archiv.narodni-di-

vadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2402&pn=

256affcc-f002-2000-15af-c913k3315dpc).

^[15]    Znovu se vrací se k problému s vysíláním Koncertu pro klavír a or­chestr č. 2, H 237, 25. prosince 1937.

^[16]    Germaine Leroux, pianistka, manželka Miloše Šafránka.