À M. K. Šebánek

Ul. Národní Obrany 31/II. Praha-Bubeneč. Bohéme

Basel 14./Mai 1940.

Cher ami,

merci pour votre lettre, j’ai bien reçu le Concerto grosso – merci pour la peine que vous vous donnez. Je serais heureux si vous trouviez le credit pour faire la copie de Juliette le thêatre ne pourrait rien faire la dedans ? Ou les Beaux-Arts ? Je pense que c’est necessaire de la faire copier, je l’impression que cette œuvre commencera une grande carrière plus tard et il faudra certainement une copie. Maintenant pour le concerto de piano (II) qui est à la Philharmonie il me le faut absolument, on me le demande de tous les côtè et comme j’ai un exelente interprète que vous connaissez, c’est vraiment dommage de perdre toutes ces occasions, sûrtout qu’on ne peut pas le jouer là bas alors cela reste dans l’archive. Je vous joint quelques mots pour la Philharmonie et tâchez de le persuader de me prêter la partition et le materiel. Pour la Symphony je l’ai toujours mais je ne peux pas l’envoyer en ces moments, vous comprenez, expliquez leur cela. Même s’il y a des malentendu je trouverais toujours les moyens de m’arranger avec Philharmonie en lui donnant une chose, enfin après on verra il y aura pas mal des choses de changé n’est ce pas. Qu’on envoie où à Bale ou à Zagreb à Milan Sachs – Gundulićeva 38 – Zagreb Yougoslavie, qui me le demande lui aussi. On diffuse le Concerto-double le 29. Mai. et le Con. grosso le 14. Juin. Nos meilleurs amitiés à vous à tous nos amis. Votre B. Martinů

La Messe à èté demandé pour l’Amerique, ecrivez moi la date de première en Yougoslavie, il pourront peut-être l’envoyer directement.

Překlad:

 

Panu K. Šebánkovi

ul. Národní obrany 31/II, Praha-Bubeneč, Čechy

Basilej 14. května 1940

Drahý příteli,

děkuji za Váš dopis, Concerto grosso jsem obdržel – děkuji, že si s tím dáváte takovou práci.[1] Byl bych moc rád, kdybyste dokázal prosadit vyhotovení kopie Julietty. Divadlo by s tím něco nesvedlo? Nebo Akademie? Soudím, že je nezbytné nechat udělat kopii, domnívám se, že to dílo později čeká skvělá kariéra a jedna kopie se určitě bude hodit.[2] A teď ke koncertu pro klavír (II.), co je ve Filharmonii, absolutně ho potřebuji, odevšad to po mně chtějí, a protože mám vynikajícího interpreta, kterého znáte, je opravdu škoda ztrácet všechny ty příležitosti, obzvlášť když se to tam hrát nemůže, a tak to jenom leží v archivu. Připojuji několik řádků pro Filharmonii, vynasnažte se je přesvědčit, aby mi zapůjčili partituru a materiál.[3] Pokud jde o Symphony, tu mám pořád u sebe, ale v těchto chvílích ji nemůžu poslat, to chápete, vysvětlete jim to. I kdyby se vyskytla nedorozumění, vždy najdu způsob, jak se s Filharmonií dohodnout, když jim něco dám, koneckonců ono se potom uvidí, leccos bude jinak, že ano. Ať to pošlou buď do Basileje, nebo do Záhřebu Milanu Sachsovi, Gundulićeva 38, Záhřeb, Jugoslávie, ten to po mně chce taky.[4] 29. května se bude vysílat Dvojkoncert, 14. června Con. grosso. Nejsrdečnější pozdravy Vám a všem našim přátelům. Váš B. Martinů

O Mši si požádali z Ameriky, sdělte mi datum jugoslávské premiéry, možná by ji mohli poslat přímo.[5]

[1] V korespondenci několika adresátům (P. Sacher, P. Deutsch, M. Šafránek) Martinů zmiňuje problémy s nejasným umístěním partitur a provozovacího materiálu svého Concerta grossa, 263, a Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237. Také v korespondenci s K. Šebánkem je toto téma ústřední v posledních třech dopisech (srov. CBM, PBM Kkš 915–917).

[2] Také žádost o vyhotovení kopie opery Juliette, H 253, zasílá Martinů opakovaně K. Šebánkovi, také v této souvislosti vícekrát zmiňuje Václava Talicha, který by mohl být nápomocen s vyjednáváním s ministerstvem.

[3] Jedná se o Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který v listopadu 1935 premiéroval Rudolf Firkušný a Česká filharmonie řízená Václavem Talichem (srov. Halbreich, 2002, s. 295). Zmiňovaných „několik řádků“ je součástí tohoto dopisu (CBM, PBM Kkš 918), Martinů zde velmi uctivě žádá o uvolnění partitury pro další interprety a slibuje budoucí spolupráci.

[4] Milan Sachs (1884–1968) byl dirigent a skladatel česko-chorvatského původu, který v letech 1932–1938 působil v Brně, po druhé světové válce se byl prezidentem Chorvatské společnosti hudebních umělců, zasloužil se o rozvoj hudebních institucí v Záhřebu, kde mj. provozoval také českou hudbu.

Z dopisu Karla Šebánka rodině do Poličky také ze dne 28. června 1940 vyplývá, že pro vyzvednutí zmíněné partitury z České filhamornie bylo nutno složit zálohu 1.000,-Kč, která měla být uhrazena z peněz, jež Šebánek na prosbu Martinů zprostředkoval jako finanční výpomoc rodině skladatele (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[5] O svých plánech na uvedení Polní mše, H 279, na různých místech a různými interprety informuje Martinů již na podzim předchozího roku M. Šafránka (srov. CBM, PBM Kmš 912), ale také rodinu v Poličce (srov. CBM, PBM Kr 280). K premiéře této kompozice však došlo až v únoru 1946 v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 451).