Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníŘím
Poznámka k lokaci odeslání[Řím]
Datum odeslání26.11.1956
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 546
Signatura v IBMMar 1956-11-26
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahSestra už asi doma z nemocnice; zemřel Diviš (15. listopadu 1956); bronzová busta je od jedné rumunské sochařky, "ale to je už dávno před válkou, co ji dělala"; do dalších sochařských portrétu nebude zasahovat; Diviš byl starý známý z Paříže, nějaký čas byl i v NY; pochybuje, že ho budou moci navštívit Jan Novák a Bureš; nemá v úmyslu cokoliv dělat pro Buriana - "když jsem býval ještě v Praze, tak mne neznal… vyjma Honzla se ke mně nikdo nehlásil"; telefonoval mu Venhoda (sbormistr Pražských madrigalistů); doba se mu nyní nezdá vhodná k tomu, aby komponoval pro domov a poslal tam i "o těch bramborových natích"; setká se s ředitelem Francouzské akademie (J. Ibert), na obědě, "to, čemu říjí Římská cena"; jdou si poslechnout koncert českého varhaníka, který žije v Norsku; na "balet z Bratislavy" nešli; zlobí ho pravá ruka; poslouchali z Torina cellový koncert a znovu Suitu pro housle; včera byly Fantazie v Basileji; s žáky se vidí jen na recepcích; v Curychu stále počítají s operou (Řecké pašije); pracuje na posledním jednání, "které je nejtěžší".
Diplomatický přepis dopisu

[Řím] Nov. 26. 1956.[1]

Drazi:

Dopis došel a odepisuji ihned protože, jak se zdá vezme to teď čas než to dojde někde to asi leži, tak raději abyste měli od nás zprávy. Udělala se zima a u vás asi je snih, všude hlasi pod nulou, z Pariže také, zde se to jakž takž drži ale přece je chladno, no za chvili zase budeme před novymi Vánocemi. Charlotte[2] dnes take připisuje. Mařka[3] už asi je doma z nemocnice a tak až bude miti čas a náladu tak nám napište posledni novinky. Šeb.[4] mi poslal telegram že náš přitel malíř Diviš zemřel[5], hned jsem mu napsal aby mi dal vice zpráv ale dosud odpověd nemám.

Také Miloš[6] zdá se ještě prodloužil pobyt až po Vanocich a snad pry vám konečně psal. Ta busta co je zde v bronzu je od jedné rumunské sochařky[7] ale to je už davno před válkou co ji dělala, P. Sacher[8] si take jeden odlitek od ni koupil. Chtěl jsem ji už dávno poslat domu ale je težká. Co se těch dalšich portretu tyče nechci do toho zasahovat, měl jsem poslat te druhé sochařce foto z profilu ale žádné takové nemám, tu druhou protežuje asi Šeb a chudák Diviš, kdo vi co se stalo z jeho obrazy?

Vy jste jej asi neznali, je to starý žnámy už z Pariže a byl na čas v N.Y. Zde jsme měli sváte-k ve čtvrtek, americky zvyk poděkovani za celý rok, obyceĵně je na stole krocan, vždycky jsme byli na tento svátek u Rybky[9], tak asi vzpominal. Bude a nebo už je dedečkem, nemám ted od něho zpráv.

Tak Věrka[10] se bude vdávat, koho pak si bere, to bude miti Maruška[11] práce.

Ted asi s těmi zájezdy je konec a pochybuji, že se Honzik[12] i B.[13] dostanou za mnou, je to vše ve světě vzhuru nohama a už se v tom nikdo nevyzná. Snad se jim to podaři později na jaře, což se také lépe cestuje a snad se věci změní. Honzika bych rád viděl, mám ho rád. O tom B[14], jsem vam už psal že vubec pospichat nebudu neměl jsem vůbec v úmyslu něco pro něho dělat a divim se mnoho že si a jak si vůbec na mne vzpoměl,byl to takový mocipán a je asi dosud a když jsem býval ještě v Praze tak mne neznal, to byla celá ta parta okolo divadel, vyjma Honzla[15] se ke mne nikdo nehlasil a ted si vzpoměl což je mi divné, protože tam má těch komponistu mladých dost. Šeb, se trochu nějak zlobil ohledně toho p. Venhody[16] a take pise že mne maji nechat na pokoji, že tam maji jiných domacích věci dost ku zpivani, tak at je zpivaji. P. V. mi telefonoval. Ovšem všechny ty nové komposice ted asi zustanou pod pokličkou a i ta nová o těch bramborových natich[17], psal jsem vam o tom, asi zustane zde asi k velkému zármutku Bur.[18] a i toho Pražskeho sboru co zpival Studanky[19]. Je to sice hotovo a kdybych to byl dokončil před třemi týdny tak byste tam už kopii měli, ale teď se mi nezdá že doba je přihodná a ovšem každý mame svoje názory a tak asi s premierou budou muset počkati. Nemohu vam to napsati jak bych chtěl a sam toho hodně lituji, ale myslim ze bude lepe ted počkat.

Ve čtvrtek máme oběd na Academii bude tam také řiditel Francouzské Akademie[20] to čemu řikají Řimská cena, je to muj dobrý známy ode dávna a nevim proč jsem se už k němu nedostal, ale těšim se ns shledani. Dnes je zde ma koncert v Katedrale nějaký český varhanik, ktery žije v Norsku, tak si ho jdeme poslechnout, take tu byl balet z Bratislavi ale zvolili se špatný okamžik, to se vi, to neni jejich vina a tak byly nějake demonstrace, my jsme tam nešli a ani kritiky jsem neviděl. Napište zdali jste dostali už to foto od Šeb. Mám trampoty s pravou rukou asi je to únava, napsal jsem toho asi moc přes prázdniny a tak mi ruka děla stávku je to mrzurté protože ji stále potřebuji. Nebo je možná dobře abych si odpočnul. Dnes topime take v krbu, je zima ač je krasný slunečný den ale to Studio je tak velké že ani ústředni topeni nedostačuje. Poslouchali jsme zase z Torina celovy koncert[21] a zase tu Suitu pro housle co hráli v Benátkach. včera bylo provedeni Fantasii[22] v Baselu, tak čekáme na zprávy jak to dopadlo, pani Reber[23] nam jistě napiše. Od Sachru[24] teď zprávy nemáme, ale on už je asi zase v koncertni saisone tak má málo času. Od Firkušneho[25] take novinky nemáme asi je někde v Jižni Americe, snad přijede na jaro sem, jistě napiše.

Zde mám stále málo práce a tak se vidime jenom když je nějaká recepce, což je dost často. Z Zurichu mam zprávy tam stále počitaji s operou ale nějak se ošívají když maji něco platit, jako každý.[26] Pracuji na poslednim jednani které je nejtežši a jde to pomalu ale mam na to čas.[27]

Tak jsem vam to vše popsal budete miti čteni na několik dní, jinak nového neni nic a jestli jsem něco zapomnel tak napišu přište.

Mnoho vás oba zdravime a vzpominame

váš Bohouŝ.

Věcné poznámky k DP

[1] 26. 11. 1956. Od října 1956 nastoupil BM na American Academy in Roma a zůstal tu po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[2] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[3] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[4] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[5] Alén Diviš (1900-1956), český malíř a ilustrátor, přítel BM. Zemřel 15. 11. 1956.

[6] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM.

[7] Irina Codreanu (1897-1985), rumunská sochařka.

[8] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.

[9] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.

[10] Věra Pražanová, dcera Marie Pražanové.

[11] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[12] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku jako stipendista Ježkovy nadace žákem BM.

[13] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z Pampelišek, H 364 a Mikeš z hor, H 375.

[14] Emil František Burian (1904-1959), český divadelník, básník a skladatel. V dopise Kr 542 BM sděluje: „Psal mi taky F. Burian potřebuje něco pro jeho operu…“

[15] Jindřich Honzl (1894-1953), český režisér, divadelní teoretik a kritik.

[16] Miroslav Venhoda (1915-1987), český hudební skladatel a dirigent.

[17] Kantátu Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, BM komponoval mezi 5. a 14. 11. 1956 a věnoval ji Frances Ježkové (1900-1986) (Zouhar – edice). Premiéra skladby se uskutečnila v rámci festivalu Pražské jaro 28. 5. 1957, zpíval Český pěvecký sbor a Kühnův dětský sbor, řídil Jan Kühn (Webový archiv Pražského jara, http://www.festival.cz/cz/archiv/4235).

[18] Míněn Miloslav Bureš.

[19] Kantátu Otvírání studánek, H 354 zkomponoval BM začátkem července 1955 (viz PBM Kr 497), dokončena byla 12. 7. 1955 (Mihule 2002, s. 484). Premiéra se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011). Již o měsíc dříve, v předvečer skladatelových narozenin (7. 12. 1955), však byla skladba uvedena v předpremiéře v Praze v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124).

[20] Jacques Ibert (1890-1962), francouzský skladatel, ředitel Académie de France v Římě.

[21] Pravděpodobně Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, druhá verze z roku 1939, H 196 II. Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 z roku 1945, H 304, měl premiéru až v roce 1965.

[22] Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343.

[23] Charlotte Reber, přítelkyně BM z Basileje.

[24] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent a mecenáš a jeho manželka Maja Sacher (1896-1989).

[25] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[26] Druhá verze opery Řecké pašije, H 372, kterou BM dokončil 15. 1. 1959, měla premiéru v Curychu až 9. 6. 1961. Dirigoval Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 187).

[27] Na první verzi opery Řecké pašije, H 372, pracoval BM od 20. 2. 1956 do 8. 1. 1957.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Poznámka
Fixacestrojopis a rukopisný podpis
Osoba jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1366 (záznam 1 / 0)
další »