[Nice] Nov.[ember] 11. [19]54.

Drazí:

Dnes jsem vyřídil asi 40 dopisu, mezitím co jsem se koukal na moře tak se mi toho nahromadilo celá kupa a tak jsem se toho dnes zbavil, už se mi točí hlava ale když už jsem tak rozběhnut tak Vám ještě píšu, čímž skončím můj výkon pro dnešek. Piano už je zde a je v dobrém stavu, přes to že to je 15 let co jsem na něj nehrál.[1] Tak teď se musím dát do práce ale mám toho tolik že nevím co začít dříve a tak nedělám nic, také jsem si zde zvyknul na lenost s tím koukáním na moře a na bílé mraky. Mám ten Gilgamesh pro p. Sachra,[2] ten sbor pro Holandsko[3] a teď mi píší z Philadelphie pro Kvintett (dechové nástroje) s orchestrem[4] a také z Austrálie by chtěli koncert pro hoboj a orchestr,[5] tak nevím co dříve a travím čas rozhodováním s čím začít,[6] a mezitím nedělám nic jen pořádek v korespondenci. Překvapili mě náhle z daněma, našli tam že jsem je nějak oklamal a nepřiznal všechno co jsem vydělal, což mají pravdu. Ale oni to vzali zpět od 52 roku, tam jsem je taky oklamal a tak mi napočítali skoro tisíc dolarů, tak to je v těch kapitalistických zemích a protože s těmito úřady není ve Státech žádná legrace, oni jen čekají a připisují úroky tak jsem jim to dnes poslal v checku a s těžkým srdcem a jistě jim znělo v uších. Ovšem musí se uznat že potřebují moc peněz na volby a na ty atomové bomby, s kterými nakonec

rozbijí celý svět a tak potom bude po daních. Ale dokud svět stojí tak se daně platit muší. Tak já jsem si zase vynahradil že jsem jim neplatil nic tento rok a příští rok je zase oklamu, tak to je prašť jak uhoď. Oni jsou přitom velmi slušní, přijdou až do domu a všechno vysvětlí a pak pošlou jenom účet. Tak jsem zase lehčí a budu muset zase na někom přirazit. Paní Ježková mi psala, přijeli dva hoši až z Austrálie k vůli očím ale nepomohli jim, ona ještě bude hledat.[7] Náš přítel[8] mi psal a tak už je vše v pořádku[9] tak za odměnu jsem mu slíbil že jsme se domluvili s Divišem[10] že ho oženíme a že na každé nové dítě bude dostavat  příspěvek od státu a tak čím více jich bude míti, tím více bude míti příspěvku. Diviš sám se ženění vzdal a říká že ma svoji budoucnost už za sebou.[11] Tak jsem mu to napsal. V Japonsku ohlašují moje České tance[12] a Polní Mši.[13] Myslim že protože tam Germaine hrála svůj koncert[14] tak se interesují o další věci. Germaine jsem poděkoval za krásné provedeni v Paříži tak mi odepsala, oba jsme vzpomínali na staré časy když jsme byli pohromadě v Paříži. [15] Tak teď už jsem dosahnul maximum energie ve psaní a končím a srdečně Vás zdravím

Váš Bohouš.

[1] Od odchodu manželů Martinů z Paříže v roce 1940 jim Tibor Harsányi (1898-1954), maďarský hudební skladatel působící v Paříži, přechovával pianino značky Pleyel, které si BM po Harsányiho smrti (zemřel 19. 9. 1954 v Paříži) nechal převézt do Nice (Martinů, Ch. 1978, s. 99). Pianino zakoupené BM v roce 1932 v Paříži je v současné době deponováno v Centru BM v Poličce (Popelka 1996, s. 143).

[2] Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).

[3] Hora tří světel, H 349, kantáta na texty ze sbírek moravských lidových písní Františka Bartoše, z Matoušova evangelia a knihy H. V. Mortona Ve stopách mistrových (In the Steps of the Master. London, 1934). Zkomponoval ji pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers v době od 20. do 25. 11. 1954 (Halbreich 2007, s. 442).

[4] V následující produkci BM se podobná skladba neobjevuje.

[5] Koncert pro hoboj a malý orchestr, H 353. BM jej komponoval až v dubnu a dokončil 12. 5. 1955, věnoval jej vynikajícímu českému hobojistovi žijícímu v Austrálii Jiřímu Tancibudkovi (1921-2004), který si jej zahrál na premiéře v Sydney 8. 8. 1956 doprovázen Sydney Symphony Orchestra (Halbreich 2007, s. 319).

[6] BM se pustil do práce v pořadí: kantáta Hora tří světel, H 349, (20. – 25. 11. 1954), následovala Sonáta pro klavír, H 350 (26. 11. – 17. 12. 1954) a v tomto roce BM začal komponovat ještě oratorium Epos o Gilgamešovi, H 351, (23. 12. 1954 až 16. 2. 1955) – viz Halbreich 2007, s. 442, 422, 454).

[7] Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi (1906-1942), „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956).“ (Popelka 1996, s. 132.) Protože Ježek trpěl až do své smrti oční chorobou, obrací se na ni BM s prosbou o radu, doporučení, pomoc ve věci stále se zhoršujícího zraku bratra Františka Martinů (1880-1958), ( PBM Kr 470).

[8] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[9] V dopisech BM K. Šebánkovi ze dne 25. 9. 1954 (PBM Kkš 1004) a 11. 11. 1954 (PBM Kkš 1006) se skladatel svému příteli omlouvá za výčitky obsažené v minulých dopisech.

[10] Alén Diviš (1900-1956), český malíř a ilustrátor, přítel BM z Paříže i USA.

[11] Diviš umírá o dva roky později v Praze (15. 11. 1956).

[12] Tři české tance, H 154, nebo Tři české tance, H 324, pro dva klavíry.

[13] Polní mše, H 279, kantáta pro baryton, mužský sbor a orchestr na text Jiřího Muchy (1915-1991).

[14] Pravděpodobně jde o Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který jako jediný ze svých klavírních koncertů věnoval BM Germaine Leroux (Halbreich 2007, s. 295).

[15] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska. V dopise rodině do Poličky ze dne 1. 11. 1954 (PBM Kr 470) BM uvádí: „Poslouchali jsme Germaine, z Festivalu, měla báječný úspěch, dle potlesku se musela asi několikrát vrátit na scenu.“ V Paříži se společně setkávali v letech 1927 – 1937, kdy manžel G. Leroux Miloš Šafránek (1894-1982) a přítel BM pracoval jako tajemník tiskového odboru na velvyslanectví ČSR v Paříži.