[Nice] Oct.[ober] 10. [19]53.

Drazí:

Teprve teď se dostávám ku psaní, hledal jsem piano[1] a také naše kufry se opozdily s tou stávkou[2] a začal jsem pracovat na té nové opeře[3] tak den za dnem ubíhá a než si člověk pomyslí, týden je pryč. Je zde[4] stále jako na jaře jenom večery už jsou chladnější, máme hodně práce dát zahradu do pořádku abychom ji měli pěknou na jaře a Charlie[5] je ve svém živlu. Jeŝtě nám kvete mimosa a tak to vŝude voní také ty stromy eucalyptovy báječně voní a klid je tu, pěkně se mi pracuje. Po N. Y. se mi nestýská, už bychom jinak byli zpět tak jsme rádi že jsme ještě zde. Jinak novinek mnoho nemám, dosud se s nikym nevídáme, vysílali včera z Itálie moji Sinfonietu[6] ale nemohli jsme ji chytit. Zvali mne tam abych přijel nebylo to ani moc daleko, v Turině, ale nechce se mi odsud. Také z Belgie mne ještě zvali na to definitivní rozhodnutí pro Festival ale také jsem se omluvil.[7] Myslím že stárnu a už se mi moc nechce sedět dlouho ve vlaku, ono to teď ani není pohodlné jeŝtě stále lidi cestují z místa na místo. Vůbec je to všechno ve světě změněno, není to jen u vás a ty klidné časy těch už se asi nedožijeme, vŝechno to spěje někám a Bůh ví kam ale žádná radost z toho není, jen člověk doufá a to je vše co může dělat, dokud slouží zdraví tak je to dobré. Z Orbisu zprávy nemám a lhůta se schyluje ku konci,[8] myslím že se každým dnem objeví dopis kde to budou chtět zpravovati, to je už vidět jak jste mi psali že chtějí znovu tisknout. To mi ovšem stejně nepomůže protože u nás se to nesmí hrát a za hranice to nejde tak tím není nic vyřešeno. Píŝete mi že náš přítel se stále zabývá s mým zastupováním, upřímně řečeno a při vší jeho dobré vůli mi to velkou radost nedělá.[9] Kdyby bylo všechno vyšlo jak jsme se těšili tak by jeho akce ovšem byla oprávněná ale bohužel nám to vyŝlo docela jinak. Tedy se ani jemu nezmiňujte o tom co Vám píši, mám obavu aby z přátelství a ovšem také z obchodního zájmu se nesnažil držet komposice pro Orbis, což dělal až dosud a klade znova nepřijatelné podmínky jinému nakladateli. Já vím co to dalo práce než povolili moji

Veselohru na mostě,[10] kterou ostatně ani nevydali ani neměli v úmyslu vydat. Ztratili jsme s tím dva roky a spoustu provedení. Co se týče mých ostatních přátel víte že jich tam nemám mnoho a že tito moc nestojí o to aby měli moje komposice v jejich majetku, tak bych nerad aby mne bránili, rozumíte mi. On se nemůže vzdát té myšlenky že mně můj zdejší nakladatel okrádá ale v tom je právě na omylu. A jeŝtě i jiné věci o kterých nechci psáti. Tak můžeteli mu něco sdělit tak jenom aby moje se komposice se nesnažil udržet pro Orbis, že je to moje snaha je dostat pryč. Co se týče věcí co oznamují k vydání to nemění nic na věci, to jsou jenom hlasy, party k partiturám co už vydali.[11] Tak už skončím tuto kapitolu já nemyslím že po dopisu mého advokáta mi moje věci mohou zadržeti. Je ostatně vidět že se nemohou rozhodnouti jinak by mi byli mohli odpovědět ihned. Teď ještě chce Charlie připsat tak Vám posílám mnoho pozdravů

Váš Bohouš

Chère Marienka.

J’ai été bien heureuse de lire vos bonnes pensées pour moi, je pense très souvent à vous, et le triste hiver qui vient, cela va vous rendre la vie beaucoup plus difficile. Ici, nous avons un si joli temps, et j’espère toujours, qu’il vous sera possible, un jour, de le connaître. Nous rentrons maintenant d’une grande promenade dans la montagne, et partout il y a des champs de Karafiat, et comme les vallées sont belles partout, c’est vraiment un pays enchanteur, cela serait bien d’avoir une petite maison pour y finir nos vieux jours, cela viendra peut-être. Bohus travaille bien, mais il est paresseux pour marcher, je dois l’entraîner, cela lui fait du bien. Bonne santé, chère Marienka, pour vous trois. Je vous embrasse bien affectueusement.

Les bons souvenirs pour Fanus et Jindricka.

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Milá Marienko,[12]

byla jsem tolik ráda za Vaše milá slova, moc často na Vás myslím, a na tu chmurnou zimu, co se blíží a která Vám tak zkomplikuje život. My tady máme tak úžasné počasí, stále jen doufám, že to jednou budete moci zažít. Teď jsme se vrátili z výletu do kopců, všude jsou karafiátová pole, a ta krásná údolí všude, je to skutečně čarovný kraj, bylo by pěkné mít tady domek, kde by člověk ve stáří dožil, snad se to stane. Bohuš pracuje, ale na vycházky se mu nechce, musím ho k tomu popohánět, protože mu to prospívá. Všem třem,[13] milá Marienko, přeji pevné zdraví. Srdečně Vás líbám.

Vřelé pozdravy Fanoušovi a Jindřišce.

Charlotte Martinů