Základní informace
Titul CZKoncertantní symfonie č. 2 (Sinfonia Concertante)
Podtitul CZpro housle, violoncello, hoboj, fagot a malý orchestr
Titul ENSinfonia Concertante [auth.] No. 2
Podtitul ENfor oboe, basson, violin, violoncello and small orchestra
Titul DESinfonia Concertante Nr. 2
Podtitul DEfür Violine, Cello, Oboe, Fagott und kleine Orchester
Titul FR
Podtitul FR
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieDvojkoncerty, trojkoncerty a čtyřkoncerty
Halbreichovo číslo a přípona322
Části (věty)1. Allegro (non troppo); 2. Andante moderato; 3. Poco allegro
Durata21'
Nástrojové obsazení0020-2000-Pf-Archi
Sólový hlasOb Fg Vl Vc
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Sacher, Maja
Diplomatický přepis věnováníDedicated to Maja Sacher
Poznámka k věnováníVěnování na první straně tištěné partitury (B&H, 1951).
Původ
Místo kompoziceNew York
Rok dokončení1949
Započetí kompozice15.01.1949
Dokončení kompozice05.03.1949
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Alexander Gold (Ob), Henri Bouchet (Fg), Petru Manoliu (Vl), Louis Fest (Vc), Paul Sacher (dir./cond.)
Bouchet, Henri
Fest, Louis
Gold, Alexander
Manoliu, Petru
Sacher, Paul
Datum premiéry08.12.1950
Místo premiéryBasilej
Ansámbl Das Basler Kammerorchester
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuBlueprintové kopie autografní partitury uloženy v Institutu Bohuslava Martinů v Praze (majetek Nadace Bohuslava Martinů) a v Paul Sacher Stiftung v Basileji.
Vydání
Místo vydáníNew York
VydavatelBoosey & Hawkes
Rok vydání1951
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Poznámka
PoznámkaKoncertantní symfonie č. 2.
Informace

Sinfonia concertante

Sinfonia concertante vznikla v roce 1949 a Bohuslav Martinů ji věnoval švýcarské mecenášce moderního umění Maje Sacherové, manželce dirigenta Paula Sachera, jehož památce je dnešní koncert věnován. Setkání Bohuslava Martinů s touto osobností představovalo jeden z nejdůležitejších momentů v jeho osobním životě i tvorbě. Z podnětu Paula Sachera vzešlo téměř dvě stovky skladeb významných skladatelů 20. století. Z výsledku blízkého přátelství Paula Sachera s Martinů vzniklo celkem pět významných skladeb včetně Koncertantní symfonie, jejíž premiéry se Sacher ujal také jako dirigent se svým Basilejským komorním orchestrem v prosinci roku 1950.

Obsazení koncertantních nástrojů jakož i centrální tónina této skladby je poctou Josefu Haydnovi, jehož stejnojmenné dílo učarovalo Martinů na jednom z pařížských koncertů na konci třicátých let. Řadu let pátral Martinů neúspěšně po Haydnově partituře. Když ji konečně koncem čtyřicátých let našel v USA a prostudoval ji, potvrdil se mu jeho prvotní dojem. Rozhodl se napsat obdobnou skladbu, ve které by vyjádřil své přitakání šťastnému a klidnému životu. Vzniklo jedno z posledních děl období skladatelova příklonu k neoklasicismu, dílo plné optimismu a životní pohody. Je návratem ke koncertantním skladbám třicátých let, ale jejich styl je zde obohacen o zkušenost z práce na pěti symfoniích. Tempový sled dvou krajních allegrových vět se střední pomalou odpovídá zvyklostem sólového koncertu a zároveň navazuje na Haydnův vzor. Ducha skladeb klasicismu navozuje Martinů použitím některých kompozičních technik: dokonalé imitace nástupů vedlejších témat a výrazný návrat reprízy v závěrečné větě, vzbuzující dojem klasické sonátové formy. Působivě je vypracováno také střídání orchestru a sólových nástrojů sólového kvarteta ve stylu barokního concerta grossa.

Ze skladeb Bohuslava Martinů, které následovaly, je Sinfonii concertante nejblíže svým stylem, zvukovou barevností i náladou o rok mladší Sinfonietta la Jolla pro klavír a komorní orchestr.

 

Jana Honzíková

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prameny

« předchozí
ID 244 (záznam 1 / 0)
další »