Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání10.10.1953
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Jazyk 2francouzština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 449
Signatura v IBMMar 1953-10-10
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahZačal pracovat na nové opeře; je zde stále jako na jaře; dobře se mu pracuje; po NY se mu nestýská; včera vysílali z Itálie "moji Sinfoniettu" (La Jolla?) - byl zván na provedení do Turína; měl i nové pozvání z Belgie; ale nepojede; "myslím, že stárnu a už se mi moc nechce sedět dlouho ve vlaku"; klidné časy jsou pryč a svět spěje bůhvíkam; alespoň zdraví že slouží; Orbis zatím neodpověděl, ale zdá se, "že chtějí znovu tisknout"; pro něj to nemá význam, "protože u nás se to nesmí hrát a za hranice to nejde"; nedělá mu velkou radost, že Šebánek se stále "zabývá mým zastupováním", což by bylo oprávněné, kdyby byly jeho skladby vydávány; má obavy, aby se Šebánek nesnažil "držet kompozice pro Orbis, což dělal až dosud a kladl znova nepřijatelné podmínky jinému nakladateli"; než "povolili" Veselohru na mostě, kterou ani nevydali, ztratil "dva roky a spoustu provedení"; Šebánek se mýlí v domněnce, "že mě můj zdejší nakladatel okrádá"; snahou BM je dostat své kompozice z Orbisu; to, co oznamují k vydání, jsou jen hlasy k partiturám, které už vydali.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Oct.[ober] 10. [19]53.

Drazí:

Teprve teď se dostávám ku psaní, hledal jsem piano[1] a také naše kufry se opozdily s tou stávkou[2] a začal jsem pracovat na té nové opeře[3] tak den za dnem ubíhá a než si člověk pomyslí, týden je pryč. Je zde[4] stále jako na jaře jenom večery už jsou chladnější, máme hodně práce dát zahradu do pořádku abychom ji měli pěknou na jaře a Charlie[5] je ve svém živlu. Jeŝtě nám kvete mimosa a tak to vŝude voní také ty stromy eucalyptovy báječně voní a klid je tu, pěkně se mi pracuje. Po N. Y. se mi nestýská, už bychom jinak byli zpět tak jsme rádi že jsme ještě zde. Jinak novinek mnoho nemám, dosud se s nikym nevídáme, vysílali včera z Itálie moji Sinfonietu[6] ale nemohli jsme ji chytit. Zvali mne tam abych přijel nebylo to ani moc daleko, v Turině, ale nechce se mi odsud. Také z Belgie mne ještě zvali na to definitivní rozhodnutí pro Festival ale také jsem se omluvil.[7] Myslím že stárnu a už se mi moc nechce sedět dlouho ve vlaku, ono to teď ani není pohodlné jeŝtě stále lidi cestují z místa na místo. Vůbec je to všechno ve světě změněno, není to jen u vás a ty klidné časy těch už se asi nedožijeme, vŝechno to spěje někám a Bůh ví kam ale žádná radost z toho není, jen člověk doufá a to je vše co může dělat, dokud slouží zdraví tak je to dobré. Z Orbisu zprávy nemám a lhůta se schyluje ku konci,[8] myslím že se každým dnem objeví dopis kde to budou chtět zpravovati, to je už vidět jak jste mi psali že chtějí znovu tisknout. To mi ovšem stejně nepomůže protože u nás se to nesmí hrát a za hranice to nejde tak tím není nic vyřešeno. Píŝete mi že náš přítel se stále zabývá s mým zastupováním, upřímně řečeno a při vší jeho dobré vůli mi to velkou radost nedělá.[9] Kdyby bylo všechno vyšlo jak jsme se těšili tak by jeho akce ovšem byla oprávněná ale bohužel nám to vyŝlo docela jinak. Tedy se ani jemu nezmiňujte o tom co Vám píši, mám obavu aby z přátelství a ovšem také z obchodního zájmu se nesnažil držet komposice pro Orbis, což dělal až dosud a klade znova nepřijatelné podmínky jinému nakladateli. Já vím co to dalo práce než povolili moji

Veselohru na mostě,[10] kterou ostatně ani nevydali ani neměli v úmyslu vydat. Ztratili jsme s tím dva roky a spoustu provedení. Co se týče mých ostatních přátel víte že jich tam nemám mnoho a že tito moc nestojí o to aby měli moje komposice v jejich majetku, tak bych nerad aby mne bránili, rozumíte mi. On se nemůže vzdát té myšlenky že mně můj zdejší nakladatel okrádá ale v tom je právě na omylu. A jeŝtě i jiné věci o kterých nechci psáti. Tak můžeteli mu něco sdělit tak jenom aby moje se komposice se nesnažil udržet pro Orbis, že je to moje snaha je dostat pryč. Co se týče věcí co oznamují k vydání to nemění nic na věci, to jsou jenom hlasy, party k partiturám co už vydali.[11] Tak už skončím tuto kapitolu já nemyslím že po dopisu mého advokáta mi moje věci mohou zadržeti. Je ostatně vidět že se nemohou rozhodnouti jinak by mi byli mohli odpovědět ihned. Teď ještě chce Charlie připsat tak Vám posílám mnoho pozdravů

Váš Bohouš

 

Chère Marienka.

J’ai été bien heureuse de lire vos bonnes pensées pour moi, je pense très souvent à vous, et le triste hiver qui vient, cela va vous rendre la vie beaucoup plus difficile. Ici, nous avons un si joli temps, et j’espère toujours, qu’il vous sera possible, un jour, de le connaître. Nous rentrons maintenant d’une grande promenade dans la montagne, et partout il y a des champs de Karafiat, et comme les vallées sont belles partout, c’est vraiment un pays enchanteur, cela serait bien d’avoir une petite maison pour y finir nos vieux jours, cela viendra peut-être. Bohus travaille bien, mais il est paresseux pour marcher, je dois l’entraîner, cela lui fait du bien. Bonne santé, chère Marienka, pour vous trois. Je vous embrasse bien affectueusement.

Les bons souvenirs pour Fanus et Jindricka.

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Milá Marienko,[12]

byla jsem tolik ráda za Vaše milá slova, moc často na Vás myslím, a na tu chmurnou zimu, co se blíží a která Vám tak zkomplikuje život. My tady máme tak úžasné počasí, stále jen doufám, že to jednou budete moci zažít. Teď jsme se vrátili z výletu do kopců, všude jsou karafiátová pole, a ta krásná údolí všude, je to skutečně čarovný kraj, bylo by pěkné mít tady domek, kde by člověk ve stáří dožil, snad se to stane. Bohuš pracuje, ale na vycházky se mu nechce, musím ho k tomu popohánět, protože mu to prospívá. Všem třem,[13] milá Marienko, přeji pevné zdraví. Srdečně Vás líbám.

Vřelé pozdravy Fanoušovi a Jindřišce.

Charlotte Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1] „[…] tentokrát si ho musel dokonce koupit.“ (Citováno z Mihule 2002, s. 458.)

[2] Koncem prázdnin roku 1953 stávkovali zaměstnanci francouzských pošt a železnic (Mihule 2002, s. 456.).

[3] BM začíná komponovat operu Žaloba proti neznámému, H 344, podle stejnojmenné divadelní hry Georgese Neveuxe (1900-1982)  Plainte contre inconnu. Opera zůstala nedokončena. Důvodem k pozdržení, kromě dále uvedených důvodů, byl pravděpodobně i krátký pobyt (od 24. 9. 1953) BM na italské Riviéře (Mihule 2002, s. 592). Důvod návštěvy naznačuje v dopise odeslaném 6. 10. 1953 (signatura IBM SchO 1953-10-6) své důvěrné přítelkyni Olze Schneeberger již z Nice, kdy BM lituje, že se v Repallu minuli.

[4] Od začátku září pobývali manželé Martinů v Nice - Chemin de Brancolar ve vile Point Clair malíře Josefa Šímy (1891-1971), (Mihule 2002, s. 592).

[5] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[6] Není zřejmé, zda se jedná o skladbu Sinfonietta giacosa, H 282, či Sinfonietta La Jolla, H 328. Obě byly v roce 1953 vydány v nakladatelství Boosey & Hawkes London-New York (Halbreich 2007, s. 299 a 281). V úvahu připadá i Koncertantní symfonie, H 322, kterou v dopise rodině do Poličky z dubna roku 1951 nazývá rovněž „Sinfonietou“ (PBM Kr 409).

[7] Belgickou královnou Elisabeth Gabriela Valérie Marie (1876-1965), milovnicí umění a štědrou mecenáškou byl BM v červnu 1953 pozván do poroty Le Concours Musical Reine Elisabeth, jedné z nejprestižnějších mezinárodních hudebních soutěží. Belgická královna Elizabeth ji založila již v roce 1937. Pro BM bylo pozvání do poroty velkým oceněním, do Bruselu se manželé Martinů vydali z Paříže 6. 6. 1953 (Mihule 2002, s. 455), podle dopisu Ch. Martinů rodině do Poličky ze dne 10. 6. 1953 (PBM Kr 441) to bylo až v neděli 7. 6. 1953.

[8] Národní hudební vydavatelství Orbis již v té době neexistovalo, od 1. 1. 1953 bylo včleněno do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. „SNKLHU převzalo nakladatelská práva Orbisu, stejně jako předtím už Orbis práva hudebního úseku Melantrichu a dalších znárodněných hudebních nakladatelství. (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-1956 je v dopisech BM rodině do Poličky (PBM Kr 444-449, 452, 454-457, 460, 464, 466-481, 483, 486, 514, 516) často zmiňována příprava smlouvy mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[9] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož činnosti se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn. V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze (Brádková 2010).

[10] Veselohra na mostě, H 247, měla premiéru v Československém rozhlase v Praze dne 18. 3. 1937. BM má na mysli problémy se svolením k nastudování a provádění této opery v zahraničí, resp. v USA, kde byla poprvé scénicky nastudována a v New Yorku s úspěchem provedena operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951 (Halbreich 2007, s. 159; Popelka 1996, s. 121).

[11] O tom, že SNKLHU vydává provozovací materiály jeho Serenád (partitury vydal Melantrich v roce 1949) informuje BM ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 3. 6. 1954 (PBM Kr 458, dále pak i 466).

[12] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[13] Charlotte má na mysli adresátku Marii Martinů, Františka Martinů (1880-1958), bratra BM a Jindřišku Martinů, roz. Palečkovou (1882-1965), Františkovu manželku.

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1269 (záznam 1 / 0)
další »