[New York] April 4. 1953.

Mila Marko :

Pisu dnes tobe tak to zase sdel domu,[1] uz se nam to zde krati,pateho kvetna zase poletime.[2] Zustaneme pres kveten v Parizi a pak jedu do Brusselu na 14. dni posoudit ty partitury[3] pak jeste nemam plan ale asi zase pojedu do Italie, to mam jeste cas se rozhodnout.[4]

Ted uz tam asi mate pekne jaro zde se to nejak nemuze rozhodnout mali byti pekne nebo ne stale je spise chladno. Hodne jsem pracoval[5] abych si to nadbehl a tak si dam potom v Evrope zase volno. Tvuj dopis jsme dostali je mi lito Fanouse asi stale jste [ještě] doufal ze se to zlepsi,[6] neda se nic delat musi se podle toho zaridit, verim že mu je dlouha chvile. Ja take musim stale chodit k doktorovi s ušima, jste stale ty dusleky [důsledky] urazu[7] a tak z toho take nemam zadnou radost, podivam se v Evrope tam maji bajecne specialisty.[8] Ted bylo trochu klidneji s koncerty ackoliv mam jeste dva vecery, jedno trio a neco s fletnou.[9] Ty Namluvy uz se tisknou[10] a je po nich poptavka,myslim ze operni premiera bude v Evrope.[11] Kdyz byste meli nahodou zpravy od Novaka,podekujte mu moc, poslal mi opis te moji opery, muselo mu dati pekneho psani. [12] Reknete mu ze by nebyl spatny napad kdyby ve volnych chilich [chvílích] upravil nekterou zs symfonii pro dva klaviry,[13] to ovsem nespecha ale mohlo by se to jednou hodit, mozna ze by se muj londynsky nakladatel[14] o to interesoval k vydani, nechci sam psati tak mu to vyridte. Psal jsem rovnez do Orbisu[15] zádam je aby mi uvolnili ty moje veci co vydali, protoze jsou takto pro mne uplne ztracene, noty vytisky zde nedostanu a co se tyce opery nikdo se nechce dostat do nejakych legalnich zapletek[16] tak to lezi. Nevim kdo je ted v Orbisu ale doufam ze mi aspon odpovi. Nemam vubec zprav od naseho prítele[17] a take sam nechci psat, to vite proc snad on to uzna ale je mi prece podivne ze se vubec neohlasil co dela nyni a mali jine misto[18] a nebo co s nim vubec je ptali se mne po nem i jini znami. Panu S.[19] vam take dam zpravy o novych komposicich tak mu to predate, to vse ted nespecha. Mam takovou zvlastni nadeji ze se prece jenom  na konec podivam domu. sice to bude asi jeste chvili trvat ale myslim ze se toho dockame, to by bylo ohromne.[20] Zda se ze se to zacine trochu urovnavat ve svete atak kazdy má lepdi [lepší] nadeje, ze se ti mocni dohodnou a ze se to ve svete zmeni k lepsimu. Potkal jsem se zde take s pani Jezkovou,[21] pamatujete se na jaru Jezka[22] co byl s Osvobozenym Divadlem,[23] chudak zemrel zde v N.Y, pred nekolika lety. Rikala mi ze u nas si jej velmi vazi a tak jsme litovali ze se toho vdeku sam nedozil. Voskovec[24] z toho Divadla je zde tez, hraje ted na Broadway, coz je vekky [velký] uspech, nekdy se snim vidim. Take spisovatel Hostovsky je zde,[25] take

nekdy zaskoci se podivat ale to vite, zde nikdo nema moc casu,zivot je drahy a ty vzdalenosti jsou tak velike ze nekoho navstivit je skoro vzdy maly a nekdy i velky vylet. Ted jsem pracoval na nove symfonii pro Ch. Munch, [26] co zde daval ted moji první,[27] chce ji hrati v Parizi.[28] Take z Holandska mam dopisy tam se do mne uplne zamilovali, nejaky sbor[29] tam zpival moji polni Msi[30] a byli tak nadseni ze mi stale od te doby pisi a zvou mne abych je navstivil, ze mi pripravi velkou ovaci.To vite ja na ovace moc nejsem ale dopisy jsou tak srdecne ze mam z toho radost, tak se tam asi stavime az budu v Belgii, chteji abych jim napsal neco pro ne.[31] Je to sbor muzsky, asi jako nasi Prazsti ucitele,[32] vzdy se sjedou na zkousky z celeho Holandska. Ted tam meli tu katastrofu,more je zaplavilo[33] tam [tak] jim neco napisu[34] a vytezek budou moci venovati tem post[i]zenym, muselo to byti uplne tragicke. Ted uz se mi nebude chtet tak pracovat az se okaze slunicko, bude mne tahnout ven a mame zde velky park pres uloci [ulici] se zologickou zahradou tak tam budu chodit, uz to rychle ubehne. Tak jsem ti popsal všechny posledni novinky, modleme se aby se nahore ti velci dohodli a abych se podival domu. Doufam ze se ti dari stale dobre a ze uzivas odpocinku, pozdravuj masli zname a dome [doma] tez. Mnoho srdecnych pozdravu         tvuj Bohous.

Ma chère Marienka.

Nos lettres se sont croisées, j’espère que vous avez bien reçu la photo de Bohus, il est toujours bien occupé à écrire ses compositions, il voudrait terminer avant de partir cette symphonie, d’un mois aujourd’hui nous aurons quitté N. Y., je suis bien occupée aussi, car je veux faire beaucoup de choses pour tous ces petits enfants, et quand il y en a 8, cela donne beaucoup de travail, mais j’aime faire tous ces petits costumes, surtout à l’atelier, nous en faisons de bien jolis.

Je suis heureuse, ma chère, que vous reposez bien, je comprends très bien comment la vie ne doit pas être agréable, lorsque l’on vit près d’une personne qui ne vous aime pas, c’est une bien triste situation pour vous, mais vous devez espérer des jours meilleurs. Les choses ont l’air de s’arranger, Bohus et moi, nous espérons que peut-être bientôt il nous sera possible de revoir tous, je suis bien peinée de savoir qu’il n’y a pas d’amélioration avec les yeux de Fanus, que peut-on faire sans les yeux, je sais que pour moi, je souffre déjà beaucoup de ne [pas] voir très bien, surtout à l’atelier on me [donne] toujours à faire des choses très délicates, enfin, je vais me reposer pendant l’été.

Aujourd’hui, c’est Pâques, il fait une belle journée, jusqu’à maintenant, nous n’avons pas eu beau temps, beaucoup de pluie, ici il n’y a pas de printemps. De chez nous, ils nous écrivent que la forêt est déjà toute fleurie, qu’ils ont du beau temps depuis 3 semaines déjà, j’espère que cette année j’arriverrai assez tôt pour cueillir le muguet, l’année passée, il était trop tard, cela fait la 12^ième année que j’attends cela.

Je vais vous quitter pour ce soir en vous souhaitant une bonne santé, profitez de ce que vous pouvez et soyez sûre que nous pensons toujours bien à vous.

Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur.

                        Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko,[35]

naše dopisy se zkřížily, doufám, že jste dostala Bohušovu fotografii, stále je ponořen do psaní svých skladeb, tu symfonii by chtěl dokončit ještě před odjezdem, ode dneška za měsíc už budeme pryč z N. Y., a já jsem také velice zaneprázdněná, protože chci udělat spoustu věcí pro všechny ty dětičky, a když vezmete, že jich je osm, je to hromada práce,[36] ale já ráda dělám tohle malé oblečení, hlavně v dílně, vyrábíme moc pěkné kousky.

Jsem nesmírně ráda, moje milá, že dobře odpočíváte, moc dobře rozumím tomu, jak moc asi život není příjemný, když člověk žije s někým, kdo ho nemá rád, je to pro Vás velmi mrzutá situace, ale musíte doufat v lepší dny.[37]

Zdá se, že se věci dávají do pořádku, Bohuš a já doufáme, že nám možná brzy bude dovoleno se všemi se shledat. Velice mne mrzí, že nedošlo k žádnému zlepšení Fanoušova zraku, co člověk zmůže bez očí, sama to znám, velmi mne trápí, že moc dobře nevidím, hlavně v dílně, kde mi stále dávají ke zpracování velmi jemné věci, [38] ale co, přes léto si odpočinu.

Máme dnes Velikonoce, je krásně, ale až doteď hezky nebylo, hodně pršelo, tady jaro není. Tam od nás píší, že les už je samý květ, že už tři týdny mají krásné počasí, doufám, že letos tam přijedu dostatečně brzy na to, abych si natrhala konvalinky, minulý rok už bylo pozdě, čekám na to dvanáctým rokem.

Dnes večer budu končit, přeji Vám pevné zdraví, využijte všeho, co se naskytne, ujišťuji Vás, že na Vás stále mnoho myslíme.

Srdečně a z celého srdce Vás líbám.

                        Charlotte Martinů

[1] Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala sestra BM Marie Martinů (1882-1959) často v nemocnici a na zotavenou opakovaně v plicním sanatoriu v Žamberku. Korespondenci svým příbuzným proto BM posílal do Poličky i do sanatoria – sourozenci si ji pak vzájemně přeposílali.

[2] V Paříži BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978) přistáli 6. 5. 1953 (Mihule 2002, s. 592).

[3] Belgickou královnou Elisabeth Gabriela Valérie Marie (1876-1965), milovnicí umění a štědrou mecenáškou byl BM pozván do poroty Le Concours Musical Reine Elisabeth, jedné z nejprestižnějších mezinárodních hudebních soutěží. Belgická královna Elizabeth ji založila již v roce 1937. Pro BM bylo pozvání do poroty velkým oceněním, do Bruselu se manželé Martinů vydali z Paříže 6. 6. 1953 (Mihule 2002, s. 455), podle dopisu Ch. Martinů rodině do Poličky ze dne 10. 6. 1953 (Mar 1953-06-10a) to bylo až v neděli 7. 6. 1953.

[4] Z Bruselu se manželé Martinů na pozvání mužského sboru Die Haghe Singhers vydali do nizozemského Haagu, aby zde strávili cca tři dny a poté se vrátili do Francie. Na italskou Riviéru došlo až koncem září (od 24. 9. 1953) a začátkem října toho roku (Mihule 2002, s. 592).

[5] V  době od 1. 12. 1952 do 10. 3. 1953 BM pracoval na Koncertu pro housle, klavír a orchestr, H 342, (Halbreich 2007, s. 327). Pravděpodobně po setkání BM s Charlesem Munchem (1891-1968), který s Boston Symphony Orchestra v New Yorku v březnu toho roku uvedl Symfonii č. 1, H 289, (Mar 1953-02-08) se BM vrátil k práci na Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343. Skladbu, kterou začal BM komponovat již v roce 1951 (její dokončení je datováno 26. 5. 1953, tedy již v Paříži), skladatel věnoval právě Ch. Munchovi a Boston Symphony Orchestra k 75. výročí založení orchestru. V rámci těchto oslav skladba poprvé zazněla 7. 1. 1955 v Bostonu (Halbreich 2007, s. 243). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce.

[6] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1952 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Před smrtí ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).

[7] Následky těžkého úrazu po pádu z terasy dne 17. 7. 1946 v Great Barringtonu pociťoval BM i v následujících letech.

[8] S prosbou o pomoc se BM obrátil na Francis Ježkovou (1900-1986), která měla v tomto směru zkušenosti s léčbou očí svého manžela hudebního skladatele Jaroslava Ježka (1906-1942) (Mar 1954-11-01). V dopise rodině do Poličky ze dne 11. 11. 1954 (Mar 1954-11-11) BM informuje: „Paní Ježková mi psala, přijeli dva hoši až z Austrálie k vůli očím ale nepomohli jim, ona ještě bude hledat.“

[9] „Jedno z provedení některého z početných trií Martinů; ,něco s flétnou´ - ani zde se zřejmě nejednalo o premiéru. Častý způsob referování Martinů o vlastních opusech; zdroj zoufalství pro historika či editora, současně však zdroj sympatií k autorovi, jenž si nezakládal na každé své notě.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 131.)

[10] Operu Ženitba, H 341 vydalo ještě téhož roku 1953 nakladatelství Boosey& Hawkes London-New York (Halbreich 2007, s. 176).

[11] Prvního „netelevizního“ provedení se Ženitba, H 341, komická opera o dvou dějstvích, dočkala v Hamburger Staatsoper. Podle Šafránka v říjnu 1953 (Šafránek 1979, s. 96), sám BM však o premiéře píše rodině do Poličky až v dopise ze dne 31. 3. 1954 (Mar 1954-03-31): „Svatbu hráli poprvé v Hamburku, dostal jsem program s foto, zdá se že to dělali moc pěkně.“

[12] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby. Z období mezi září 1951 a prosincem 1953 tu žádné dopisy ani pohlednice zastoupeny nejsou. V dopise rodině do Poličky z ledna 1953 (Mar 1953-01-00) BM píše: „[…] Jan mi psal […] že mi sám pořídil kopii Divadla za branou což je velká práce.“

[13] Úprava pro dva klavíry se v Novákově případě nabízela, neboť Novák, sám výborný klavírista, vystupoval též společně se svou manželkou Eliškou Novákovou, rozenou Hanouskovou (1928). Zároveň je možné, že si Novák na tuto výzvu vzpomněl o dva roky později, v roce 1955, když komponoval svůj Koncert pro dva klavíry a orchestr.

[14] Všechny své symfonie vydal BM u Boosey& Hawkes London-New York.

[15] „Národní hudební vydavatelství Orbis, působící od 1949, nástupnické nakladatelství všech předchozích našich hudebních nakladatelství po znárodnění, však tehdy – jako hudební nakladatelství – už neexistovalo. Od 1. 1. 1953 bylo začleněno do tehdy vzniklého Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeon). SNKLHU převzalo nakladatelská práva Orbisu, stejně jako předtím už Orbis práva hudebního úseku Melantrichu a dalších znárodněných hudebních nakladatelství. Martinů, jak je zřejmé, nebyl o těchto změnách informován.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 131.)

[16] „Martinů nepochybně usiloval o rozmnožení partitury Julietty a pořízení hlasů jako půjčovního materiálu u Booseyho a Hawkese. Partituru a hlasy vydala později DILIA, klavírní výtah Melantrich už 1947.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 131.)

[17] „Karel Šebánek. Nehlásil se z prostého důvodu: po zrušní Národního hudebního vydavatelství Orbis, jehož byl ředitelem, nepřešel do SNKLHU. Na nějakou dobu se patrně ocitl mimo sféru hudebněnakladatelského podnikání.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 131.)

[18] V letech 1953-54 pracoval Karel Šebánek jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze (Brádková 2010).

[19] Miloš Šafránek (1894-1982) připravoval katalog skladeb BM.

[20] Tato naděje však až do konce skladatelova života zůstala nenaplněna.

[21] „Frances Ježková (1900-86), vdova po Jaroslavu Ježkovi, jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956).“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[22] „S Ježkem (1906-42) se znal Martinů už z Paříže 1928 a a Ježek jej navštívil i v Poličce při jednom z prázdninových výletů v 30. letech.“  (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[23] Osvobozené divadlo, jedna z nejvýznamnějších avantgardních divadelních scén meziválečné Prahy (Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek, Jindřich Honzl, Jiří Frejka ad.).

[24] „Herec Jiří Voskovec (1905-81), od 1951 žijící v New Yorku.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[25] „Romanopisec Egon Hostovský (1908-73). Za války i po válce působil na čs. vyslanectví v USA, poté krátce v Norsku, 1949 se vystěhoval do USA.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[26] Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, – viz výše.

[27] Symfonie č. 1, H 289.

[28] Na programu Munchova koncertu, který se v Paříži uskutečnil někdy kolem 15. 6. 1953 (Mar 1953-06-05), a kvůli kterému se manželé Martinů spěšně vraceli do Paříže z Belgie a Holandska, se nakonec Symfonie č. 1, H 289, neobjevila, resp. z programu koncertu byla vypuštěna (Mar 1953-06-16).

[29] „Amatérský, ovšem kvalitní mužský pěvecký sbor Die Haghe Sanghers, oddaný interpret kantátové a sborové tvorby Martinů.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[30] Polní mše, H 279, kantáta pro baryton, mužský sbor a orchestr.

[31] Pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers BM v době od 20. do 25. 11. 1954 zkomponoval Horu tří světel, H 349, kantátu na texty ze sbírek moravských lidových písní Františka Bartoše, z Matoušova evangelia a knihy H. V. Mortona Ve stopách mistrových (In the Steps of the Master. London, 1934). Poprvé byla provedena 3. 10. 1955 v Bernu (Halbreich 2007, s. 442).

[32] Pěvecké sdružení pražských učitelů (PSPU), mužský pěvecký sbor založený v roce 1908.

[33] Silná bouře v noci z 31. 1. na 1. 2. 1953 způsobila v Nizozemí rozsáhlé ničivé povodně.

[34] „Napsal malou kantátů Hora tří světel (komp. 1954).“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)

[35] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[36] Charlotte Martinů má na mysli vnoučata svých dvou sourozenců žijící ve Francii.

[37] Povzbuzením pravděpodobně Charlotte reaguje na zhoršující se zdravotní stav Františka Martinů promítající se do jeho vztahu ke svým blízkým, zároveň si tu zřejmě Charlotte promítá i svou životní situaci, kdy nemůže netušit milostná vzplanutí svého manžela k Roe Barstow či Olze Schneeberger.

[38] Charlotte byla v té době zaměstnána v krejčovské dílně (Martinů, Ch. 1978, s. 88; Mar 1952-01-26).