1. května 1955 se Svaz československých skladatelů připojil k prosincové výzvě Svazu sovětských skladatelů, aby podpořil spolupráci na písňové tvorbě mezi hudebními skladateli a básníky. Vyzval proto Svaz československých spisovatelů ke společné tvorbě. Na konci června 1955 zaslal básník Miloslav Bureš skladateli Bohuslavu Martinů básnický cyklus Píseň o studánce rubínce. O rok později mu Bureš poslal další „píseň": Na starou maminčinu píseň a za rok Píseň o Mikši z hor. První z nich Martinů zhudebnil okamžitě a přejmenoval na Otvírání studánek, H 354. Píseň ale nezůstala ani v názvech pozdějších kantát. Během května 1957, kdy skladatel básníka očekával v Římě, zhudebnil následující předlohu. Nazval ji Romance z pampelišek, H 364. Dříve zhudebnil jiný Burešův cyklus, přejmenovaný na Legenda z dýmu bramborové nati, H 360. Martinů touto kantátou protestoval na podzim 1956 proti potlačení Maďarské revoluce. Poslední Burešovu „píseň" odložil o několik let, až na začátek roku 1959. Tuto kantátu nazval Mikeš z hor, H 375 a věnoval ji zakladateli a prvnímu sbormistrovi Kühnova smíšeného sboru, Pavlu Kühnovi, pro první veřejný koncert tohoto tělesa 18. 6. 1959.
V červenci 1955 Bohuslav Martinů nevěděl o budovatelských a vlasteneckých výzvách za železnou oponou. Na jihu Francie, kde pobýval, netušil, že Miloslav Bureš záměrně umístil děj svého básnického cyklu o Studánce rubínce do okolí Tří Studní. Byl si vědom toho, jak toto místo zapůsobí na skladatele a jaké vyvolá vzpomínky, nejen na rodnou Vysočinu, ale i na Vítězslavu Kaprálovou. Martinů také neměl ponětí o tom, že Miloslav Bureš ještě během léta 1955 text rozšíří. Postupně vyzkoušel několik témat, která rezonovala s komunistickou ideologií (kolektivizace, znárodnění, emigrace). Nakonec použil partyzánský odboj. Martinů nevěděl, že i jeho zaujat moravskou lidovou tvorbou může Svaz skladatelů využít pro s vlastní ideologické cíle. A v létě 1955 ve Francii nejspíš ještě neslyšel o nových snahách komunistického režimu přimět k návratu významné osobnosti emigrace (amnestie, akce Návrat). Plně si to uvědomil později ve Spojených státech, když ho kontaktovala Státní bezpečnost a marně se snažila přimět ke spolupráci a k návratu. Odmítl to a svědectvím zůstala jen archivní zpráva o skartovaném svazku s ironickým názvem „Bohouš“.
Kantátu Otvírání studánek provázelo krátce po jejím dokončení v roce 1955 tolik pozornosti jako málokterou soudobou skladbu. Její „předpremiéru“, kterou dirigoval Jan Kühn, zorganizoval Svaz skladatelů v Praze. V průběhu roku 1956 se kantáta objevila ve všech tehdejších médiích. Premiéru se sborem OPUS, který dirigoval Zdeněk Zouhar, uvedl rozhlas ze záznamu krátce poté, kdy v lednu 1956 zazněla v Poličce. Československá televize vysílala v přímém přenosu o několik dní později studiové provedení s Janem Kühnem a jeho sbory (sám Jan Kühn přidal k obsazení ještě dětský sbor). Na konci roku vyšla gramofonová nahrávka Jana Kühna a ve velkém nákladu také partitura. Filmová adaptace A. F. Šulce měla premiéru jen krátce nato. Tato masivní propagace ostře kontrastovala s předchozí kritikou a odmítáním Bohuslava Martinů komunistickým režimem a lišila se mnohem menším zájmem, který provázel všechny pozdější kantáty.
Vít Zouhar, Hudební rozhledy, 73/2020