écrit en „tchèque“. 25/3341-2559/=3598          [Jamaica, Long Island]  3 October12.-1941.[1] 2

Drazí a milá maminko[2], posílám Ti už napřed přání k Tvému svátku, doufam že je dostaneš včas, nejraději bych kdybych si mohl zajet domu a se Charl.[3] Ti přáti. A co Ti přeji to jistě víš, zdraví a mnoho věcí, máme o Vás oba starosti jak to budete míti v zimě a teď mám možnost poslati Vám po známých z Lisabonu ještě nějaké balíčky na Vánoce, bude Vás to státi zase nèkolik korun cla ale to už nerozhoduje. My stále na Vás myslíme a na to co se děje ve světě Vaše dopisy teď docházejí uż rychle za 14 dní je máme a potěší i zarmoutí Abych Vám něco napsal jeŝtě o nás, to Vás jistě bude více zajímati. My jsme se teď nevrátili přímo do N. Y. – nýbrž jsme v okolí a dojíždíme do N. Y. podzemní drahou, jsme v malé vilce se zahrádkou a je tu větší klid než ve městě a také je možno lépe pracovati a i si odpočinouti.[4] N. Y. je ohromné město kde se nelze zastaviti a tak jsme se rozhodli ještě užít trochu přírody, protože je zde teď tak zvané indianské léto, až do prosince je krásně. Na zimu asi přijdeme do N.. Y. Ten houslový koncert[5] je už u p. Sachera[6] poslal mi telegram že je tím nadšen a zde o tom vyšla noticka v novinách a najednou se o to zaĵímá mnoho virtuosu a mezi nimi také Bronislav Huberman[7] který je současný největší houslista, tak to by mi zde naráz udělalo velkou reklamu. Teď pracuji jeŝtě s Dushkinem[8] na té „.Svitě“.[9] Premiéra „Sinfoniety“[10] bude se Germaine[11] v březnu v N. Y. a Koussewitzký[12] bude hrát něco v Bostonu, pojedeme tam je to asi 6 hodin odsud, byli jsme tam o prázdninách je to překrásné město. a má nejlepší orchestr na světě a všichni hráčí mne zvali když jsem se tam objevil tak jako kdybych byl příjel do Filharmonie[13]. Mám také naděĵi na schůzku s řiditelem Metropolitní opery[14], bohužel nemám zde ty moje partitury. Napište ještě p. K. Šebánek.[15] Kleistova ul 31. P. XIX. zdali už našel nějaký obnos na kopie mojí opery[16] a ať Vám napíšè co by to stálo, jestli bych si to nemohl zaplatiti ze svých peněz, kopii nutně musím míti, napište mi o tom. Sem stále přijíždí známí z celého světa. Bydlíme u moc milých lidí[17] a jsou zde většinou všichni lidé moc příjemní. Z Francie máme zprávy od rodičů Ch.[18] píší to co Vy a tak na Vás vzpomínáme a rád bych Vás něčím potěšil. Anglicky už začínám dost dobře breptat, je to dost těžká řeč a mám mnoho plánu, jenomže zde je to hodně těžké na začátku a také ještě občas cítím únavu po těch všech událostech a ty starosti co má člověk v hlavě a myšlenky také moc nepřidají klidu, ale musí se to přemoci.[19] Tak milá maminko přejeme Ti hezký svátek a aby se vyplnilo vše co si přeješ a hodně zdraví Vám všem a mnoho vzpomínek. Bohouš.

Naše adressa je teď: B. M. 178-19 Croydon Road – Jamaica. (Long Island.) N. Y. Charlotte chce připsat par řádků „ en francais“.

Bien chères. Merci mille fois pour votre carte 18. 8. J’étais très contente, que vous ayez pu toucher ma famille. Ici tout va bien pour nous. J’ai du travail avec Bo. maintenant. Je dois rélargir tous ces vêtements, nous sommes si tristes à la pensée, qu’il n’en est pas de même pour vous. B. travaille avec beaucoup de courage, tout le monde l’aime ici, il parle déjà, moi ça ne va pas si vite. Je vous envoie à toutes deux mes plus aimants baisers. Votre Karlicka

Předrahé.[20] Tisíceré díky za Vaši pohlednici z 18. srpna. Byla jsem moc ráda, že se Vám podařilo spojit s mojí rodinou. Vede se nám tady dobře. Mám teď s Bo.[21] dost práce. Všechno oblečení musím uvolnit. Je nám tak smutno, když pomyslíme, že u Vás to není takové. B. se pustil do práce velmi statečně, všichni jej tady mají rádi, už mluví, ale já, u mně to tak rychle nejde. Oběma Vám posílám nejvroucnější políbení. Vaše Karlička

[1] 12. 10. 1941

[2] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM. Karolina Martinů měla svátek 4. 11.

[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[4] Od 16. 9. 1941 do poloviny června 1942 pobývali manželé Martinů na Long Islandu, předměstí New Yorku, v části zvané Jamaica Estates, kde si pronajali domek od manželů Castagnolových (Šafránek 1961; s. 231, Mihule 2002, s. 329).

[5] Concerto da camera, H 285. Premiéra 23. 1. 1942 v Basileji, na housle hrála Gertrud Flügel, dirigoval Paul Sacher (Halbreich 2007, s. 308).

[6] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent a mecenáš.

[7] Bronisław Huberman (1882-1947), polský houslista a pedagog.

[8] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog.

[9] Koncertantní suita pro housle a orchestr, H 276 I. Tuto skladbu BM pro Dushkina celou revidoval, a to až do února 1944. Vznikla tak Koncertantní suita pro housle a orchestr, H 276 II, premiéra 28. 12. 1945 v Saint Louis (Halbreich 2007, s. 305-306).

[10] Sinfonietta giocosa, H 282. Premiéra proběhla 16. 3. 1942 v Carnegie Hall v New Yorku. National Orchestra řídil Léon Barzin, na klavír hrála Germaine Leroux (Halbreich 2007, s. 298).

[11] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[12] Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951), ruský dirigent žijící v USA, šéf Boston Symphony Orchestra.

[13] Česká filharmonie.

[14] Edward Johnson (1878-1959), ředitel Metropolitní opery v New Yorku v letech 1935-1950.

[15] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[16] Opera Juliette, H 253.

[17] Salvator a Rose Castagnolovi.

[18] Míněna patrně jen matka Amicie Quennehen (1866-1948), otec Emile Quennehen zemřel již v roce 1921.

[19] BM se pravděpodobně myšlenkově navrací k nucenému útěku z okupované Francie a cestě do USA, kam dorazili 31. 3. 1941.

[20] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM a Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[21] Míněn BM.