13. June

Chérs.

Voilà encore nos nouvelles, que vous attendiez peut être plus souvent. J’ai recu votre lettre de 3./5. cela nous a fait un grand plaisir d’avoir de nouvelles de chez vous et de vous savoir en meilleure santé et de savoir que vous avez des bons amis là bas, nous pensons toujours à vous. Vous voulez certainement savoir qu’est ce que nous faisons ici et comment c’est la vie ici, c’est très differente de la vie d’Europe et il faut un peu plus long temps pour s’y habituer, l’atmosphère et tout est differente. Nous avons trouvé beaucoup des amis de Europe et aussi des nouvelle amis d’ici, les gens sont très gentils et le temps passe si vite. J’ai travaillé avec Dushkin, mais pas encore comme je suis habitué, nous sommes presque tous les jours invité et avec les demarches le jour passe vite. Je commence un peu parler mais nous allons sûrtout ètudié pendant le vacances, nous irons sur une ile (ostrov) pour trois mois avec les amis americaines, nous serons plus tranquille qu’ici. Nous n’avons aucune nouvelle de l’Europe, ni de Suisse ce qui m’étonne, ni des parents de Charlotte ni de personne. Je pense toujours à vous pour plutard et comment vous allez faire. Je vais tâcher envoyez d’ici quelque chose pour vous, mieux que les photographie, elles ne sont pas reussi, j’étais fatigué après le voyage, mais si vous me voyez maintenant. Pour moi tout va bien, le concert de Boston a été remis pour l’automne, mais on a joué le Ricercari et cela beaucoup plu, je suis certain quand je saurai bien parler que j’aurai une place au conservatoire, j’aimerai mieux être dans l’autre conservatoire, comme vous savez, mais cela viendra aussi un jour nous ici sommes certain, mais pas si tôt que nous desirerions. Je voudrais vous écrire tant des choses, peut être vous pourriez envoyer une carte a la maman de Charlotte et de lui dire que nous sommes bien arrivé et en bonne santé. Je vais beaucoup travaillé sur cette ile et apprendre la langue et j’ai beaucoup de confiance pour l’avenir. Je voudrais être près de vous et de vous raconter toutes ces histoires que nous avons vecu et ce que nous avons vu et qui ne sont peut ètre pas fini mais il faut pas que vous soyez tranquille pour nous, nous aurons beaucoup des choses à vous raconter. Sûrtout nous envoions tous nos souvenirs à maman et éspérons qu elle se soignera bien et aussi nos souvenirs à vous tous à nos amis à M. Horák. Peut être d’ici quelque temps je ne pourrai plus vous écrire alors soyez sans crainte pour nous, nous allons bien, sommes bien portant et nous avons confiance que tout ira bien, c’est sûrtôut pour vous, que nous envoions nos pensées et nos vœux de vous savoir en bonne santé et avoir l’esperance. Sûrtout maman qu’elle se soigne bien. Nous vous envoions tous les deux nos meilleures pensées. Bohuš.

Je suis heureuse de savoir Mammy en meilleure santé, chère Marienka, nous sommes toujours près de vous par la pensée, je n’ai aucune nouvelle de ma famille et cela m’attriste beaucoup, faites leur un petit mot, Maman sera si contente. Bons baisers à toutes deux. Votre Karlicka

[PŘEKLAD]

 [Pleasantville][1] 13. červen[2] [1941]

Drazí,

tak opět zprávy od nás, i když jste možná čekali, že budou častější.[3] Dostal jsem Váš dopis z 3. května, měli jsme velikou radost, že máme zprávy od Vás, že už jste na tom se zdravím lépe a že tam máte dobré přátele, stále na Vás myslíme. Určitě byste rádi věděli, co tady děláme a jaký je zdejší život, a ten je velmi odlišný od života evropského a chce to trochu víc času, než si člověk zvykne, atmosféra a vůbec vše je úplně jiné. Shledali jsme se s mnohými přáteli z Evropy a také jsme tady našli přátele nové, lidé jsou moc milí a čas utíká tak rychle. Pracoval jsem s Dushkinem,[4] ale stále to ještě není tak, jak jsem zvyklý, takřka každý den nás zvou někam na návštěvu a se vším tím zařizováním je pak den rychle pryč. Už začínám trochu mluvit, hlavně však budeme studovat přes prázdniny, s americkými přáteli se na tři měsíce vydáme na jeden ostrov, budeme tam mít větší klid nežli tady.[5] Z Evropy nemáme žádné zprávy, ani ze Švýcarska,[6] což mne překvapuje, ani od Charlottiných příbuzných,[7] vůbec od nikoho. Stále myslím na to, co s Vámi bude později, co si počnete. Budu se snažit Vám něco odtud poslat, něco lepšího než fotografie, ty se nepovedly, po cestě jsem byl unavený, ale kdybyste mě viděli nyní! Pokud jde o mne, vše jde dobře, bostonský koncert byl sice odložen na podzim,[8] ale hráli Ricercari,[9] a moc se to líbilo, jsem si jist, že až budu dobře mluvit, dostanu místo na konzervatoři, raději bych byl na úplně jiné konzervatoři, vždyť víte, ale jednoho dne to také bude, tady jsme si tím jisti, i když to nebude tak brzy, jak bychom si přáli.[10] Rád bych Vám napsal tolik věcí, možná byste mohli Charlottině mamince[11] poslat pohlednici, že jsme dobře a ve zdraví docestovali.[12] Na tom ostrově budu mnoho pracovat[13] a učit se jazyk, a mám hodně důvěry v budoucnost. Chtěl bych být u Vás a vyprávět Vám všechny ty příhody, které jsme zažili, vše co jsme viděli, ono to ale ještě asi není u konce, nesmíte si o nás dělat starosti, k vyprávění toho bude hodně. Hlavně srdečně pozdravujeme maminku[14] a doufáme, že se bude opatrovat, a všechny Vás moc pozdravujeme, i naše přátele a pana Horáka.[15] Je možné, že už Vám zanedlouho nebudu moci psát, a tak si o nás nedělejte starosti, jsme v pořádku, vede se nám dobře a věříme, že všechno bude dobré, pozdravujeme hlavně Vás, přejeme Vám pevné zdraví, neztrácejte naději. Maminka ať na sebe hlavně dává pozor. Oba[16] Vás co nejsrdečněji pozdravujeme. Bohuš

 Jsem moc ráda, že už se mammy těší lepšímu zdraví, milá Marienko,[17] v myslích jsme stále při Vás, já od rodiny nemám žádnou zprávu a je mi z toho moc smutno, napíšte jim lístek, maminku to velmi potěší. Obě Vás vroucně líbám. Karlička[18]

[1] Podle Mihuleho (2002, s. 325) strávili manželé Martinů celý červen roku 1941 asi 80 km od New Yorku v Plaesantville v „letním bytě“ Miloše Šafránka (1894-1982) a jeho manželky Germaine Leroux (1906-1979).

[2] Ačkoliv celý dopis je rukou BM psán francouzsky, měsíc červen v dataci je již v angličtině.

[3] Od příjezdu manželů Martinů do USA 31. 3. 1941 jde o druhý dochovaný dopis rodině do Poličky.

[4] S americkým houslistou, skladatelem a pedagogem Samuelem Dushkinem (1891-1976) se BM vrátil k práci na Koncertantní suitě pro housle a orchestr, H276 I, kterou komponoval ještě v Paříži (dokončena v lednu 1939). Její druhá houslová verze byla dokončena roce 1944 - Koncertantní suita pro housle a orchestr, H276 II (Halbreich 2007, s. 305-306).

[5] Přátelé BM Leopold Mannes (1899-1964), americký hudebník a vynálezce, Bernard Wagenaar (1894-1971), holandský hudební skladatel, dirigent a houslista žijící v USA a Emanuel Ondříček (1880-1958), český houslista, hudební skladatel a pedagog zajistili manželům Martinů malý domek v umělecké „kolonii“ na Island Martha´s Vineyard. Zde zůstali až do poloviny září 1941 (Mihule 2002, s. 325-329).

[6] Pravděpodobně má BM na mysli korespondenci s Majou (1896-1989) a Paulem (1906-1999) Sacherovými. První dopis od P. Sachera doputoval za BM do Ameriky až 16. 6. 1941 (Sac 1941-06-23).

[7] První zprávy o Charlottině rodině ve Francii od doby, kdy manželé Martinů připluli do USA, jsou zmiňovány až v dopise BM rodině do Poličky odeslaném z Pleasantville dne 27. 8. 1941 (PBM Kr 300).

[8] Na koncertě, který měl původně proběhnout 25. 4. 1941 v Bostonu (viz dopis BM rodině do Poličky ze dne 14. 4. 1941 – PBM Kr 297), ale byl odležen na 14. 11. 1941, poprvé zaznělo Concerto grosso, H 263, pro komorní orchestr (Halbreich 2007, s. 272). Místní Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951), ruský dirigent žijící v USA. Skladba byla dedikována francouzskému dirigentu Charlesi Munchovi (1891-1968), který v pozdějších letech (1949-1962) Boston Symphony Orchestra řídil.

[9] Tre Ricercari, H 267. Provedení této skladby v USA (Boston?) avizoval BM již ve svém dopise rodině do Poličky v červnu 1940 (PBM Kr 273).

[10] Koncem 30. let BM marně usiloval o získání profesorského místa na pražské konzervatoři (Synek 2016, s. 59-69).

[11] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.

[12] Adresáti v Poličce toto přání splnili, čehož je důkazem korespondenční lístek odeslaný Amicií Quennehen z Pierrefonds do Poličky 4. 8. 1941 (PBM Kr 299).

[13] Concerto da camera, H 285, pro housle, smyčcový orchestr s klavírem a bicími nástroji BM komponoval v červenci a srpnu (dokončen 8. 8.) 1941 (Halbreich 2007, 308). Vzniklo na objednávku Maji (1896-1989) a Paula (1906-1999) Sacherových.  

[14] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[15] Jistého dr. Horáka z Poličky zmiňuje BM již ve svých dřívějších dopisech rodině do Poličky (PBM Kr 247, 250), odeslaných krátce po obsazení Poličky německými vojsky. Snad se jedná o lékaře jeho matky, neboť její zdravotní stav BM ve svých dopisech často zmiňoval.

[16] BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).

[17] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[18] Charlotte Martinů.