| Diplomatický přepis dopisu | 8. Decembre 1940.
Chers,
aujourdhui nous avons fêté mon cinquantenaire je suis certain que vous avez pensé à nous et que vous avez desiré nos nouvelles et que vous auriez souhaité de nous avoir chez vous. Nous aussi pensons à vous toujours, à maman, comment va-t-elle, elle est toujours à l’hopital ? J’éspère bien qu’elle sera pour Noel à la maison et nous vous envoions nos meilleurs vœux pour Noel et pour la nouvelle Année, pour qu’elle nous apporte à tous un peu de bonheur et de vœux que nous desirons tous, d’être ensemble. Nous allons bien, je travaille beaucoup, j’ai des commandes et beaucoup d’amis, que je ne connaissais pas et il y en a aussi beaucoup qui s’occupent de mon avenir, tout cela me donne du courage et je suis sûre que
nous verrons encore les jours heureux, il faut toujours espérer. Est ce qu’on a joué quelque chose à Prague à la Radio ? Nous avons lu que Kubelik est mort. On m’a dit qu’on va donner Spalíček à Plzeň ? Je vous écris de nouveau pour l’argent, prennez tout ce que vous avez besoin sûrtout pour Noël, et pour charbon, ne faites pas des economies pour moi, achetez de bonnes choses nous serons bien loin mais dans notre pensé avec vous dans la petite maison et que maman se soigne bien et fait attention à elle de ne pas se fatiguer trop. Nous vous envoions nos meilleurs souvenir et nos vœux, pensons à vous.
Bohouš.
Chères Mammy et Marienka.
Bohus avait le pressentiment que Mammy était malade, j’espère que maintenant, elle est déjà à la maison, mais que de soucis pour vous, chère Marienka, nous pensons sans cesse à vous, surtout en ces jours de fête, nous espérons bien, qu’un jour nous serons tous de nouveau réunis. J’ai de brèves nouvelles de ma famille, ils vont bien tous. Nous allons bien à part des petits rhumes, il fait ici un froid assez vif mais très sain. Je joins mes vœux pour la Noël à ceux du grand et je vous embrasse toutes deux bien affectueusement sans oublier Fanoš et Hendricka. De tout cœur à vous. Votre Karlicka.
[PŘEKLAD]
[Aix-en-Provence] [1] 8. prosinec 1940
Drazí,
dnes jsme slavili moji padesátku,[2] jsem si jistý, že jste na nás mysleli a že jste si přáli zprávy od nás a že byste si přáli mít nás u sebe. My na Vás také stále myslíme, na maminku,[3] jak se má, je pořád ještě v nemocnici? Doufám, že na Vánoce bude doma, posíláme Vám přání všeho nejlepšího k Vánocům a do nového roku, ať nám všem přinese trochu štěstí a splní naše společné přání, abychom byli spolu. Nám se vede dobře,[4] já mnoho pracuji, [5] mám nějaké objednávky a hodně přátel, které jsem ani neznal, a také se mnozí starají o moji budoucnost,[6] to vše mi dodává odvahy a jsem si jist, že ještě zažijeme šťastné dny, stále je třeba doufat. Zdalipak hráli něco v Praze v rozhlase? Dočetli jsme se, že zemřel Kubelík.[7] Doslechl jsem se, že v Plzni budou dávat Špalíček. Znovu Vám píšu v otázce peněz, vezměte si vše, co potřebujete, hlavně teď o Vánocích, na uhlí, kvůli mně nešetřete, nakupte si dobré věci.[8] Budeme sice daleko, ale v myslích budeme s Vámi v domku, a maminka ať se pěkně opatruje a dává na sebe pozor, aby se příliš neunavovala. Posíláme Vám vřelé pozdravy a přání, myslíme na Vás.
Bohouš.
Milá mammy a milá Marienko.[9]
Bohuš měl předtuchu, že je mammy nemocná, doufám, že nyní je už doma, ale kolik jen s tím musíte mít starostí, milá Marienko, neustále na Vás myslíme, obzvláště v těchto svátečních dnech, doufáme, že jednoho dne budeme zase všichni spolu. Vede se nám dobře, až na nějaké to drobné nachlazení, docela tady mrzne, ale to je ozdravné. Ke staroušovým připojuji svá vánoční přání, oběma Vám posílám vroucí políbení a nezapomínám ani na Fanouše[10] a Jindřišku.[11] Co nejsrdečněji Vaše Karlička.[12]
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Od vypuknutí druhé světové války až do svého odchodu z Francie v lednu 1941 posílal BM své dopisy domů do Poličky (a naopak) přes svého přítele Paula Sachera (1906-1999) působícího v Basileji v neutrálním Švýcarsku, eventuálně přes Pavla Deutsche (1897-1994), (Deu 1940-05-29). Proto také v záhlaví dopisu uvádí švýcarská města, případně místo a čas odeslání vůbec neuvádí (Popelka 1996, s. 67).
[2] BM se narodil 8. 12. 1890 v Poličce.
[3] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.
[4] Po neúspěšném pokusu o přechod státní hranice se Španělskem se manželé Martinů počátkem srpna 1940 uchýlili do Aix-en-Provence, univerzitního městečka nedaleko Marseille. Zde setrvali až do začátku ledna roku 1941 (Mihule 2002, s. 309).
[5] Od srpna do prosince roku 1940 BM v Aix-en-Provence zkomponoval následující skladby: Fantazie a toccata, H 281, pro klavír, Sinfonietta giocosa, H 282, pro klavír a malý orchestr, Čtyři písně na texty české lidové poezie, H 282bis, a Sonata da camera, H 283, (Halbreich 2007, s. 417, 298, 480 a 315).
[6] O finanční zabezpečení manželů Martinů se v té době postarali zejména jejich věrní přátelé manželé Maja (1896-1989) a Paul (1906-1999) Sacherovi, Pavel Deutsch (1897-1994), švýcarský hudební kritik a publicista Aloys R. Mooser (1876-1969), který za tímto účelem uspořádal anonymní charitativní sbírku, Miloš Šafránek (1894-1982) a konzul Emanuel Hejný (Mihule 2002, s. 316-317, Deu 1940-05-06, Deu 1940-05-29, PBM Kmš 748, PBM Kmš 753, PBM Kmš 759).
[7] Český houslista a hudební skladatel Jan Evangelista Kubelík (1880-1940) zemřel 5. 12. 1940 v Praze.
[8] BM vybízí k čerpání finančních prostředků za provozování svých skladeb v bývalém Československu, které v té době nebylo možno převést na účet v zahraničí.
[9] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[10] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[11] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.
[12] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
|