[Paříž, po 10. dubnu 1939]

Drazí,

tak už jsme po svátcích,[1] byli jsme ve V. Moulin[2] a bylo tak krásně jako někdy v červenci, tak jsme toho užili a zůstali celý týden venku a procházeli se po lese, tak jsme trochu zapoměli na události které nejsou nijak potěŝující Pracoval jsem také – dělám takový výtah se Julietty, tři scény aby se to mohlo také hráti v koncertě nebo v Radiu.[3] Jestli pak jste se ptali na ty peníze ve spořitelně zde se říká že si to nelze vyzvednouti[4] jen po malých částkách ale to asi bude jen k vůli posílání. P. Šafr. mi psal o tom co tam dělají pro nás[5] a píše že to bude hodně těžké teď se tam dostat že dělají velké obtíže ale abych se rozhodně učil řeči a že se o to bude starat. V tom Badenu jsem prý měl velký úspěch,[6] bylo snad něco i v českých novinách.[7] Zde budu míti 8. května tu premieru té skladby co byla poprve provedena v Benátkách,[8] moc se o tom mluvilo a tak zde jsou na to zvědaví a já také, slyŝel jsem to jednou radiem z Říma[9] ale přece je to lépe poslouchati přímo. Ztratil jsem teď hodně času s těmi událostmi,[10] to víte že ani mysl nebyla na práci. Jsem rád že aspoň doma se u Vás zlepšilo a teď už bude pěkně alespoň na tu zahrádku si budete moci vyjíti a trochu si odpočinouti, jenom se hodně ŝetřte. Já jsem už zase přibral to tím že jsem si také trochu odpočinul a nadýchal čerstvého vzduchu a také už to teď zde bude veselejŝí když bude tepleji. Stáňa[11] mi psal, má také starosti[12] to víte jak my všichni a tak také píŝe že neví jak by mi měl nejlépe    

poradit co se týče té Prahy,[13] že by naděje ovŝem byly velké teďka pro mě, jenom zdali se budu teď chtět vrátit a nepíŝe ovŝem nic jak to vypadá jenom že se teď k ničemu nerozhodnou dokud se to nějak neupraví, mění mění se to každým dnem i Tak si nedělejte zbytečné starosti, vŝak ono dojde k nějakému rozhodnutí, v takovémhle stavu nikdo nemůže zůstat neví se ani co dělat ani co počít, tak to se jistě bude muset nějak rozhodnout aby se vůbec mohlo trochu pracovati. Tak musíme vyčkat až co osud přinese. Prozatím zůstanu zde, práce bude dosti a také si něco vydělám a s tou Amerikou to až podle okolností, také by to pro mě nebylo ŝpatné, je to přece jenom jiný svět a známých bych tam měl dost.[14] No ale to vŝechno je až v budoucnosti, je i možno že se to upraví vŝe že budu se moci i do Prahy vrátit, což bych nejraději.[15]  

Srdečně Vás oba[16] zdravíme a vzpomínáme

Váš Bohouš.

[1] V roce 1939 připadal Velký pátek na 7. 4., velikonoční pondělí pak na 10. 4. 1939.

[2] Vieux-Moulin – vesnice nedaleko Paříže, bydliště Amicie Quennehen (1866-1948), matky Charlotte Martinů (1894-1978).

[3] Tři fragmenty z opery Juliette, H 253 A, komponoval BM v dubnu 1939 (Halbreich 2007, s. 290).

[4] Pravděpodobně se jedná o honorář za Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které BM zkomponoval na zakázku pro slovenskou klavíristku Juliette Arányi (1906-1945) nebo o tantiémy z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním vyplacené za provozování jeho skladeb (PBM Kr 259, 265).

[5] Miloš Šafránek (1894-1982), český diplomat, státní úředník a přítel BM. V té době byl MŠ již se svou manželkou Germaine Leroux (1906-1979) v USA (PBM Kr 261, 265), kde připravoval zázemí pro budoucí exil manželů Martinů.

[6] Pravděpodobně jde o uvedení Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, na Die Neue Musik-Feste Baden-Baden (PBM Kr 265).

[7] V časopise Přítomnost, resp. v jejím programovém listu Rytmus, se informace o uvedení Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, na festivalu v Baden-Baden skutečně objevila a to v dubnovém čísle, roč. IV, č. 9-10, s. 63.

[8] Pro Biennale di Venezia komponoval BM Tre Ricercari, H 267. Skladba poprvé zazněla na festivalovém koncertě dne 6. září 1938. Orchestra del teatro la Fenice řídil Nino Sanzogno (1911-1983), italský dirigent a hudební skladatel. V Paříži zazněly Tre Ricercari, H 267 poprvé 8. 5. 1939 pod taktovkou francouzského dirigenta Charlese Muncha (1891-1968), (Halbreich 2007, s. 274).

[9] PBM Kr 257.

[10] 15. 3. 1939 byla Československá republika obsazena německými vojsky.

[11] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[12] Podle vzpomínek Charlotte Martinů (2003, s. 61) obdržel S. Novák po obsazení ČSR oficiální oznámení, že bude zbaven místa na Pražské konzervatoři, bude-li mít i nadále za ženu Židovku. Novák volil rozvod. Jeho manželka Františka Nováková byla následně i se oběma svými dcerami z prvního manželství (Brandlovi) deportována přes Terezín do Osvětimi, kde všechny tři zahynuly.

[13] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích měsících se mu rozplynula i tato naděje a to právě z důvodu okupace Československa v březnu 1939 a vypuknutí 2. světové války 1. 9. 1939.

[14] Do amerického exilu, který započal 31. 3. 1941 v přístavu Hoboken v New Jersey (Mihule 2002, s. 589), byli nakonec manželé Martinů okolnostmi přinuceni se odebrat.

[15] Do Prahy, domů do Poličky, ani do Československa se BM už nikdy za svého života nevrátil.

[16] BM se svou manželkou Charlotte Martinů.