[Paříž, 9. 12. 1938]

Drazí

teď opravdu nevím zdali jsem Vám psal a nebo zdali čekáte na můj dopis, měl jsem hodně korespondence a teď mám dojem že jsem to já co je Vám dlužen dopis.[1] Byl jsem trochu nastuzen a tak jsem ztratil pět dní zůstal jsem doma teď už je to dobré, pracuji s Dushkinem na těch houslových skladbách,[2] už měl odjeti do Ameriky ale odložil odjezd o měsíc, chce si to už odvezti sebou aby to mohl hned hráti.[3] Tak to mám hodně rozcourané, chodím k němu a někdy on ke mně a dá to hodně práce. Z Londýna jedna edice chce vydat ti Ricercari co byly v Benátkách,[4] poslouchali jsme je onehdá je vysílali z Říma, moc dobře jsme slyšeli. Nevíte zdali Wanda[5] se vrátila domu nebo je ještě v Londýně, psal jsem ji ale neodpověděla a tak asi v Londýně nebude. Byl tu Ruda Firkušný[6] a říkal že koncert měl v Londýně veliký úspěch a i zde jej moc lidí poslouchalo,[7] v cizině každou chvíli slyšíme v Radiu něco ode mě ale u nás nic. No to už si také nechám až se vrátím tak jim budu šlapat na prsty. Od nás nejdou moc veselé zprávy[8] a zde je to ještě horší a tak kdo ví co nám ten příŝtí rok přinese ale moc dobrého asi ne, je to vŝechno teď na světě moc a moc podivné a zdá se že na konec přece jen dojde k nějaké katastrofě.[9] Raději o tom ani nepřemýšlet, když to nemůžeme změnit.

Zde je mizerné počasí, prší už skoro čtrnáct dní a je taková ošklivá zima tak to také není příjemné. Z Prahy mám zprávy že asi pravděpodobně na konservatoři půjde dost lidí do pense ale teď ještě je všechno neurčité snad po Novém roce se vše už vyjasní.[10] Tak jsem včera ve čtvrtek oslavil narozeniny už ta léta lezou[11] co pak se dá dělat ale jinak se cítím dobře až na to že se mi dost ŝpatně pracuje člověk má v hlavě pořád ty události a myšlenky co bude dál a jak to dopadne a to vŝechno od práce odvádí. Jak je u Vás, jste zdrávi, co maminka[12] už se drží? Moc Vás pozdravuji a Charlotte[13] si připojuje.

Váš Bohouš

[1] Předchozí dopis BM domů je datován 12. 11. 1938, což je v kontextu frekvence ostatních dopisů velké časové rozpětí. Omluva tedy pravděpodobně byla oprávněná.

[2] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog si u BM objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H 276 I. První verzi této skladby zkomponoval BM za interpretovy účasti v průběhu prosince 1938 a ledna 1939 (Halbreich 2007, s. 305).

[3] Z Paříže do USA odcestoval Samuel Dushkin 11. 1. 1939 (Mihule 2002, s. 290). Premiéra se v New Yorku uskutečnila 7. 4. 1943. Samuela Dushkina při ní na klavír doprovázel Erich Itor Kahn (1905-1956), německý klavírista a hudební skladatel, který pro svůj židovský původ musel opustit Německo (Halbreich 2007, s 305).

[4] Londýnské nakladatelství Boosey& Hawkes projevilo zájem o vydání skladby Tre Ricercari, H 267, vyšla zde v roce 1939. Skladba byla napsána pro významnou mezioborovou přehlídku soudobého umění Biennale di Venezia, kde poprvé a s velkým úspěchem zazněla 6. 9. 1938 (Halbreich 2007, s. 274).

[5] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193). V roce 1937 pravděpodobně překládala do angličtiny texty skladeb BM Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214, (PBM Kr 229).

[6] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[7] S velkou pravděpodobností se jedná o Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který R. Firkušný hrál již při jeho premiéře v Praze 13. 11. 1935. Českou filharmonii tehdy řídil Václav Talich (1883-1961).

[8] Bezprostředně po podepsání Mnichovské dohody začala německá vojska obsazovat Sudety. 6. 10. 1938 byla „omylem“ zabrána i Polička, přestože ležela na českém území. 12. 10. 1938 v reakci na protest představitelů města sice německá armáda vyklidila vnitřní část města, okupace jeho okrajových část trvala ještě měsíc.

[9] Tato předtucha se bohužel naplnila. 15. 3. 1939 byl německými vojsky obsazen zbytek Československa a 1. 9. 1939 napadla německá armáda Polsko, čímž vypukla 2. světová válka.

[10] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích letech se mu rozplynula i tato naděje a to z důvodu okupace Československa v březnu 1939.

[11] Ve čtvrtek 8. 12. 1938 oslavil BM své 48. narozeniny.

[12] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[13] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.