[Paříž, 9. 12. 1938]

Drazí

teď opravdu nevím zdali jsem Vám psal a nebo zdali čekáte na můj dopis, měl jsem hodně korespondence a teď mám dojem že jsem to já co je Vám dlužen dopis.[1] Byl jsem trochu nastuzen a tak jsem ztratil pět dní zůstal jsem doma teď už je to dobré, pracuji s Dushkinem na těch houslových skladbách,[2] už měl odjeti do Ameriky ale odložil odjezd o měsíc, chce si to už odvezti sebou aby to mohl hned hráti.[3] Tak to mám hodně rozcourané, chodím k němu a někdy on ke mně a dá to hodně práce. Z Londýna jedna edice chce vydat ti Ricercari co byly v Benátkách,[4] poslouchali jsme je onehdá je vysílali z Říma, moc dobře jsme slyšeli. Nevíte zdali Wanda[5] se vrátila domu nebo je ještě v Londýně, psal jsem ji ale neodpověděla a tak asi v Londýně nebude. Byl tu Ruda Firkušný[6] a říkal že koncert měl v Londýně veliký úspěch a i zde jej moc lidí poslouchalo,[7] v cizině každou chvíli slyšíme v Radiu něco ode mě ale u nás nic. No to už si také nechám až se vrátím tak jim budu šlapat na prsty. Od nás nejdou moc veselé zprávy[8] a zde je to ještě horší a tak kdo ví co nám ten příŝtí rok přinese ale moc dobrého asi ne, je to vŝechno teď na světě moc a moc podivné a zdá se že na konec přece jen dojde k nějaké katastrofě.[9] Raději o tom ani nepřemýšlet, když to nemůžeme změnit.

Zde je mizerné počasí, prší už skoro čtrnáct dní a je taková ošklivá zima tak to také není příjemné. Z Prahy mám zprávy že asi pravděpodobně na konservatoři půjde dost lidí do pense ale teď ještě je všechno neurčité snad po Novém roce se vše už vyjasní.[10] Tak jsem včera ve čtvrtek oslavil narozeniny už ta léta lezou[11] co pak se dá dělat ale jinak se cítím dobře až na to že se mi dost ŝpatně pracuje člověk má v hlavě pořád ty události a myšlenky co bude dál a jak to dopadne a to vŝechno od práce odvádí. Jak je u Vás, jste zdrávi, co maminka[12] už se drží? Moc Vás pozdravuji a Charlotte[13] si připojuje.

Váš Bohouš