[Vieux Moulin] Neděle 4./ [9. 1938]

Drazí,   

dopis jsem dostal a moc mě to nepotěšilo, zdali pak už se p. Horák[1] vrátil a co říkal? Také s tím počasím se to asi zhoršuje, zde je sice krásně ale občas najednou velké vedro a pak zase náhle zima, tak je z toho potom jen bolení hlavy. Zítra se vracíme do Paříže tak už piŝte tam.[2] Do Basileje pojedeme asi 17, psali nám že nás už čekají, je to jeden dirigent, tak si ještě prodloužíme trochu prázdniny ale já stejně tam budu pracovati, pro něho on tam má smyčcový orchestr a tak mu něco pro ně napíŝu.[3] A potom asi přijedeme do Prahy ale nevím nic určitého zprávy z Prahy nejdou, to se ví oni tam asi mají plné ruce práce tak nemají čas.[4] Ale doufám že mi p. Schiezl[5] odpoví přes to. Kvartett z Luxemburgu[6] jsme moc dobře slyšeli a také sonátu pro fletnu.[7] Jsem zvědav co bude v Paříži nového. zde je stále krásně a plno květin ale už musíme stejně se vrátit. Posílám obrázky z naŝeho domku. Jinak nevím nic nového, v Benátkách to bude v útery 6./ t. m ale není to vysíláno, a tak to neuslyšíme.[8] až snad to bude provedeno zde.[9] Co pak Fanouš jak pak mu to dopadlo v Praze, zařídil něco? [10] My jsme zdraví a

už jsme zase myšlenkami v Paříži, zase tam jsou stávky a asi hodně draho. Také ta situace celá je moc podivná a tak nevíme co se vlastně poděje, snad to vŝechno dobře dopadne. Tak se mějte vŝichni dobře a maminka ať se šetří ať se rozhodně poradí s p. doktorem co se má dělat. Charlotte Vás všechny pozdravuje a já také.

Váš

Bohouš.

[1] Dr. Horák – pravděpodobně lékař Karoliny Martinů (1855-1944), matky BM (viz PBM Kr 250, 298).

[2] Charlotte Martinů (1894-1978) a v srpnu po návratu z návštěvy Československa i BM trávili prázdniny roku 1938 ve Vieux-Moulin – vesnici nedaleko Paříže, bydlišti Amicie Quennehen (1866-1948), matky Charlotte Martinů.

[3] Na pozvání Paula Sachera (1906-1999), švýcarského dirigenta a mecenáše, odjíždí manželé Martinů na jeho sídlo Schönenberg na kopci v lesích asi 20 km od Basileje, aby zde BM od 19. 9. 1938 (Mihule 2002, s. 281) mohl pracovat na dokončení Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271. Tuto skladbu si P. Sacher u BM objednal a jemu je i věnována (Halbreich 2007, s. 275).

[4] Z cesty do Československa stejně jako z plánů na profesorské místo na Pražské konzervatoři sešlo z důvodů vyostřené politické situace v Evropě.

[5] Josef Schieszl (1876-1970), ve 20. a 30. letech pracoval v Kanceláři prezidenta republiky a pomáhal BM s jeho záměry v Praze.

[6] Pravděpodobně se jedná o Smyčcový kvartet č. 4, H 256, který soubor Quatuor Lejeune premiérově zahrál v Paříži o dva měsíce dříve, tj. 13. 6. 1938 (PBM Kr 246; Halbreich 2007, s. 364).

[7] Sonáta pro flétnu, housle a klavír, H 254, (viz PBM Kr 246).

[8] Pro Biennale di Venezia komponoval BM Tre Ricercari, H 267. Skladba poprvé zazněla na festivalovém koncertě dne 6. září 1938. Orchestra del teatro la Fenice řídil Nino Sanzogno (1911-1983), italský dirigent a hudební skladatel (Halbreich 2007, s. 274).

[9] V Paříži tato skladba zazněla poprvé 8. 5. 1939. Orchester der Société Philharmonique řídil Charles Munch (1891-1968) (Halbreich 2007, s. 274).

[10] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů (1880-1958) najít práci.