[Paříž, 25. nebo 26. 12. 1936 ]  

Drazí,

doufám že jste se sešli všichni doma na Štědrý večer a vzpomínali jsme na Vás že už asi sedáte k večeři ale zde bylo teprve pět hodin jsme o hodinu později. My jsme večeřeli dvakrát, doma a pak jak je tady zvykem se dělá velká večeře až později a byli jsme pozváni u u toho známého[1] co hraje v neděli můj koncert pro flétnu,[2] co jsme u nich také byli na prázdninách v St. Amour.[3] Jsou to moc hodní lidé prostí a on je dnes jeden z nejznámějších světových flétistů a tak nám také vypravovali co všechno museli prožíti než se dopracoval až kde je teď, ve válce ještě neměli nic, ale díky jeho práci se vyšinul.[4] Měli jsme se tam moc dobře. Říkal že doufá že se mu podaří enregistrovati[5] ten koncert na desky že je o to velký zájem. Zdrželi jsme se až skoro do dvou hodin a pak jsme šli na boulevary,[6] tam nebylo ani k hnutí, co tam bylo lidí, a veselo. Zde je zvyk na štědrý večer všechno jde z domu a tančí se do rána, jako u nás na Sylvestra.

Z Prahy mám zprávy z kanceláře p. presidenta[7] zaslal jsem mu přímo takové memorandum o své práci a tak mi jeho sekretář odpovídá p. Šafránkovi,[8] že p. president projevil velký zájem o to co jsem psal a že vlastnoruční poznámkou na té listině si přeje aby se vše vyšetřilo a

že mám tedy největší naději že vše dopadne co nejlépe a že se o mne určitě budou starati.[9] V každém případě až se bude jednati o místo po Novákovi tak to nepůjde už tak lehko aby mě přeskočili. Teď se hlavně jedná abych, budeli to možno, získal smlouvu s tou novou hudební edici v Melantrichu  abych byl finančně zajištěn.[10] Taky jak zde byl Jirák,[11] mluvil jsem s ním o té situaci a tak mi slíbil že něco pro mě udělají v Radiu ve formě objednávky, a zdá se že drží slovo, žádali mě o návrhy, tak to by byla dobrá zakázka.[12]

Tak jen aby se to u Vás zlepšilo a vše přišlo do pořádku. Posíláme Vám přání všem do Nového roku co nám asi přinese, moc dobře to nezačíná s těmi všemi zápletkami mezinárodními, ale doufejme že se to vŝechno urovná. Vzpomínám že v loni jsem byl doma příští rok asi budeme také v Čechách.[13]  

Moc Vás pozdravujeme oba[14] a přejeme vŝe nejlepší

Váš Bohouš.

Jidřišku[15] i Fanouše[16] pozdravujeme p. Šafránek psal do Prahy na tu klerikální partaj ale dosud nemá odpověd, ale jistě mu odpovědí po svátcích.[17]

[1] Manželé Martinů byli na štědrovečerní večeři pozváni do rodiny Marcela Moyse (1889-1984), francouzského flétnisty, člena Moyse Tria.

[2] Jedná se o premiéru Koncertu pro flétnu, housle a orchestr, H 252, která se uskutečnila v Paříži 27. 12. 1936. Svou skladbu BM věnoval právě flétnistovi Marceli Moysemu a jeho snaše Blanche Honegger (1909-2011), švýcarské houslistce a dirigentce (Halbreich 2007, s. 323).

[3] V srpnu 1936 byli manželé Martinů společně s francouzskou cembalistkou Marcelle de Lacour (1896-1997) hosty francouzského flétnisty Marcela Moyse v horách v St. Amour (PBM Kr 192, 193).

[4] Podle kontextu měl BM zřejmě na mysli slovo „vyšvihnul“ ve významu vypracoval se na vyšší úroveň.

[5] Z franc. enregistrer, tj. zaznamenat.

[6] Z franc. boulevard, tj. bulvár, široká městská ulice.

[7] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident.

[8] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[9] BM se ucházel o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na profesorské místo kompozice byl však v roce 1936 jmenován Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog. BM poté své naděje upřel k získání místa po Vítězslavu Novákovi (1870-1949), českém hudebním skladateli, pedagogovi a klavíristovi, který jako profesor v mistrovské škole Pražské konzervatoře působil do roku 1939. Ani toto přání však nebylo naplněno.

[10] Miloši Šafránkovi se po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář (PBM Kr 210). Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980).

[11] Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent. V Paříži se s BM setkal u příležitosti 100. výročí od úmrtí Antonína Rejchy (1770-1836) (PBM Kr 201).

[12] Jednání vyústí v objednávku kantáty Kytice, H 260. BM ji zkomponoval během června až září 1937, poprvé zazněla z Pražského rozhlasu v dubnu 1938, veřejnou premiéru měla v Praze 4. 5. 1938, provedení řídil Otakar Jeremiáš (1892-1962) (Halbreich 2007, s. 449).

[13] Vánoce 1935 trávil BM se svými příbuznými v Poličce, aby se po Novém roce účastnil zkoušek na pražskou premiéru opery Hry o Marii, H 236. Na Vánoce roku 1937 však přebýval v Nice (Mihule 2002, s. 588).

[14] BM se svou chotí Charlotte Martinů (1894-1978).

[15] Jindřiška Martinů rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[16] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[17] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů najít práci. Tentokrát se pokoušel prostřednictvím Miloše Šafránka oslovit Františka Hálu (1893-1952), českého kněze a politika, vrcholného představitele Československé strany lidové (PBM Kr 205).