[1] Manželé Martinů byli na štědrovečerní večeři pozváni do rodiny Marcela Moyse (1889-1984), francouzského flétnisty, člena Moyse Tria.
[2] Jedná se o premiéru Koncertu pro flétnu, housle a orchestr, H 252, která se uskutečnila v Paříži 27. 12. 1936. Svou skladbu BM věnoval právě flétnistovi Marceli Moysemu a jeho snaše Blanche Honegger (1909-2011), švýcarské houslistce a dirigentce (Halbreich 2007, s. 323).
[3] V srpnu 1936 byli manželé Martinů společně s francouzskou cembalistkou Marcelle de Lacour (1896-1997) hosty francouzského flétnisty Marcela Moyse v horách v St. Amour (PBM Kr 192, 193).
[4] Podle kontextu měl BM zřejmě na mysli slovo „vyšvihnul“ ve významu vypracoval se na vyšší úroveň.
[5] Z franc. enregistrer, tj. zaznamenat.
[6] Z franc. boulevard, tj. bulvár, široká městská ulice.
[7] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident.
[8] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.
[9] BM se ucházel o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na profesorské místo kompozice byl však v roce 1936 jmenován Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog. BM poté své naděje upřel k získání místa po Vítězslavu Novákovi (1870-1949), českém hudebním skladateli, pedagogovi a klavíristovi, který jako profesor v mistrovské škole Pražské konzervatoře působil do roku 1939. Ani toto přání však nebylo naplněno.
[10] Miloši Šafránkovi se po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář (PBM Kr 210). Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980).
[11] Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent. V Paříži se s BM setkal u příležitosti 100. výročí od úmrtí Antonína Rejchy (1770-1836) (PBM Kr 201).
[12] Jednání vyústí v objednávku kantáty Kytice, H 260. BM ji zkomponoval během června až září 1937, poprvé zazněla z Pražského rozhlasu v dubnu 1938, veřejnou premiéru měla v Praze 4. 5. 1938, provedení řídil Otakar Jeremiáš (1892-1962) (Halbreich 2007, s. 449).
[13] Vánoce 1935 trávil BM se svými příbuznými v Poličce, aby se po Novém roce účastnil zkoušek na pražskou premiéru opery Hry o Marii, H 236. Na Vánoce roku 1937 však přebýval v Nice (Mihule 2002, s. 588).
[14] BM se svou chotí Charlotte Martinů (1894-1978).
[15] Jindřiška Martinů rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.
[16] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[17] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů najít práci. Tentokrát se pokoušel prostřednictvím Miloše Šafránka oslovit Františka Hálu (1893-1952), českého kněze a politika, vrcholného představitele Československé strany lidové (PBM Kr 205).
|