Paris 4/12. 1935.

drahý příteli,

Drazí,

            dostávám se konečně k dopisu, s tou Filharmonií jsem se ani skoro nedostal domu jen v noci. [1] Měli báječný úspěch a já také s Bagarre“,[2] byl přítomen president[3] a všelijakých slavnosti na rádnici bylo a na legaci pak byl velký banket v hotelu Ritz pro 80 lidí, ministr školství mluvil o české hudbě, zkrátka to bylo parádní až na počasí, celé tři dny pršelo bez přestávky, tak hoši z Paříže moc neužili. V koncertě byla báječná společnost to víte že když lože stála 900 Kč že tam nemohli přijít žádní chudáci. Opera comique[4] byla plná ještě mnoho lidi nedostalo lístky. Talich[5] byl moc spokojen a také jsme se domluvili na mnoha věcech. Premiera v Národním se chystá asi k 15. lednu[6] tak bych přijel do Prahy myslím tak mezi 15-20 prosincem.[7] Charlotta[8] asi nepřijede ono to stojí moc peněz a myslím že bychom si za to spíše udělali takovou malou dovolenou tady,[9]

stejně jsme neměli žádné prázdniny, a já přijedu asi zase pořádně unavený z Prahy. Budu tam míti moc věcí na zařizování. Teď ješte musím něco tady dokončiti pro Radio.[10] Ta opera „Hlas lesa“[11] bude provedena tady v Radiu, už se překládá, V lednu budu míti nový koncert pro clavecin.[12] ale to jste asi všechno četli v novinách. V Praze se teď perou k vůli Talichovi,[13] sem tam se něco dovím. Budu se muset hlavně starat o to místo po Sukovi[14] a Talich říkal že moje naděje každým dnem je větší. To vše uvidím v Praze. Pospíchám abyste psaní dostali co nejdříve.

Pozdravujeme Vás oba.

Váš

Bohouš.

[1] BM se spolu s Milošem Šafránkem podíleli na přípravě pařížského koncertu České filharmonie (viz PBM Kr 171) řízené Václavem Talichem (1883-1961), konaném v rámci turné České filharmonie do Londýna, Bruselu a Paříže (Mihule 2002, s. 231).

[2] Skladba La Bagarre, H 155, zazněla na výše uvedeném koncertě společně s Dvořákovou symfonií Z Nového světa, Smetanovou Šárkou, Sinfoniettou Alberta Roussela a výběrem z Dvořákových Slovanských tanců (Mihule 2002, s. 232).

[3] Albert Lebrun (1871-1950), francouzský politik, v letech 1932-1940 prezident Francie.

[4] Opéra comique – operní scéna v Paříži.

[5] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM. Na koncertě v Paříži mu byl udělen Řád Čestné legie, jako ocenění za jeho uměleckou práci (Mihule 2002, s. 232).

[6] První provedení opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze se uskutečnilo 7. února 1936. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[7] BM v Československu na přelomu let 1935 a 1936 strávil dva měsíce, když se účastnil příprav na první provedení Her o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze. Z Paříže odjížděl pravděpodobně v sobotu 21. 12. 1935 (viz PBM Kr 174). Mihule (2002, s. 587) jako den odjezdu však uvádí neděli 15. 12. 1935, jako datum odjezdu z Prahy do Paříže pak 15. 2. 1936. V dopise Miloši Šafránkovi (1894-1982) odeslaném z Prahy 9. 2. 1936 BM píše, že do Paříže přijede v pátek, tj. 14. 2. 1936, což je vzhledem k dále v témže dopise zmiňované sobotní návštěvě M. Šafránka reálnější datum.

[8] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[9] Po návratu BM z Československa strávili manželé Martinů dovolenou „na zotavenou“ (26. 2. – 17. 3. 1936) na Azurovém pobřeží v okolí Nice (Mihule 2002, s. 236).

[10] Veselohru na mostě, H 247, BM dokončil 10. 12. 1935. Premiéru měla 18. 3. 1937 v pražském rozhlase (Halbreich 2007, s. 159).

[11] Hlas lesa, H 243, operu na text Vítězslava Nezvala (1900-1958) komponoval BM v dubnu a květnu 1935 (dokončena 5. 5. 1935), poprvé zazněla v Pražském rozhlase 6. 10. 1935 (Halbreich 2007, s. 158).

[12] Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, BM dokončil 11. 9. 1935, premiéru měl 29. 1. 1936 v Paříži, na cembalo hrála Marcelle de Lacour (1896-1997), jí byla i skladba dedikována (Halbreich 2007, s. 317).

[13] Po smrti Otakara Ostrčila (20. srpna 1935) byl Václav Talich (1883-1961) pověřen vedením opery Národního divadla v Praze.

[14] BM se uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Po dlouhých jednáních byl na uvolněné místo vybrán Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.