Paris 3./9. [1935]

Drazí,  

dopis jsem obdržel a byli jsme stále na zpáteční cestě.[1] Teď už jsme už zase zpět a nalezl jsem zprávu o úmrtí Ostrčila,[2] byl vlastně ještě mladý, je to letos špatný rok pro hudebníky,[3] když si měl trochu odpočinouti tak musí odejíti.  Jsem zvědav co budou teď dělati na konservatoři, já myslím že by se o to místo[4] stejně nebyl ucházel, měl už jíti do pense a myslím že už toho měl také dost v tom Národním divadle. Teď se jedná jen o Křičku[5] a Karla,[6] to nejsou vážní konkurenti kdyby to šlo podle toho kdo co dovede ale člověk nikdy neví, mají výhodu že jsou v Praze a mohou si to oběhati, ale je v tom i nevýhoda že mají také nepřátele. Ostatně se to nerozhodne asi tak hned a mezitím budu míti to představení v Národním[7] to mi moc v Praze pomůže, a pak budu sám moci s těmi kdo o tom rozhodují mluviti. Jestli pak jste slyšeli Špalíček,[8] my ne, tam co jsme byli neměli radio. Prázdniny byly moc hezké trochu pršelo ale jinak bylo krásně a tak jsem si přece jenom trochu odpočinul od toho rámusu zde.[9] Jak pak se daří p. poručíkovi,[10] to je neštěstí, vždycky to potká toho kdo si toho nejméně zaslouží. Jestli pak zjistili toho Němce? Má špatnou dovolenou, tu si asi nepřál. Myslel jsem že budu míti vyřízení z Prahy z kanceláře p. presidenta ale dosud nic nepřišlo, myslím že to přijde s kurýrem asi 10./ t. m. [11] Jak to přijde pošlu Vám hned příspěvek na zimu, teď také nemohu, čekám stále na vyřízení také v tom Ruském baletu,[12] taky se to táhne, direktoři jsou na prázdninách. Teď už se všechno bude vracet, tak doufám že se pohne; a tak jak dostanu trochu peněz dohromady, tak pošlu příspěvek  Z Národního dosud nevím nevím nic, [13] ředitel[14] se dosud nevrátil

ale tajemník mi psal že mi dají ihned vědět o datum a že budou přihlížet k mému přání aby to bylo v prosinci. Také jsem měl poplach, k vůli té ceně v Brně,[15] potřebovali na rychlo partitury a tak ještě štěstí že jsem si nechal posílat poštu za mnou, jinak bych nebyl počítán do k soutěže. Ale všechno to dobře dopadlo. Budou mít také teď starosti s nástupcem Ostrčila. Neposlala Vám ta sl. Žalmanova[16] adresu abych ji mohl poděkovati? Potřeboval bych od Báti ty tenisové střevíce, šedé s kaučukovým podpadkem, snad by se mohla Mařka[17] zeptat zdali by je dostala  oni je v zimě zase nebudou míti na skladě, je to číslo 9 ½ ale myslím že bude lépe vzíti č. 10.  

            Jinak nového nic, teď jsou ještě prázdniny, asi za 10 dní se to teprve začne hýbat. Právě posloucháme z Bruxelu  vysílají pohřeb královny, to je neštěstí.[18] také

Srdečně Vás oba zdravíme

Váš

Bohouš.

[1] Druhou polovinu srpna roku 1935 strávili manželé Martinů na dovolené v Itálii (viz PBM Kr 165).

[2] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze, zemřel 20. srpna 1935.

[3] 29. května téhož roku zemřel Josef Suk (1874-1935), český hudební skladatel, houslista a pedagog.

[4] V mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři se po smrti Josefa Suka uvolnilo profesorské místo. BM se o ně vážně ucházel.

[5] Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog. Na uvolněné uvolněné místo na Pražské konzervatoři byl nakonec vybrán právě on.

[6] Rudolf Karel (1880-1945), český hudební skladatel, dirigent a pedagog.

[7] BM má na mysli provedení opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze. Premiéra se konala 7. února 1936. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016)). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[8] Špalíček I, H 214 I, balet. Výběr hudebních ukázek z Národního divadla v Praze vysílal Pražský rozhlas, na což upozorňoval BM ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 15. 8. 1935 (PBM Kr 164): „Z Prahy budou vysílat něco ze Špalíčku myslím že to je buď 18. nebo a spíše 25. t. m.“ Podle zprávy v poličském časopise Jitřenka (1935, roč. 54, č. 17, s. 265) byl pořad vysílán 21. 8. 1935 (Jirglová 2013, s. 64).

[9] Z důvodu nadměrné hlučnosti svých sousedů opustili manželé Martinů dům na Passage Richard v pařížském předměstí Malakoff-Seine již koncem října téhož roku a přestěhovali se na adresu 31, Avenue du Parc Montsouris ve 14. pařížském okrese (Mihule 2002, s. 587).

[10] Pravděpodobně nájemník v domku rodiny Martinů v Poličce Na Svépomoci 182 (PBM Kr 214).

[11] V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 8. 1935 (PBM Kr 164) BM uvádí, že mu prezident Masaryk udělil stipendium ve výši 5000 Kč (vypláceno měsíčně po 500 Kč).

[12] Ballets Russes de Monte Carlo, tzv. Ruský balet, působící zejména ve Francii, požádal BM o hudbu k baletu na téma Paridova soudu. Balet Paridův soud, H 245 BM zkomponoval v červenci 1935 (Halbreich 2007, s. 222), avšak ten nebyl nikdy proveden a partitura je nezvěstná (Popelka 1996, s. 37).

[13] BM má na mysli přípravy prvního provedení opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze.

[14] Stanislav Lom (1883-1967), vlastním jménem Stanislav Mojžíš, český dramatik, spisovatel, kritik a publicista, v letech 1932-1939 ředitel Národního divadla v Praze.

[15] BM se ucházel o cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany.

[16] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[17] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[18] Astrid Sofie Lovisa Thyra (1905-1935), manželka belgického krále Leopolda III., zahynula tragicky při autonehodě 29. srpna 1935.