Paris 8/10 1934.

Drazí,

dopis jsem dostal i výstřižek, už jsem sám psal Stáňovi[1] aby mne informoval co se děje. Dosud se Suk[2] vzdal jenom rektorství a co se týče místa jako profesor komposice[3] to by nešlo tak rychle s obsazením. Byl by vypsán konkurs a to by mne z Prahy z ministerstva uvědomili, také by se to nerozhodlo ihned. Ostatně budu za par dní v Praze[4] tak uvidím sám co se děje. O p. Kuncovi[5] vím že je pro mne, to byl on který mně navrhl do Akademie[6] a který mi vymohl ceny v Brně[7] a budeli v komisi pro tu cenu o opeře[8], tedy bych to měl dobré. Také s ním ostatně budu v Brně mluvit, posledně jsem též u něho byl na návštěvě. To bude záležeti na složení komise a na konkurenci. Prozatím jako vážný konkurent je Ostrčil se svojí poslední operou[9] ale nevím zdali se bude o cenu ucházeti, Ostatně se o to budu v Brně starat abych si to zařídil co nejlépe taková cena stojí za to aby se člověk namáhal a vzhledem

k tomu že myslím že budu míti velký úspěch s mojí operou[10] tak mám určité chance abych cenu dostal. Můžete si poslechnouti moji Rhapsodii[11], která bude odtud a z Prahy vysílána 28./ října radiem. Venoušek[12] mi psal že se stěhují a přijede už brzo. Jsem rád že už u Vás to jde zase lépe, co se týče těch vydání, to víte že Vám přispěji ale až přijedu protože odsud je těžko posílati peníze a ještě tíž je sem dostat. Těm Filipovým[13] jsem psal aby si to řádně rozmyslili, do legii by ho samozřejmě vzali bez překážek ale život v legiích je hrozně těžký a k tomu se odhodlají lidé kteří už opravdu neví kudy kam. Ty . Grains de Vichyi přivezu i chleba a kdyby někdo jel tedy to pošlu ještě dříve ale teď opravdu nikdo ze známých sem nejede. Pustil jsem se do klavírního koncertu[14], žádal to Firkušný[15], a také zde mám pro něho klavíristu. Tak si u Rupy hned otevřete účet na moje konto. Oba Vás srdečně zdravíme.

Váš

Bohouš.

[1] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[2] Josef Suk (1874-1935), český hudební skladatel, houslista a pedagog.

[3] Úsilí BM o získání místa na Mistrovské škole pražské konzervatoře (a tedy o návrat do vlasti) zesílilo především v roce 1935 po smrti Josefa Suka. Bylo ovšem neúspěšné, profesuru nakonec získal k 1. 10. 1936 Jaroslav Křička (Kuna, Korespondence BM Václavu Talichovi 1924-1939, Hudební věda č. 2, 1970, s. 231).

[4] BM přijel do Československa až v lednu 1935 na premiéru opery Hry o Marii, H 236, která se uskutečnila 23. 2. 1935 v Zemském divadle v Brně (Halbreich 2007, s. 153).

[5] Jan Kunc (1883-1976), český hudební skladatel a pedagog.

[6] Česká akademie věd a umění. 19. května 1931 byl BM jmenován jejím řádným členem IV. třídy.

[7] Za balet Špalíček, H 214 I, získal BM v roce 1934 Cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany v Brně.

[8] Na podzim 1935 získal BM Československou státní cenu za operu Hry o Marii, H 236.

[9] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze. V roce 1934 měla premiéru jeho opera Honzovo království.

[10] Hry o Marii, H 236.

[11] Patrně Rhapsodie pro velký orchestr, H 171.

[12] Václav Sommer (1906-1945), český divadelní a rozhlasový režisér, teatrolog a esejista, přítel BM. Mládí prožil v Poličce.

[13] Pražský příbuzný poličské rodiny Filipiů, provozovatelů jedné z poličských vináren. Chtěl vstoupit do cizinecké legie a způsobil BM, jak je zřejmé z jeho dalších dopisů, starosti (Popelka 1996, s. 33).

[14] Klavírní koncert č. 2, H 237. Kompozici BM dokončil 31. 12. 1934 (Halbreich 2007, s. 295).

[15] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.