Paris 2/8. 1934.

Drazí,

ten dopis jsem dostal teď, ale podruhé je lépe neposílati tlustý dopis, ty se obyčejně ztrácí. Pí Sommerové[1] jsem poslal soustrast, poděkovali mi kartou, ale Venda[2] dosud nepsal, to on by přijel asi až po prázdninách. Byl tady také p. Křička[3] vracel se z Bretagne, ale jinak sem teď nikdo nejezdí s tou měnou koruny to přijde moc draho. Zrzavý[4] také pojede do Bretagne, bude tam malovat. Z legace je to také všechno na dovolené tak tu není nikdo. Zažádal jsem si o podporu na cestu do Benátek[5], tak dají li mi něco tak bych se také někam vypravil na pár dní.[6] Zde jsou stále ohromná vedra a prší jednou za týden, tak musíme stále zalévat zahrádku, máme plno květin, ale zase se sem nastěhovala taková partaj, dělají hluk, všichni nájemníci si stěžují. Ta partitura[7] došla správně do Benátek, ale nějaký úředník ji založil kam neměl, je to tam asi jako u nás. Poslouchali jsme radiem ten pohřeb Dolfusa[8] z Vídně

Bylo to smutné a kdo ví jak to tam dopadne. Zde je trochu všechno uklidněno, ale to je tím že všechno odjelo na prázdniny. V Brně pilně rozepisují a z Prahy mi psali že si to domluví přímo s Brnem. V Brně to chystají na začátek prosince.[9] Mluvil jsem tu s jedním journalistou který se dobře zná s tím uředníkem z ministerstva, který mi škodil při Špalíčku[10], tak mi slíbil že s ním promluví. Jinak vše při starém, měl jsem zase ty bolesti v zádech možná že to jsou přece jen revma, a nebo únava. Byla to velká práce a hlavně že jsem s tím musel tolik pospíchat.[11] Do těch Poděbrad by ste se měli přece jenom podívat pro těch pár krejcaru, přece jenom ta změna hodně působí na odpočinek, a člověk vidí jiné lidi, tak byste se měli rozhodnout. Já jsem si hned myslel že to tak dopadne a že si to maminka[12] rozmyslí. Tak se nějak domluvte a zajedte si někam.

Oba Vás srdečně zdravíme

Váš Bohouŝ.

[1] Pravděpodobně manželka Celestýna Sommera (? – 1934), středoškolského profesora, do Poličky se se svou rodinou přestěhoval na odpočinek.

[2] Václav Sommer (1906-1945), český divadelní a rozhlasový režisér, teatrolog a esejista, přítel BM. Mládí prožil v Poličce.

[3] Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[4] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[5] Biennale Musica (Mezinárodní festival soudobé hudby), který je od roku 1930 součástí Biennale di Venezia (Benátské bienále). 8. 9. 1934 zde měly premiéru Invence, H 234 (Halbreich 2007, s. 258).

[6] Manželé Martinů se do Benátek na premiéru skladby opravdu podívali a v Itálii strávili počátkem září čtrnáct dní (Mihule 2002, s. 224).

[7] Invence, H 234.

[8] Engelbert Dollfuß (1892 – 1934), rakouský kancléř. Zastřelen 25. 7. 1934 rakouskými nacisty.

[9] BM má na mysli operu Hry o Marii, H 236. Hry o Marii měly premiéru 23. 2. 1935 v Zemském divadle v Brně. BM taktéž jednal o uvedení opery s Národním divadlem v Praze, kde byla opera po brněnské premiéře uvedena 7. 2. 1936 (Webový archiv Národního divadla, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2421&pn=256affcc-f102-1000-85ff-c11223344aaa).

[10] BM zde naráží na spory s Národním divadlem v Praze ohledně uvádění baletu Špalíček, H 214 I.

[11] BM má ny mysli práci na opeře Hry o Marii, H 236, kterou dokončil 26. 6. 1934 (Halbreich 2007, s. 153).

[12] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.