Paris 2/8. 1934.

Drazí,

ten dopis jsem dostal teď, ale podruhé je lépe neposílati tlustý dopis, ty se obyčejně ztrácí. Pí Sommerové[1] jsem poslal soustrast, poděkovali mi kartou, ale Venda[2] dosud nepsal, to on by přijel asi až po prázdninách. Byl tady také p. Křička[3] vracel se z Bretagne, ale jinak sem teď nikdo nejezdí s tou měnou koruny to přijde moc draho. Zrzavý[4] také pojede do Bretagne, bude tam malovat. Z legace je to také všechno na dovolené tak tu není nikdo. Zažádal jsem si o podporu na cestu do Benátek[5], tak dají li mi něco tak bych se také někam vypravil na pár dní.[6] Zde jsou stále ohromná vedra a prší jednou za týden, tak musíme stále zalévat zahrádku, máme plno květin, ale zase se sem nastěhovala taková partaj, dělají hluk, všichni nájemníci si stěžují. Ta partitura[7] došla správně do Benátek, ale nějaký úředník ji založil kam neměl, je to tam asi jako u nás. Poslouchali jsme radiem ten pohřeb Dolfusa[8] z Vídně

Bylo to smutné a kdo ví jak to tam dopadne. Zde je trochu všechno uklidněno, ale to je tím že všechno odjelo na prázdniny. V Brně pilně rozepisují a z Prahy mi psali že si to domluví přímo s Brnem. V Brně to chystají na začátek prosince.[9] Mluvil jsem tu s jedním journalistou který se dobře zná s tím uředníkem z ministerstva, který mi škodil při Špalíčku[10], tak mi slíbil že s ním promluví. Jinak vše při starém, měl jsem zase ty bolesti v zádech možná že to jsou přece jen revma, a nebo únava. Byla to velká práce a hlavně že jsem s tím musel tolik pospíchat.[11] Do těch Poděbrad by ste se měli přece jenom podívat pro těch pár krejcaru, přece jenom ta změna hodně působí na odpočinek, a člověk vidí jiné lidi, tak byste se měli rozhodnout. Já jsem si hned myslel že to tak dopadne a že si to maminka[12] rozmyslí. Tak se nějak domluvte a zajedte si někam.

Oba Vás srdečně zdravíme

Váš Bohouŝ.