Paris 30/1 1934.

Drazí,

dopis jsem obdržel a jsem rád že to už je u nás lepší, jenom na tu stravu musí dát maminka[1] velký pozor a jíst jenom to co doktor dovolil. Do těch lázní to bychom jistě sehnali abyste se nemuseli honit po těch pár krejcáru, z těch koupelí by sice nebylo nic, ale že byste se podívali na jiný kraj a změnily trochu prostředí, to myslím že nebude tak těžké. Tak si vzpomínám co jsme se maminky dříve nanutili aby někam si vyjela, teď sama vidí že by ji to bylo dělalo dobře. Na to je teď jeŝtě ale dost času to by bylo stejně na jaře. Nevím letos jak se to vŝechno utváří, moc nadějí člověk nemá a tak nevím jak si to zařídím na prázdniny, nejspíše budu muset pracovat a příjeti domu zase na zimu jestli bude Talich[2] ovšem držet slovo. Chce mi dávat tu novou věc[3] v Národním[4]. Tam jsem se s nimi rozešel dost ve zlém, a budu asi nucen dopsati přímo ministrovi školství[5] ohledně Špalíčku[6]. Napsal jsem též článek dosud nevím zdali to už vyŝlo, mělo to býti v Přítomnosti[7]. V Praze jsem se informoval o tom místě na konzervatoři[8], ale já bych chtěl na mistrovskou ŝkolu[9], to by bylo ovšem až by odeŝel Suk[10] do pense, což asi dlouho nebude trvat.[11] V kancelaří p. presidenta[12] mne ujistili že s nimi mohu počítati a že udělají vše abych se tam dostal. Oni by mě rádi viděli doma a dost mi vyčítají že se nechci vrátit. Ale prozatím se nedá nic dělat, také jsem raději zde ale

jestli se situace nějak neobrátí a moc nadějí není ted, nezbude nic jiného. Do té doby jeŝtě si to v Praze jistě zlepŝím. Budu míti premieru Sonáty pro 2 housle a klavír[13] v Londýně v únoru. Můj kvintett co teď vyšel tiskem bude v Amsterodámu a potom zde.[14] Asi také ten sextett[15] pro paní Coolidge[16]. Do těch Benátek pracuji, to bude v září a bude to velký festival prvotřídní.[17] Pak budu pracovati na té nové opeře pro Talicha[18], tak toho budu míti dost. Ten houslový koncert[19] bude v Praze na podzim v něm. divadle[20]. Jinak se máme dobře, je tu také už větší zima, tak topíme. Oba Vás srdečně zdravíme

Váš

Bohouŝ.

Chère Marienka.

J’ai été heureuse d’apprendre que Mamy allait beaucoup, je pense que pour vous, votre santé continue à être bonne. Nous avons repris notre vie à Paris, comme par le passé, mais notre petit jardin est bien triste, alors que nous l’avons quitté si joli. En ce moment, nous avons un peu froid, pourtant il y a 3 degrés au-dessus dehors, mais notre petite maison n’est pas faite pour l’hiver, heureusement le froid ne dure pas à Paris, lorsque nous sommes rentrés de Prague, nous avons eu 13 degrés de chaleur. Je vous donne la largeur de la table pour la nappe : 1m 30 sur 1m 10. Je crois que la nappe est beaucoup plus grande. Ma sœur remercie beaucoup Mamy pour le dessus de table de nuit, elle l’a trouvé tellement joli, tout le monde va bien et vous envoie un aimable bonjour et beaucoup de remerciements à Mamy. Je vous adresse toute mon affection et beaucoup de baisers. Charlotte

Draha Mamy

Doufam ze se vam daři jiz lépé, ja mám rymu. Posilam vam mnoho pozdravu, také Fanošovi.

Vase Karlička

Milá Marienko[21].

Měla jsem radost, když jsem se dozvěděla, že mamy je mnohem lépe, a pokud jde o Vás, odhaduji, že Vaše zdraví je stále dobré. Vrátili jsme se k našemu životu v Paříži[22], je to jako předtím, jen naše zahrádka je politováníhodná, a to byla taková hezká, když jsme odjížděli. Je nám teď trochu chladno, přitom jsou venku 3 stupně nad nulou, ale ten náš domek není stavěný na zimu, v Paříži naštěstí chladno nevydrží, když jsme se vrátili z Prahy, bylo tu 13 stupňů. Tady je šířka stolu kvůli tomu ubrusu: 1 m 30 na 1 m 10. Myslím, že ubrus je mnohem větší. Moje sestra[23] velice děkuje mamy za dečku na noční stolek, strašně moc se jí líbí, všem se dobře daří a posílají Vám pěkné pozdravení a mnohokrát děkují mamy. Co nejsrdečněji Vás pozdravuji a líbám. Charlotte

Draha Mamy

Doufam ze se vam daři jiz lépé, ja mám rymu. Posilam vam mnoho pozdravu, také Fanošovi[24].

Vase Karlička[25]

[1] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[2] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[3] BM má patrně na mysli Mariken de Nimègue, H 236/2 I, druhou verzi druhého dějství z opery Hry o Marii, H 236, kterou BM dokončil 21. 3. 1934. Opera Hry o Marii měla premiéru 23. 2. 1935 v Zemském divadle v Brně, dirigoval Antonín Balatka (Halbreich 2007, s. 153-154). Národní divadlo v Praze operu uvedlo 7. 2. 1936, dirigoval Josef Charvát (Webový archiv Národního divadla, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2421&pn=256affcc-f102-1000-85ff-c11223344aaa).

[4] Národní divadlo v Praze.

[5] Do 14. 2. 1934 byl ministrem školství a národní osvěty Ivan Dérer, po něm nastoupil Jan Krčmář.

[6] V dopisech (PBM Kr 117 a Kr 120) si BM stěžuje, že balet Špalíček, H 214 I, „…dávají stále na odpolední představení tak si myslím že už to asi někomu zase překáží že to má takový úspěch“, a hodlal proti tomu zakročit. Premiéra Špalíčku se uskutečnila 19. 9. 1933 v Národním divadle v Praze. Od 1. 10. 1933 bylo představení nasazováno téměř výhradně v 15 hodin odpoledne a v sezóně 1933/1934 se uskutečnilo celkem pouze 14 představení, poslední dvě 4. 12. 1933 a poté až 12. 5. 1934. (Webový archiv Národního divadla v Praze, http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=SeznamPredstaveni.aspx&ic=2556&ju=8172&sb=0&zz=OPR&sz=0&pn=254affcc-cb43-4078-86fe-c5544619cf67).

[7] Přítomnost, významný politicko-kulturní časopis (1924 – 1948). Svůj text vzal BM posléze zpět a tudíž nebyl publikován (srov. PBM Kr 127).

[8] Pražská konzervatoř.

[9] Mistrovská škola pražské konzervatoře (1919 – 1946), nejvyšší pedagogické pracoviště pro hudební obory.

[10] Josef Suk (1874-1935), český hudební skladatel, houslista a pedagog.

[11] Úsilí BM o získání místa na Mistrovské škole pražské konzervatoře (a tedy o návrat do vlasti) zesílilo především v roce 1935 po smrti Josefa Suka. Bylo ovšem neúspěšné, profesuru nakonec získal k 1. 10. 1936 Jaroslav Křička (Kuna, Korespondence BM Václavu Talichovi 1924-1939, Hudební věda č. 2, 1970, s. 231).

[12] Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první československý prezident.

[13] Sonáta pro 2 housle a klavír, H 213, měla premiéru 20. 2. 1934 v Londýně. Skladbu BM zkomponoval pro komorní soubor Sonata Players (pianistka Mary Ramsay, houslistky Betty Lindesay a Janet MacDonald) (Halbreich 2007, s. 351).

[14] Klavírní kvintet č. 1, H 229, měl premiéru v Paříži 9. 3. 1934 ve spolku Triton. V Praze zazněl až 4. 11. 1935. Tiskem vyšel v roce 1933 v Paříži v nakladatelství La Sirène musicale (Halbreich 2007, s. 374).

[15] Na podzim 1932 byl Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, H 224, vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů.

[16] Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška.

[17] Biennale Musica (Mezinárodní festival soudobé hudby), který je od roku 1930 součástí Biennale di Venezia (Benátské bienále). 8. 9. 1934 zde měly premiéru Invence, H 234 (Halbreich 2007, s. 258).

[18] Hry o Marii, H 236.

[19] Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226, měl premiéru až 25. 10. 1973 (Halbreich 2007, s. 303).

[20] Nové německé divadlo, nyní Státní opera Praha/Národní divadlo.

[21] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[22] Manželé Martinů pobývali od poloviny září 1933 do poloviny ledna 1934 v Československu.

[23] Georgette Bécourt (1903-1966), rozená Quennehen.

[24] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[25] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.