Paris 22./10. 1932.

Drazí,

dopis jsem dostal a doufám že už je doma všechno lepší, napiŝte co říkal ten doktor Mařce,[1] zdali tam už byla a jak je mamince.[2] S tím filmem už jsem Vám asi psal, není pro teď nic, nemají na to peníze, až snad později.[3] P. Kobližke[4] mi dal také radu, to by bylo zbytečné mu psát, jenomže to jsou všechno moc dobré rady když je na ně čas, odpočinek, nerozrušovat se a tak dále, klid na uklidnění nervů. Jenomže to je už teď těžké, v Paříži si člověk nervy neuklidní a také nemohu už teď zahálet, měl jsem na to tři měsíce, to si už nemohu dovolit. Kdybych alespoň našel klidnější byt ale to zrovna když člověk potřebuje tak to nenajde.[5] Pracuje se mi moc těžko, a ani toho moc za den neudělám. Doufám že to časem zase přejde, ale přišlo to nevhod, mám zrovna dělat ten houslový koncert a ten houslista už na to čeká, [6] přijel schválně do Paříže aby byl se mnou neustále v kontaktu.

            Byl tu ministr Beneš,[7] mluvil jsem s ním, byl také jeden večer u dr Šafránka,[8] kde byli pozváni

moc zajímaví spisovatelé, byl jsem tam také pozván. Beneš měl také řeč v Akademii,[9] bylo to moc hezké. Kvartett[10] měl v Londýně úspěch a bude se hrát také v Bruxellu začátkem prosince[11]  Teď se zde udělalo zase krásně jako v letě, tak bude kratší zima, ale už jsme také topili, byly tu chladna. S národním nevím nic, ale doufám že už to začli studovat a že mi dají vědět,[12] ředitel Lom[13] říkal že by si moc přál abych byl přítomen. Až jak mi to půjde s tím houslovým koncertem[14] tak bych se dle toho zařídil.

Moc Vás srdečně zdravím Váš

Bohouš.

Prosím Vás poŝlete ten check, 30.Kč. Je to Syndikát spisovatelů.[15]

Ma chère Marienka.

Je vois que vous avez eu bien des ennuis avec la fille, tant qu’à Arnosta, qui aurait pensé cela, je crois que j’ai eu de disparu mes petits mouchoirs, mais peut-être ont-ils été perdus ailleurs que chez vous. J’ai été malade cette semaine, j’ai eu la grippe et cela passe moins vite lorsque l’on est forcé de partir travailler. Bohus est toujours bien nerveux, il n’est pas possible qu’il reste sans travailler. Monsieur Dushkin est souvent à la maison, chaque samedi et dimanche nous cherchons l’appartement, mais pour 4000 par an, il y a 2 petites pièces, il nous est impossible d’y loger tous nos grands meubles. Avez-vous reçu  les catalogues ? Je pense que vous serez contante avec cette jeune fille, elle est très gentille. Quand vous verrez M. et Mme Schmitz donnez-leur un aimable bonjour. Je pense beaucoup aux vacances qui ont été malgré tout très belles, c’est dommage que Bohus ne se soit pas mieux reposé. Je vous adresse mes bons baisers que vous partagerez avec Mami, ne m’oubliez pas auprès de Fanos. J’espère que quand ces lignes vous parviendront vous serez complètement rétablie, il faut surtout ne pas vous fatiguer.

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko.[16]

Vidím, že jste měli mnoho potíží s tím děvčetem, a pokud jde o Arnošta, kdo by si to byl pomyslel.[17] Myslím, že jsem postrádala kapesníčky, ale možná se ztratily jinde nežli u Vás. Tento týden jsem byla nemocná. Měla jsem chřipku, a člověka to jen tak nepřejde, když musí do práce. Bohuš je pořád hodně nervózní, není proň myslitelné, aby na chvíli ustal s prací. Pan Dushkin je u nás často, každou sobotu a neděli hledáme byt, ale za 4000 ročně člověk dostane dvě malé místnosti, je pro nás nemožné do nich vměstnat všechen ten náš objemný nábytek.[18]

Dostala jste katalogy?[19] Myslím, že s tím děvčetem budete spokojená, je velice milé. Až se uvidíte se Šmídovými,[20] vyřiďte jim ode mne pěkné pozdravení. Často vzpomínám na dovolenou, která byla navzdory všemu velmi pěkná, škoda jen, že si Bohuš více neodpočinul. Vysílám Vám srdečné pozdravy, o něž se podělte s mami,[21] a nezapomeňte na Fanouše.[22]

Doufám, že už budete úplně zotavená, až se k Vám dostanou tyto řádky, hlavně je třeba, abyste se neunavovala.