Paris 22./10. 1932.

Drazí,

dopis jsem dostal a doufám že už je doma všechno lepší, napiŝte co říkal ten doktor Mařce,[1] zdali tam už byla a jak je mamince.[2] S tím filmem už jsem Vám asi psal, není pro teď nic, nemají na to peníze, až snad později.[3] P. Kobližke[4] mi dal také radu, to by bylo zbytečné mu psát, jenomže to jsou všechno moc dobré rady když je na ně čas, odpočinek, nerozrušovat se a tak dále, klid na uklidnění nervů. Jenomže to je už teď těžké, v Paříži si člověk nervy neuklidní a také nemohu už teď zahálet, měl jsem na to tři měsíce, to si už nemohu dovolit. Kdybych alespoň našel klidnější byt ale to zrovna když člověk potřebuje tak to nenajde.[5] Pracuje se mi moc těžko, a ani toho moc za den neudělám. Doufám že to časem zase přejde, ale přišlo to nevhod, mám zrovna dělat ten houslový koncert a ten houslista už na to čeká, [6] přijel schválně do Paříže aby byl se mnou neustále v kontaktu.

            Byl tu ministr Beneš,[7] mluvil jsem s ním, byl také jeden večer u dr Šafránka,[8] kde byli pozváni

moc zajímaví spisovatelé, byl jsem tam také pozván. Beneš měl také řeč v Akademii,[9] bylo to moc hezké. Kvartett[10] měl v Londýně úspěch a bude se hrát také v Bruxellu začátkem prosince[11]  Teď se zde udělalo zase krásně jako v letě, tak bude kratší zima, ale už jsme také topili, byly tu chladna. S národním nevím nic, ale doufám že už to začli studovat a že mi dají vědět,[12] ředitel Lom[13] říkal že by si moc přál abych byl přítomen. Až jak mi to půjde s tím houslovým koncertem[14] tak bych se dle toho zařídil.

Moc Vás srdečně zdravím Váš

Bohouš.

Prosím Vás poŝlete ten check, 30.Kč. Je to Syndikát spisovatelů.[15]

Ma chère Marienka.

Je vois que vous avez eu bien des ennuis avec la fille, tant qu’à Arnosta, qui aurait pensé cela, je crois que j’ai eu de disparu mes petits mouchoirs, mais peut-être ont-ils été perdus ailleurs que chez vous. J’ai été malade cette semaine, j’ai eu la grippe et cela passe moins vite lorsque l’on est forcé de partir travailler. Bohus est toujours bien nerveux, il n’est pas possible qu’il reste sans travailler. Monsieur Dushkin est souvent à la maison, chaque samedi et dimanche nous cherchons l’appartement, mais pour 4000 par an, il y a 2 petites pièces, il nous est impossible d’y loger tous nos grands meubles. Avez-vous reçu  les catalogues ? Je pense que vous serez contante avec cette jeune fille, elle est très gentille. Quand vous verrez M. et Mme Schmitz donnez-leur un aimable bonjour. Je pense beaucoup aux vacances qui ont été malgré tout très belles, c’est dommage que Bohus ne se soit pas mieux reposé. Je vous adresse mes bons baisers que vous partagerez avec Mami, ne m’oubliez pas auprès de Fanos. J’espère que quand ces lignes vous parviendront vous serez complètement rétablie, il faut surtout ne pas vous fatiguer.

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko.[16]

Vidím, že jste měli mnoho potíží s tím děvčetem, a pokud jde o Arnošta, kdo by si to byl pomyslel.[17] Myslím, že jsem postrádala kapesníčky, ale možná se ztratily jinde nežli u Vás. Tento týden jsem byla nemocná. Měla jsem chřipku, a člověka to jen tak nepřejde, když musí do práce. Bohuš je pořád hodně nervózní, není proň myslitelné, aby na chvíli ustal s prací. Pan Dushkin je u nás často, každou sobotu a neděli hledáme byt, ale za 4000 ročně člověk dostane dvě malé místnosti, je pro nás nemožné do nich vměstnat všechen ten náš objemný nábytek.[18]

Dostala jste katalogy?[19] Myslím, že s tím děvčetem budete spokojená, je velice milé. Až se uvidíte se Šmídovými,[20] vyřiďte jim ode mne pěkné pozdravení. Často vzpomínám na dovolenou, která byla navzdory všemu velmi pěkná, škoda jen, že si Bohuš více neodpočinul. Vysílám Vám srdečné pozdravy, o něž se podělte s mami,[21] a nezapomeňte na Fanouše.[22]

Doufám, že už budete úplně zotavená, až se k Vám dostanou tyto řádky, hlavně je třeba, abyste se neunavovala.

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[2] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[3] Záměr zkomponovat hudbu k českému filmu (PBM Kr 085, 087-089) nebyl pro nedostatek finančních prostředků realizován. Nejbližší zakázka na hudbu k filmu Marijka nevěrnice (Marijka nevěrnice, H 233) přišla o rok později (Halbreich 2007, s. 225).

[4] Při své návštěvě Prahy v září 1932 absolvoval BM vyšetření u MUDr. Koblížka (viz PBM Kr 085, 086, 087, 088 a 089).

[5] V listopadu 1932 se manželé Martinů přestěhovali do 14. pařížského okresu na rue de Vanves 172 (Mihule 2002, s. 585).

[6] Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226, BM komponoval pro Samuela Dushkina (1891-1976), amerického houslistu, skladatele a pedagoga (Halbreich 2007, s. 303).

[7] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident, v té době ministr zahraničních věcí ČSR.

[8] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[9] Zřejmě se jedná o Académie de Paris.

[10] Premiéra Koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr, H 207, se podle Halbreicha (2007, s. 320) konala 10. 10. 1932 v Londýně. Van Malderen (2016, s. 14-16) však dokládá premiéru v Marseille 20. 3. 1932 přímo plakátem z koncertu.

[11] Koncert pro smyčcové kvarteto a orchestr, H 207, věnoval BM bruselskému souboru Pro Arte Quartet. 23. 12. 1932 byla skladba provedena i v Bostonu pod taktovkou Sergeje Alexandroviče Kusevického (1874-1951), ruského dirigenta žijícího v USA (Halbreich 2007, s. 320).

[12] BM má na mysli premiéru baletu Špalíček I, H 214 I, v Národním divadle v Praze. Ta se uskutečnila až 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[13] Stanislav Lom (1883-1967), český dramatik, spisovatel, kritik a publicista. V letech 1932-1939 byl ředitelem Národního divadla v Praze.

[14] Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226, komponoval BM od června 1932 do února 1933 a dále pak od září do prosince 1933. Premiéry se dočkal až v říjnu roku 1973 v Chicagu (Halbreich 2007, s. 303).

[15] Syndikát českých spisovatelů a hudebních skladatelů.

[16] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[17] Pravděpodobně se jedná o problémy s nájemníky v poličském domě.

[18] Nový byt – viz výše.

[19] Viz PBM Kr 089.

[20]Bohuslav, Charlotte a Marie Martinů podnikli společně se Šmídovými z Poličky, tj. architektem Bohuslavem Šmídem (1895-1982), jeho ženou Jarmilou a dětmi Bohuslavem (1924) a Soňou (1927), koncem srpna 1932 delší výlet do Orlických hor (Mihule 2002, s. 202). Po návratu do Poličky BM zkomponoval Dětské skladby, H 221, věnované „Božánkovi a Soničce Šmídovým v upomínku na prázdniny v Potštejně“ (Halbreich 2007, s. 413).

[21] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[22] František Martinů (1880-1958), bratr BM.