Paris 3/3. 1932.

Drazí,

jsem moc rád že to trochu díky Mařce[1] vzalo obrat s tím klavírem k lepšímu.[2] Ať si z toho Mařka nic nedělá že nemohla dosáhnouti větší sumu, je to dobře zaplaceno, privátně by se byl stěží prodal za 8000 K. Jen aby to už vyřídili aby to bylo z krku, doufejme že už do toho nic nevleze, a raději jim už o ceně nemluvte aby si to nerozmysleli znova, to víte ẑe by se lehko někdo zase našel kdo by to mohl zkazit. Ty peníze dají asi Vám a tak by mohla Mařka poprosit p. Spudila[3] aby mi to sem poslali, nejlépe pȓes Credit-Lyonnais,[4] a nebo jak jsou zvyklí posílat peníze sami, to on uẑ bude vêdět. Vezmête si z toho čtyři tisíce, mamince dva a Maȓce také dva na chaloupku a na vydání, ale maminka musí ty peníze utratit a ne je schovat. Těch 8000 Kč mi poŝlete přes spoȓitelnu. Kdybyste ale potřebovali sami více tak si vezměte co potřebujete a zbytek mi poŝlete sem. Jsem zvědav zdali se někdo bude o klavír starat. Od p. Horačka je to moc hezké a myslím že hlavní podíl

také na tom má paní profesorova[5] ona s nimi umí. Mám koncert 18.[6] –  Z toho velkého koncertu 10./ seŝlo, ten dirigent se rozstonal a koncerty byly odȓeknuty.[7] To je velká škoda pro mne, musím hledat nêkde jinde.[8] Pak mi hrají v úterý 8. to Tri,[9] 18/ ty moravské tance,[10] 22. sonatu a 14. srpna poprvé nový kvartet,[11] tak se to zase trochu hne. Můj nakladatel Leduc,[12] dostává odevšad dopisy, kde mě moc chvalí, tak to víte že má radost, já také, zase s ním budu moci lépe něco zařídit. Z Prahy nemám dosud nic.[13] Na to místo p. Sukovi[14] to víte že bych musel sehnat těẑkou protekci, ale mám dojem že se na mě začínají, hlavně vedoucí kruhy, dívat trochu už jinak.[15] Mluvil jsem zde s pány z kanceláře p. presidenta,[16] a vidím že by byli rádi kdybych se vrátil, tak v tom ohledu bych neměl strach že bych v Praze na stará kolena nenaŝel živobytí ale prozatím myslím že je užitečnější zůstati zde, ono se to pomalu připravuje sice ale na konec se to přece jen někde projeví.

Moc Vás zdravím

Váš Bohouš.