Rome Leden  12.  1957.

Milý přiteli:

Pošlu vám zitra partituru Legengy [Legendy],[1] mrzí mne že neni pěkně napsána, ale mám trampoty s pravou rukou a tak rukopis nevypadnul jak bych si přál, hlavně text a někdy i noty.[2] Tak to prosim vás dejte Kuhnlovi [Kühnovi] a požadejte jej aby partituru prošel a eventuelni chyby nebo nezřetelné noty opravil dříve než to date k rozepsáni.[3] Take i tempa a dynamické řešeni nechávám jemu, on vi lépe co sbor potřebuje.[4] Celá věc byla napsána když se přihodily věci o kterých vám asi psat nemohu ale myslim že dopadla dobře.[5] 

Teď s tim partem harmoniky,[6] neměl jsem ten material který jsem potřeboval a tak jsem si netroufal se do tohoto nastroje moc zamotat a udělal jsem jej lehký, a zdá se mi až přiliš lehký, to tedy se musite domluvit s hráčem který múže part poněkud doplnit, ale ne moc, aby zase nehrál Solo.[7]

Tu pištalku musite sehnat a nehrejte to na jiný instrument, ani na flétnu obyčejskou ani na hoboj, ja doufám že tam někoho najdete.[8] Má to býti Sopránova pištalka která zní o oktávu výše, ale múže to v případě byti hrano na tenorovou, jež zni jak je to psáno. Je možno užit obou na ruzných mistech. Doufám že z toho nebudou velké komplikace. Je mi podivné že jsem dosud nedostal Studánky, psal Šebas že mi je též poslal, moc rád bych je už si poslechnul, nikdy se mi nepodařilo je přes Radio chytnout.[9] Take prohledněte text zdali souhlasite s těmi mými škrty.[10]

Ostatni vše přenechte Kuhnlovi [Kühnovi], a také bych chtěl abyste (protože on nepise) mi poslal listu těch připadných změn nebo chyb abych je ihned opravil v rukopisu.[11] Mrzi mne hodně že jsem tu celou věc zdržel ale byly v tom okolnosti. Napište mi zdali jste kopie dostal a co děláte.

Venhodovi jsem napsal ty zbojnické pisně snad to některým lidem dá vice zbojnické nálady a take mu je pošlu brzo.[12]

Studánky tištěné jsem dostal jsou velmi pěkně upravené, ale poslali mi jenom jeden exemplář.[13] Anglicky překlad js myslim velmi dobrý.

Jak jsem vam psal potřebuji nějaké kratši texty, máteli pošlete.

Byl jste v Poličce:? ohlasovali mi vaši navštěvu.[14]

Mnoho a srdečně vás zdravim

                                                     vas

B. Martinů

[1] Zmiňovaná kopie partitury Legenda z dýmu bramborové nati se nedochovala.

[2] Na problémy s rukou si Martinů stěžoval již v předchozím dopise Burešovi (CBM, PBM Kb 649), stejně jako v dopise následujícího dne rodině do Poličky: „Ruka mi neslouži hlavne pro psani ale je to unava nervu a nic se s tim neda delat  než si odpočnout a to nemohu dokud nedokončim tu operu, coz bude ted brzo ale stejně i pak si moc odpočnout nebudu moci. Dávám si na ni vecer teplé obklady.“ (13. ledna 1957, CBM, PBM Kr 552).

[3] Případné korektury se nijak neprojevily v opisu kopie partitury, který byl vyhotoven v Českém hudebním fondu. Jeho fotokopie obsahuje množství korektur rukou Markéty Kühnové (Moravské zemské muzeum, fond Václava Noska [bez sig.]). 

[4] Na základě referencí Martinů pověřil opravami a úpravami partitury dirigenta Jana Kühna. Bylo to ještě dříve, než se seznámil s jeho interpretací Otvírání studánek na gramofonových deskách. Kühn premiéroval Legendu z dýmu bramborové nati se sólisty, Českým pěveckým sborem a Kühnovým dětským sborem dne 28. května 1957 v rámci festivalu Pražské jaro (srov. tištěný program z premiéry, CBM, [bez sig.]). Ke korekturám se Martinů vyjadřuje také v následujícím dopise M. Burešovi ze dne 16. února 1957: „Co se Legendy týče opravte na kopiich ten název a predávám každé rozhodnuti Kuhnovi, přijmu je všechny a nemusi mi ani psát. Jak jsem poznal on nikdy nepíše a ja mu to nijak nezazlivam. On bude dobře vědět co se má udělat.“ (CBM, PBM Kb 651).

[5] Martinů se nepřímo vyjadřuje k politické situaci po potlačení povstání v Maďarsku na podzim 1956, kdy se autor dokonce rozhodoval, zda vůbec svou kompozici Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, do Československa pošle, což komentuje např. v dopise Miloši Šafránkovi ze dne 14. 11. 1956: „Také jsem dopsal na tu báseň Burešovu novou věc pro sbor smíšený, píšťalu (flute a beck) clar. hornu piano a harmoniku. Ale teď váhám mámli to do Prahy vůbec poslat, po tom co se děje v Uhrách.“ (CBM, PMB Kmš 849) a podobně v dopise stejnému adresátovi ze dne 8. prosince 1956: „Ale tu Romanci z dýmu bramborové naťi jim stejně ted nepošlu, protože mne teď zklamali a udělali si pěknou ostudu v celém světě ale hlavně že ti mocipáni jsou zase v sedle a liberujou lidské pokolení, tak to si mohli odpustit. Co se týče současného stavu, tedy to víme oba jaký je a není třeba o tom psáti.“ (CBM, PBM Kmš 850).

[6] Opětovně reaguje na problém s partem akordeonu, k němuž se již v září toho roku snažil Burešovým prostřednictvím získat více informací od Karla Šebánka a opakovaně se k požadavku vracel. (Viz dopisy 9 a 10, CBM, PBM Kb 647 a 648, pozn. XY, s. XY).

[7] Pro první vydání v SNKLHU v roce 1960 byl part přepsán pro klávesový akordeon. Kritická edice kantáty vychází z původního partu (Viz Zouhar, 2016, s. 142).

[8] Martinů má na mysli zobcovou flétnu. Z programu premiéry v Obecním domě 28. května 1957 však nelze s jistotou určit, zdali Lutobor Hlavsa skutečně na zobcovou flétnu hrál. Patrně nikoli, neboť v programu je uvedeno: „flétna“ (Tištěný program z premiéry, CBM [bez sig.]).

[9] Martinů komentuje gramofonové desky Otvírání studánek, které obdržel poštou, v následujícím dopise M. Burešovi ze dne 16. února 1957 (CBM, PBM Kb 651).

[10] Martinů provedl množství vpisů do kopie Burešovy básně Romance z dýmu bramborové nati. Některé verše označil hranatými závorkami a ty z kantáty vypustil. Například v závěru 2. části vyškrtnul text: „Vždyť zisky z výnosu chovu telat / prozíravě přenesli i do kostela / a z dobrých výdělků pak svaté oblékali.“ (CBM [bez sig.]) (Zouhar, 2016, s. 138–139).

[11] Žádný takový seznam korektur se nedochoval.

[12] Martinů se patrně domníval, že tato skladba může podnítit povstaleckého ducha v Čechách, neboť také Zouharovi psal v podobném smyslu, když mu zaslal druhou část cyklu Zbojnické písně: „Tak ať se z nich stanou zase zbojnici je možno že to budou potřebovat.“ (21. ledna, 1957, ZZ, BM 20, Zouhar, 2008, s.  188).

[13] Jedná se o první vydání tištěné partitury Otvírání studánek, H 354, které vyšlo v nakladatelství SNKLHU v roce 1956.

[14] Také v dopise ze dne 22. ledna 1957 Martinů zmiňuje možnou návštěvu Bureše v Poličce: „Jistě už máte můj dopis s novinkami a možná že byl Bures u vás […].“ (CBM, PBM Kr 553).