| Diplomatický přepis dopisu | Roma v lednu 9. 57.
Mily priteli:
Doufam ze jste v Praze a dekuji vam za prani. Chci vam v rychlosti sdeliti ze jsem zmenil svoje rozhodnuti neposilat nic k nam.[1] Myslim ze nase podnikani je dulezitejsi a to co deje okolo nemuzeme zastavit a zkratka, vite co chci rici, doufam.[2]
Chci take rici ze vam poslu partituru Legendy a tak s ni zaridte jak budete videt nejlepe.[3] Myslim ze je pro Kuhna [Kühna].[4] Nepsal mi ale at si z toho nic nedela, jenom at prohledne noty a opravi chyby a ja vam jeste napisu podrobnosti, co je nutno udelati s harmonikou a t. d. Partitura neni pekne napsana mel jsem troch ochrome nou ruku a tak mne to dost mrzi ale hlavne ze ji dostanete. Posilam vam dve partitury a jednu dejte nasim do Policky az ji nebudete potrebovat.[5] Bylo by asi dobre kdyby nekdo s lepsim rukopisem jeste znova podepsal vas text do partitury aby se kopista v tom lepe vyznal a moc se omlouvam delal jsem co jsem mohl. Nechte o sobe vedet a zdelte zdali partitury dosly. Dekuji za knizku.[6] poslal jsem jednu pi Jezkove.[7] Desky az dosud nedosly a tim vice se na ne tesim.[8] Prosim vas jsteli ve spojeni s Venhodou, reknete mu ze ty sbory na ty zbojnicke pisne dostane brzo.[9] Mnoho vas zdravim a tesim se na vase zpravy. Kdybyste mel cas napiste mi kratke basnicky, asi jako jsou v tech na jednu stranku,[10] takove jako vy pisete, chtel bych jeste doplniti ten cyklus Spalicakan noveho a pisnicek.[11]
Srdecne vas
B. Martinu
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Martinů, na protest proti krvavému potlačení povstání v Maďarsku, odmítal do Prahy zaslat dokončenou partituru kantáty Legenda z dýmu bramborové nati. Sourozencům do Poličky o tom napsal: „[…] ostatně se mi mnoho věci nelibi které se teď ději a ja nejsem docela rozhodnut že i tu Romanci tam ted pošlu, vy asi mužete tušit proč.“ (14. listopadu 1956, CBM, PBM Kr 545). Své rozhodnutí změnil na počátku ledna, kdy obdržel sbírku lidových textů Zbojníci a tištěnou báseň Legenda z dýmu bramborové nati (Havlíčkův Brod, 1956).
[2] Skladatel předpokládal, že jeho korespondence je cenzurována, a proto se vyjadřoval jen v náznacích.
[3] Změnu svého postoje sdělil také rodině do Poličky: „Nevim zdali byl Bureš v Poličce ale já jsem si vše rozmyslil a poznal že neni dobře jiti proti svetu i kdyz je nesmyslny a že bude přece jenom lépe dáti lidem to na co se těši a zapomenouti na to co se mi nelibi. Čili v krátkosti tu Legendu z Bramborovych natí pošlu domu, vždyt je to pro ten úcel psáno. Tak jsem uz psal Burešovi aby to čekal a snad to brzo dojde.“ (13. ledna 1957, CBM, PBM Kr 552).
[4] Již v první reakci na Burešovu báseň, v dopise ze 13. srpna 1956, Martinů předpokládal, že kantátu napíše pro sbory Jana Kühna. Viz dopis CBM PBM Kb 647, s. XY.
[5] Tyto kopie se nedochovaly. Jan Kühn odpověděl ohledně jedné z nich do Poličky: „Partituru „Legendy z dýmu bramborové nati“ mám doma v Praze a nemohu Vám ji proto bohužel ihned poslat.“ (18. srpna 1956, CBM, PBM [bez sig.]).
[6] Má na mysli publikaci Legenda z dýmu bramborové nati (Havlíčkův Brod, 1956).
[7] Frances Ježková (1900–1986), vdova po skladateli Jaroslavu Ježkovi a přítelkyně B. Martinů. Skladatel jí věnoval kantátu Legenda z dýmu bramborové nati.
[8] První vydání nahrávky Otvírání studánek na pěti discích vyšlo v nakladatelství Supraphon na konci roku 1956, 081528-32-SV, 2020-22–V.
[9] Miroslav Venhoda (1915–1987), dirigent a sbormistr, v letech 1956 až1958 vedl Pěvecké sdružení pražských učitelů, založil sbor Pražských madrigalistů. Na podzim 1956 opakovaně žádal Martinů, aby napsal nový mužský sbor (viz např. CBM, PBM Kd 591). Na konci roku zaslal Martinů rukopisnou sbírku Metoděje Floriana: Zbojníci (Nová Říše, 1952). Ta byla impulzem pro vznik cyklu Zbojnické písně, H 361. Jeho první část Venhoda premiéroval 11. dubna 1957 v Praze s Pěveckým sdružením pražských učitelů, jimž je také skladba dedikována (Halbreich, 2007, s. 435).
[10] Písničky na jednu stránku, H 294, píše Martinů v roce 1943 na texty ze Sušilovy sbírky Moravské národní písně do textu vřaděnými (Halbreich, 2007, s. 482).
[11] Nový špalíček, H 288, píše Martinů v roce 1942 na texty moravské lidové poezie (Halbreich, 2007, s. 480–481).
|