[Nice] July 15. 55.

Milý příteli Bureši:

Neděkujte mi, jste to vy kdo mi dal několik dní radostné práce na vaši básni a je na mně poděkovati vám.[1] Pošlu Vám v těchto dnech foto a kopii partitury, kterou jsem právě dokončil.[2] Nebudete snad proti tomu že jmenuji komposici: „Otvírání studánek“[3] Je to zase můj vztah a vzpomínky, termín je ze Sušilovy sbírky[4]. Báseň jsem nemohl užít celou, protože by byla skladba příliš dlouhá ale užil jsem skoro vše co je hlavní.[5] Je to pro 2 housle, violu a piano a ženský sbor se solovými party, tedy formace již nelze dlouho užíti a v komposici půl minuty „na víc“ může shroutit celou skladbu.[6] Celá věc je jednoduchá jak je vaše báseň a prostá. Litoval jsem že jsem nemohl opakovati ty první verše jak jsou v básni,[7] je to hezký nápad ale ženský sbor se rychle „oposlouchá´ a je pak monotonní, čemuž je nutno se vyhnouti.[8] Uvidíte z partitury co jsem užil. Vaši báseň jsem poslal našim[9] aby ji znali a jistě mi ji pošlete znovu až vyjde tiskem.[10] Samozřejmě se postarám o provedení v Brně i v Praze hned po premieře.[11] Děkuji Vám za Váš milý dopis, píšete opravdu srdečné dopisy. Díky za foto, jste statný můž, myslím že teď se u nás říká uderník.[12] Pošlete mi pohádky?[13] Byl bych rád kdybyste pracoval hodně a nenechal se ničím vyrušit, přes to že naše práce záleží právě v tom že nás něco vyrušilo. Nevím zdali  máte zájem na divadle, myslím zájem napsat něco pro divadlo. Jestli máte rád bych pracoval s vámi, i přes to že jsem vzdálen. Rád bych našel něco pro českou operu, něco co bychom mohli nazvat nová Prodaná.[14] Nemyslím že hudba by byla lepší ale rozhodně text by byl lepši. Kdyby Vás to zajímalo napište a mohli bychom se domluvit co oba chceme.[15] Odjíždíme z Nicy 27. t.m.[16] a tak mi jistě budete moci odpovědět, ovšem tento projekt nespěchá. Moje adressa je potom: B.M. ℅ Ch. Quennehen. 62 rue Pierre Charron Paris 8≡.[17]

Mnoho Vás zdravím

Váš

    B. Martinů

[1] Text podtržen modrofialovou pastelkou pravděpodobně rukou Miloslava Bureše.

[2] Do Poličky sdělil o tři dny dříve: „Tu studánku jsem dokončil a pošlu kopii do Brna.“ (12. července 1955, CBM, PBM Kr 497). 16. července 1955 napsal Zdeňku Zouharovi: „Posílám vám současně dvě kopie Otvírání studánek […]“ (ZZ, BM 12, Zouhar,  2008, s. 108). Téhož dne odeslal také kopii partitury patrně Janu [Novákovi?] (CBM, PBM Kr 498).

[3] Martinů zde uvádí název, kterým nahradil Burešovo původní označení Píseň o studánce rubínce. Nový název kantáty použil Martinů poprvé v dopisu do Poličky: „Ta nová komposice se jmenuje: Otvírání studánek […].“ (8. července 1955, CBM, PBM Kr 496).

[4] Jak objasnil Zdeněk Zouhar, nešlo o sbírku Františka Sušila Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými, ale o sbírku Karla Jaromíra Erbena Prostonárodní české písně a říkadla. (Zouhar, 1957, s. 120). Martinů z ní čerpal texty k baletu Špalíček, H 214, v němž zhudebnil mj. verše: „U studánky, u rubínky ruce jsem si myla, zámečkem jsem zamykala, lístečkem jsem odmykala.“ (B. Martinů: Špalíček. Klavírní výtah. Praha: SNKLHU, 1951, s. 90 a 98).

[5] Martinů provedl několik úprav a výrazně zkrátil zejména závěrečnou šestou část (Viz Zouhar, 2016, s.  XIII).

[6] Na titulní straně autografu uvedl: „Pro ženský sbor, Soprán, alt a Baryton Solo, (Recitátor) / a pro dvoje housle, violu a piano.“ (CBM, Ab 105).

[7] Úvodní verše „I studánky / chtějí býti čisté, tak jako děti vy jste; / i jim se stýskalo už po jaru,“ Bureš parafrázuje v páté části: „Proto studánky / musí býti v máji čisté, / tak jako děti / vy jste, i jim se stýskalo / po jaru.“ (CBM, [bez sign.], s. 22). Martinů tuto parafrázi vypustil (CBM, Ab 105, s. 16), avšak Bureš ji dodatečně do textu znovu doplnil.  Zouharovi k tomu napsal: „Pokud jde o text recitační, píše mi B. Martinů, že můžeme recitační vložky rozšířit, že se mu prý zdá, že někde zbytečně text z recitace ubral.“ (28. srpna 1955, ZZ , MB 3). Existenci zmiňovaného dopisu Bohuslava Martinů nedokládá žádný jiný pramen a dnes není známý.

[8] Přestože dirigent Jan Kühn pro první pražské provedení v roce 1955 doplnil Český pěvecký sbor o Kühnův dětský sbor, Martinů kantátu koncipoval pro brněnský ženský sbor, který byl součástí smíšeného sboru OPUS.

[9] Nesignovaná průklepová kopie z fondu Marie Martinů je uložena v CBM. V dopise ze 12. července 1955 rodině do Poličky Martinů píše: „Tu studánku jsem dokončil a pošlu kopii do Brna. Posílám vám obálku s programy a kritiky z Bostonu které asi neznáte a také tu báseň, abyste věděli co to je.“ (CBM, PBM Kr 497) a v dopise ze dne 25. července 1955 se ujišťuje: „A snad už máte moji slavnou báseň a i ten balík s básní Rubeše [Bureše].“  (CBM, PBM Kr 499).

[10] Báseň vyšla tiskem v prosinci roku 1955 v Krajském nakladatelství v Havlíčkově Brodě, Edice Vysočina, sv. 7 v nákladu 5400 kusů. Jeden výtisk s dedikací Bureš zaslal Martinů 15. prosince 1955 (CBM, PBM B10). Viz zde s. XY (CBM, PBM Kd 20). 

[11] Martinů však nebyl schopen provedení ovlivnit a jeho přání nebyla respektována. To dokládají komplikace, které provázely první provedení kantáty v Praze a v Poličce. Přestože Martinů požadoval, aby kantáta byla premiérována v Poličce, poprvé zazněla 7. prosince 1955 v Praze, což bylo později označeno jako předpremiéra. Český pěvecký sbor a Kühnův dětský sbor řídil Jan Kühn (tištěný program koncertu, CBM, [bez sign.]). Premiéra v Poličce se konala 7. ledna 1956 v Tylově domě v interpretaci brněnského pěveckého sboru OPUS za řízení Zdeňka Zouhara (tištěný program koncertu, CBM, [bez sign.]). První veřejné pražské provedení Otvírání studánek proběhlo 5. února 1956 v nastudování Jana Kühna (dopis M. Bureše B. Martinů ze dne 23. ledna 1956, CBM,PBM Kd 21). V Brně byla kantáta poprvé provedena 8. dubna 1956 ve Slavnostní síni Domu armády (Besední dům). Ženský sbor OPUS a Lýskův dětský sbor řídil Zdeněk Zouhar (tištěný program koncertu, CBM, [bez sign.]).

[12] B. Martinů v korespondenci často reagoval na ideologicky podmíněné novotvary.

[13] Jedná se zřejmě o texty později vydané pod názvem Veselé pohádky a jiné příběhy z Vysočiny vypravuje Miloslav Bureš, v Krajském nakladatelství v Havlíčkově Brodě v roce 1958.

[14] Martinů doufal, že Bureš by se mohl stát libretistou, kterého hledal. Tato edice dokládá několik operních námětů (Kleveta Antona Pavloviče Čechova, komická opera na námět Václava Klimenta Klicpery), o nichž si oba autoři psali. Žádný z nich však nebyl realizován. O několik let později Martinů napsal Miloši Šafránkovi: „Cekam Burese, ktery ma prijet na Festival v Cannes, skoda, ze on nema smysl pro divadlo, to by byl dobry libretista.“ (26. dubna 1959, CBM, PBM Kmš 892).

[15] Později M. Bureš napsal Martinů: „Já zatím myslím na tu veselohru a až bude čas, dejte mi laskavě vědět, abych Vám mohl poslat text dokončeného námětu.“ ([23. ledna 1956], CBM, PBM Kd 21). Viz s. XY. Skladateli zaslal řadu dalších básnických textů. Ten však zhudebnil pouze tři z nich, které byly předlohou ke kantátám Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, z roku 1956, Romance z pampelišek, H 364, z roku 1957 a Mikeš z hor, H 375, z roku 1959.

[16] Zatímco Charlotte Martinů odejela do Vieux Moulin k rodině, Martinů se vypravil na prázdninovou cestu do Itálie. Na konci léta se vrátili po dvouletém pobytu ve Francii do New Yorku.

[17] Jedná se o adresu strýce Charlotte Martinů, Charlese Quennehena, kterou Martinů příležitostně využíval během cest do Francie od roku 1948 (Dopis 21. červen 1948, CBM, PBM Kr 376).