Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání15.07.1955
PříjemceBureš, Miloslav
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
Poznámka k lokaci přijetí[?]
Jazykčeština
Původ, datum získáníkopie z CBM, 2015
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kb 640
Signatura v IBMBurM 1955-07-15
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů děkuje za možnost několika dní "radostné práce" a slibuje zaslání fotokopie právě dokončené partitury. Pro kompozici navrhuje název OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK, který pochází ze Sušilovy sbírky. Skladba je pro dvoje housle, violu, klavír a ženský sbor se sólovými party. Na základě využitého obsazení se ospravedlňuje, že nemohl užít báseň celou. Mrzí ho, že nemohl ani opakovat úvodní verše, protože "ženský sbor se rychle 'oposlouchá'". Užil však "skoro vše, co je hlavní". BM se postará o provedení v Brně i v Praze hned po premiéře. Dále se ptá, zda mu Miloslav Bureš pošle "pohádky" a zda má zájem o divadlo. Rád by s ním spolupracoval na něčem, "co bychom mohli nazvat nová Prodaná". Nemyslí si, že by hudba byla lepší, ale "rozhodně text by byl lepší". 27. července plánuje odjet z Nicy a uvádí pařížskou adresu u Charlese Quennehena, kde bude přebývat potom.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] July 15. 55.

 

Milý příteli Bureši:

Neděkujte mi, jste to vy kdo mi dal několik dní radostné práce na vaši básni a je na mně poděkovati vám.[1] Pošlu Vám v těchto dnech foto a kopii partitury, kterou jsem právě dokončil.[2] Nebudete snad proti tomu že jmenuji komposici: „Otvírání studánek“[3] Je to zase můj vztah a vzpomínky, termín je ze Sušilovy sbírky[4]. Báseň jsem nemohl užít celou, protože by byla skladba příliš dlouhá ale užil jsem skoro vše co je hlavní.[5] Je to pro 2 housle, violu a piano a ženský sbor se solovými party, tedy formace již nelze dlouho užíti a v komposici půl minuty „na víc“ může shroutit celou skladbu.[6] Celá věc je jednoduchá jak je vaše báseň a prostá. Litoval jsem že jsem nemohl opakovati ty první verše jak jsou v básni,[7] je to hezký nápad ale ženský sbor se rychle „oposlouchá´ a je pak monotonní, čemuž je nutno se vyhnouti.[8] Uvidíte z partitury co jsem užil. Vaši báseň jsem poslal našim[9] aby ji znali a jistě mi ji pošlete znovu až vyjde tiskem.[10] Samozřejmě se postarám o provedení v Brně i v Praze hned po premieře.[11] Děkuji Vám za Váš milý dopis, píšete opravdu srdečné dopisy. Díky za foto, jste statný můž, myslím že teď se u nás říká uderník.[12] Pošlete mi pohádky?[13] Byl bych rád kdybyste pracoval hodně a nenechal se ničím vyrušit, přes to že naše práce záleží právě v tom že nás něco vyrušilo. Nevím zdali  máte zájem na divadle, myslím zájem napsat něco pro divadlo. Jestli máte rád bych pracoval s vámi, i přes to že jsem vzdálen. Rád bych našel něco pro českou operu, něco co bychom mohli nazvat nová Prodaná.[14] Nemyslím že hudba by byla lepší ale rozhodně text by byl lepši. Kdyby Vás to zajímalo napište a mohli bychom se domluvit co oba chceme.[15] Odjíždíme z Nicy 27. t.m.[16] a tak mi jistě budete moci odpovědět, ovšem tento projekt nespěchá. Moje adressa je potom: B.M. ℅ Ch. Quennehen. 62 rue Pierre Charron Paris 8≡.[17]

Mnoho Vás zdravím

Váš

    B. Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1] Text podtržen modrofialovou pastelkou pravděpodobně rukou Miloslava Bureše.

[2] Do Poličky sdělil o tři dny dříve: „Tu studánku jsem dokončil a pošlu kopii do Brna.“ (12. července 1955, CBM, PBM Kr 497). 16. července 1955 napsal Zdeňku Zouharovi: „Posílám vám současně dvě kopie Otvírání studánek […] (ZZ, BM 12, Zouhar,  2008, s. 108). Téhož dne odeslal také kopii partitury patrně Janu [Novákovi?] (CBM, PBM Kr 498).

[3] Martinů zde uvádí název, kterým nahradil Burešovo původní označení Píseň o studánce rubínce. Nový název kantáty použil Martinů poprvé v dopisu do Poličky: „Ta nová komposice se jmenuje: Otvírání studánek […].“ (8. července 1955, CBM, PBM Kr 496).

[4] Jak objasnil Zdeněk Zouhar, nešlo o sbírku Františka Sušila Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými, ale o sbírku Karla Jaromíra Erbena Prostonárodní české písně a říkadla. (Zouhar, 1957, s. 120). Martinů z ní čerpal texty k baletu Špalíček, H 214, v němž zhudebnil mj. verše: „U studánky, u rubínky ruce jsem si myla, zámečkem jsem zamykala, lístečkem jsem odmykala.“ (B. Martinů: Špalíček. Klavírní výtah. Praha: SNKLHU, 1951, s. 90 a 98).

[5] Martinů provedl několik úprav a výrazně zkrátil zejména závěrečnou šestou část (Viz Zouhar, 2016, s.  XIII).

[6] Na titulní straně autografu uvedl: „Pro ženský sbor, Soprán, alt a Baryton Solo, (Recitátor) / a pro dvoje housle, violu a piano.“ (CBM, Ab 105).

[7] Úvodní verše „I studánky / chtějí býti čisté, tak jako děti vy jste; / i jim se stýskalo už po jaru,“ Bureš parafrázuje v páté části: „Proto studánky / musí býti v máji čisté, / tak jako děti / vy jste, i jim se stýskalo / po jaru.“ (CBM, [bez sign.], s. 22). Martinů tuto parafrázi vypustil (CBM, Ab 105, s. 16), avšak Bureš ji dodatečně do textu znovu doplnil.  Zouharovi k tomu napsal: „Pokud jde o text recitační, píše mi B. Martinů, že můžeme recitační vložky rozšířit, že se mu prý zdá, že někde zbytečně text z recitace ubral.“ (28. srpna 1955, ZZ , MB 3). Existenci zmiňovaného dopisu Bohuslava Martinů nedokládá žádný jiný pramen a dnes není známý.

[8] Přestože dirigent Jan Kühn pro první pražské provedení v roce 1955 doplnil Český pěvecký sbor o Kühnův dětský sbor, Martinů kantátu koncipoval pro brněnský ženský sbor, který byl součástí smíšeného sboru OPUS.

[9] Nesignovaná průklepová kopie z fondu Marie Martinů je uložena v CBM. V dopise ze 12. července 1955 rodině do Poličky Martinů píše: „Tu studánku jsem dokončil a pošlu kopii do Brna. Posílám vám obálku s programy a kritiky z Bostonu které asi neznáte a také tu báseň, abyste věděli co to je.“ (CBM, PBM Kr 497) a v dopise ze dne 25. července 1955 se ujišťuje: „A snad už máte moji slavnou báseň a i ten balík s básní Rubeše [Bureše].“  (CBM, PBM Kr 499).

[10] Báseň vyšla tiskem v prosinci roku 1955 v Krajském nakladatelství v Havlíčkově Brodě, Edice Vysočina, sv. 7 v nákladu 5400 kusů. Jeden výtisk s dedikací Bureš zaslal Martinů 15. prosince 1955 (CBM, PBM B10). Viz zde s. XY (CBM, PBM Kd 20). 

[11] Martinů však nebyl schopen provedení ovlivnit a jeho přání nebyla respektována. To dokládají komplikace, které provázely první provedení kantáty v Praze a v Poličce. Přestože Martinů požadoval, aby kantáta byla premiérována v Poličce, poprvé zazněla 7. prosince 1955 v Praze, což bylo později označeno jako předpremiéra. Český pěvecký sbor a Kühnův dětský sbor řídil Jan Kühn (tištěný program koncertu, CBM, [bez sign.]). Premiéra v Poličce se konala 7. ledna 1956 v Tylově domě v interpretaci brněnského pěveckého sboru OPUS za řízení Zdeňka Zouhara (tištěný program koncertu, CBM, [bez sign.]). První veřejné pražské provedení Otvírání studánek proběhlo 5. února 1956 v nastudování Jana Kühna (dopis M. Bureše B. Martinů ze dne 23. ledna 1956, CBM,PBM Kd 21). V Brně byla kantáta poprvé provedena 8. dubna 1956 ve Slavnostní síni Domu armády (Besední dům). Ženský sbor OPUS a Lýskův dětský sbor řídil Zdeněk Zouhar (tištěný program koncertu, CBM, [bez sign.]).

[12] B. Martinů v korespondenci často reagoval na ideologicky podmíněné novotvary.

[13] Jedná se zřejmě o texty později vydané pod názvem Veselé pohádky a jiné příběhy z Vysočiny vypravuje Miloslav Bureš, v Krajském nakladatelství v Havlíčkově Brodě v roce 1958.

[14] Martinů doufal, že Bureš by se mohl stát libretistou, kterého hledal. Tato edice dokládá několik operních námětů (Kleveta Antona Pavloviče Čechova, komická opera na námět Václava Klimenta Klicpery), o nichž si oba autoři psali. Žádný z nich však nebyl realizován. O několik let později Martinů napsal Miloši Šafránkovi: „Cekam Burese, ktery ma prijet na Festival v Cannes, skoda, ze on nema smysl pro divadlo, to by byl dobry libretista.“ (26. dubna 1959, CBM, PBM Kmš 892).

[15] Později M. Bureš napsal Martinů: „Já zatím myslím na tu veselohru a až bude čas, dejte mi laskavě vědět, abych Vám mohl poslat text dokončeného námětu.“ ([23. ledna 1956], CBM, PBM Kd 21). Viz s. XY. Skladateli zaslal řadu dalších básnických textů. Ten však zhudebnil pouze tři z nich, které byly předlohou ke kantátám Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, z roku 1956, Romance z pampelišek, H 364, z roku 1957 a Mikeš z hor, H 375, z roku 1959.

[16] Zatímco Charlotte Martinů odejela do Vieux Moulin k rodině, Martinů se vypravil na prázdninovou cestu do Itálie. Na konci léta se vrátili po dvouletém pobytu ve Francii do New Yorku.

[17] Jedná se o adresu strýce Charlotte Martinů, Charlese Quennehena, kterou Martinů příležitostně využíval během cest do Francie od roku 1948 (Dopis 21. červen 1948, CBM, PBM Kr 376).

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacerukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituciCBM Polička
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Boston, Massachusetts
Brno
Cannes
Havlíčkův Brod
New York City, New York
Nice
Paříž
Praha
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4884 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-