Březen 11. 56.                                

Milý příteli:                                 

Děkuji moc za dopis a všechny ty milé zprávy o vaší snaze propagovati Martinů. Moc mne to těší. Váš nápad o provedení Tolstoje mne zajímá. [1] Ovšem že by se dalo provést koncertně a s pianem. Je to vlastně jakýsi druh starých her kterým se říkalo Mirakle, náboženská a při tom lidová hra, která se může provésti kdekoliv, divadelní hra to vlastně není, je to statické a něco jako legenda o Dorotě[2]. Moje vlastní a hlavní podmínka je že se to nesmí hráti „patheticky“, ale radostně. Proto se to nazývá opera-pastoral.[3] Ten text svádí  mnoho k velice vážnému a „hlubokému“ pojetí, ale to nebylo v mém plánu. Pro mne to je jaksi radostné dílo a posluchač musí cítit ne náboženskou jakoby morálku ale radost. Ta morálka je právě v té radosti. Jsem jist že i vy to tak chápete  a tedy ty technické překážky by byly že zpěvák, jak se  to teď dělá, vlastně nezpívá ale „káže“ a poučuje, chce dáti textu větší výraz. Zkrátka že místo zpěvné melodie je slyšet jenom jakesi uauauauaua do čehož on vkládá „cit“, víte co tím míním. Tak to by též nebylo dobré. Má se zpívat jako lidová píseň, bez pathosu. Myslím že ten text je samo sebou už krásný a že jej není třeba nijak ještě podepírat. Tak to by bylo co se týče muzikální stránky.

Co se týče koncertní režijní stránky myslím že by věc měla býti provedena vlastně jako scéna bez dekorací. Tedy ne zpěváci na židlích v jedné řadě nýbrž tak jak by asi se pohybovali na scéně, zde ovšem jenom na malém prostoru. Nemyslím tím aby přicházeli a odcházeli, jenom že by každý z nich měl svoje místo na podiu, kde by seděl a vstal nebo přešel dopředu jen když jeho role to vyžaduje, tedy aby určitý pohyb na scéně zde byl ale jen omezený na koncertní podium. Tedy herci by nehráli nýbrž zpívali a omezili gesta jen na nejnutnější. Po scéně se starou ženou a hochem by ti tři herci odešli ze scény aby se pak objevili po straně nebo vzadu na scéně při závěru: "To jsem já." [4] Zde by tedy muselo býti nějaké scénické odstupňování, aby ti tři přišli znovu na scénu. Jako dekor by stačil jen náznak něčeho jako okénko. Samozřejmě ti po ulici chodící lidé[5] by odpadli, to je ostatně vše vysvětleno v textu a na koncertě by to asi rušilo. Vše ostatní je myslím dobře textem vysvětleno. Ten malý soubor[6] by byl někde na scéně. Co se kostýmů týče myslím aby byly civilní[7], každodenní, tedy ne ve smokingu, ale též ne nějak kostýmované. I to je vše vysvětleno recitátorem. Tak to by bylo asi vše co já bych chtěl. Mám dojem že jsem posílal jeden výtah do Poličky[8], snad byste  se měl  zeptat. Určitě mají  už výtahy v Praze, obraťte se na Šebánka v Hud. Fondu.[9] Já mám výtahy v Evropě ale kdybyste nic nenašel nechám jej poslat z Londýna.

Na sborník[10] se těším, jenom nevím zdali byste neměl s posláním korektury teď počkat, protože pošta je nějak zvolněna teďka a my odjíždíme začátkem května do Evropy[11] a tak by to zase běhalo za mnou. Kde budeme dosud nevím[12] ale musím jeti do Říma, byl jsem jmenován profesorem na Americké Akademii.[13] V každém případě mi jistě ještě do té doby napíšete a moje adresa ve Francii, kde mi dopisy vždy posílají za mnou je ta stará. 62 rue Pierre Charron, Paris 8.[14] Ale snad mi ještě napíšete sem.

Ta hora tří světel[15], není dosud vydána[16] a nevím jak se u nás na to dívají[17], je to to místo z Matouše[18] které se nazývá Agonie v zahradě, na hoře Olivetské[19] a část textu recitace je z Mortonovy knihy[20] a část moje vlastní[21]. Budu hledět poslat kopii do Prahy[22].

Mnoho srdečně vás pozdravuji.     váš

B.Martinů