Říjen 1949

Milý příteli,

vrátil jsem se teprve teď zpět do New Yorku[1] a našel Vaše dopisy a Váš cyklus písniček[2]. Jsem rád že akcentujete českou notu[3] a nezapomínáte na to nikdy a jsem rovněž rád že Vám moje písničky naznačily cestu,[4]  nezapomeňte ovšem že já sám jsem k němu došel po boji mnoha a mnoha let[5]. Prostý projev je to nejtěžší, co si umělec může dáti za cíl. Váš cyklus se mi líbí a ještě více se mi líbí že Vám je 22 let, to jest, že máte před sebou řadu let těžké a zodpovědné práce v níž nic se nedostane zadarmo, nezapomeňte na to ani pro okamžik. Také se mi líbí že jste od Macochy to je kraj kde lidé mají srdce na pravém místě a na to také nezapomeňte.[6] Děkuji Vám za Vaši důvěru a mnoho Vás zdravím.

Váš B. Martinů

[1] Bohuslav Martinů a jeho žena Charlotte Martinů (1894 – 1978) pobývali od 9. června do 29. září 1949 v Evropě často odděleně. Zpět v New Yorku se vylodili 4. října 1949.

[2] V červenci 1949 Zdeněk Zouhar poslal Bohuslavu Martinů svůj právě dokončený cyklus pěti písní na moravskou lidovou poesii Písničky o lásce. Společně s dvěma stejnojmennými cykly z roku 1950 (řada I - III) byl vydán v nakladatelství Panton v roce 1979.

[3] Martinů zde používá slovo "nota" ve významu melodie a má na mysli obecný melodický typ, aniž by diferencoval mezi českými a moravskými lidovými prvky.

[4] Reaguje na Zouharovu zmínku o písňových cyklech Nový Špalíček, H. 288, Písničky na jednu stránku H. 294 a Písničky na dvě stránky, H. 302, vydaných v nakladatelství Melantrich v Praze v roce 1948.

[5] Českou lidovou poesii zhudebnil poprvé v roce 1930 v cyklu Česká říkadla pro ženský sbor, H. 209.

[6] Adresátovo rodiště Kotvrdovice leží nedaleko propasti Macocha v Moravském krasu.